část 4

450 20 4
                                    




Nechala jsem se unést tou chvilkou. Chvilkou, která mě dokázala odnést od všeho špatného co se mi kdy stalo. Přece na tuhle chvíli jsem čekala skoro 8 let. Koukl se mi do očí a zeptal se "Ari odpustíš mi to?". Váhala jsem, v životě mi nikdo nikdy tak moc neublížil, ale v hloubi srdce jsem mu to chtěla prominout. "Samozřejmě, že ti to odpustím" odpověděla jsem ještě se slzami v očích. Nevěděla jsem jak si mám tu pusu vysvětlit, jestli to byla pusa na usmířenou nebo jestli to byla pusa říkajíc "Ari chci tě". Podívala jsem se zpět JJ do očí, vypadal šťastně.

Ráno

Ráno jsem se probudila, s motýlky v břiše. Tohle snad byla i moje první pusa. Cítila jsem se jako vyměněná, chtěla jsem skákat, běhat, křičet, chtěla jsem dělat všechno možný, abych dokázala světu, jak moc ho mám ráda.

Když jsem zapnula mobil měla jsem tam zprávu od JJ

"Ari moc jsem si to dneska užil, nechtěla by si dneska někam zajít? ještě před párty?"

Samozřejmě, že chtěla, chtěla jsem se hlavně zeptat, jestli ta pusa znamenala něco víc.

"Moc ráda, buď u mě v 11"

Když jsem si šla dolů pro něco na snídani, slyšela jsem tam hlasy. Jeden byl táty, ale ten druhý jsem za boha nemohla poznat. Přišla jsem do kuchyně a stál tam Rafe. Vůbec jsem nechápala, co tady dělá. Přece jen to byl táty návrh ať se s nima nebavím. A najednou si přivede až do kuchyně jednoho z Cameronů a není mu to vůbec blbý. "Dobré ráno zlatíčko" otočil se na mě táta a dal mi pusu na čelo. Rafe se jen na mě otočil, a tak nějak blbě čuměl, už jsem se chtěla zeptat co mu je, když najednou "Ario?! To jsi ty?" Někdy mi přijde, že je Rafe totální blonďák, Nic proti blond lidem nemám, sama jsem jednou z nich, ale někdy mě ty jeho otázky či odpovědi fakt udivují. "Ano Rafe, jsem to já." Rafe se jen na mě usmál a dál vedl rozhovor s tátou. Nevím proč, ale chtěla jsem vidět Rafe pohled na to, až řeknu tátovi, že jdu s JJ ven.

"Tati, dneska jdu s JJ ven a pak chci jít s partou na tu párty, takže budu spát u Johna B. Je to v pohodě?" Viděla jsem ten znechuceno naštvaný obličej Rafe, z nějakého důvodu mi to udělalo dobře.

"Nemám s tím problém Ari, jen na sebe dávejte pozor."

Táta po chvilce z kuchyně odešel a já tam zůstala sama s Rafem. Snažila jsem si v tu chvíli podat cereálie z vysoké poličky, a abych si pomohla stoupla jsem si na špičky. Koukla jsem se dozadu na Rafe s pohledem, díky za pomoc, v tom jsem si ale všimla, že mi tu celou dobu čumí na prdel.

Ahojky
Tak tady je další část. Doufám, že se vám líbila.
Chtěla bych vám jen doporučit, aby jste si pouštěly ty písničky k tomu čtení. Dodává to tomu příběhu úplně jinou atmosféru. Jinak vám moc děkuji za aktivitu, jsem strašně ráda, že vás baví číst to co já píšu.

Zákon přitažlivostiKde žijí příběhy. Začni objevovat