Zákon přitažlivosti

Část 11

Přišla jsem domů, plná všech různých pocitů. Byla jsem strašně ráda, že mezi mnou a partou už je to v pohodě taky jsem byla ráda, že se o mě Rafe zajímá. Táta byl ještě v práci tak jsem šla rovnou do pokoje se pořádně prospat, ono spát na starým gauči není nic příjemného. 

Když jsem se konečně probrala zjistila jsem, že už je skoro šest večer. Zítra je první školní den v nové škole s "novými lidmi" a já nemám nic nachystaného. Rychle jsem se zvedla a šla najít v těch všech nevybalených krabicích můj školní batoh s ostatními školními věcmi. Byla jsem ráda, že do školy budu chodit s partou nechtěla bych tam být úplně sama. Rafeovi je sice 19, ale bude opakovat 4. ročník, takže jsem ráda, že jeho tam budu vídat také. 

Bylo okolo 7 večer a z nějakého důvodu mě napadlo, že bych mohla zavolat Rafeovi jestli nechce někam zajít, já vím šílený, nevím co mě to napadá, ale strašně jsem ho chtěla vidět. Rafe byl něco jako moje droga, něco mi furt říkalo, že ho potřebuji vidět, že se zas musím cítit šťastná a v bezpečí, že zas musím cítit pocit co cítím jen s ním. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a zavolala jsem mu. Ozval se hrubý hlas "Ano Ari?" začala jsem se jak blbá usmívat, a to jen řekl moje jméno. "Tak mě napadlo nechtěl bys někam teď zajít? Doma se nudím táta zas přijede někde okolo půlnoci" slyšela jsem lehké pousmání "Davisnová však je zítra škola ty snad nemáš jít spát?" Proč mi říká příjmením?! "Je 7 večer Rafe ty snad chodíš spát takhle brzo?" Zasmála jsem se, slyšela jsem, jak se taky směje. "To máš pravdu Davisnová, nechodím spát takhle brzo, tak v sedm dvacet u mě." a zavěsil. No do prdele, ono se to vážně děje! Jak to, že mi právě Rafe Cameron odsouhlasil, že si spolu někam vyjdeme? Popadl mě totální stres, co si mám vzít na sebe, jestli se mám malovat. Vůbec nechápu, co se to semnou děje, nikdy jsem se takhle nechovala, kór ještě kvůli nějakému klukovi. 

Vzala jsem si na sebe Nike Pro kraťasy a k tomu bílé obyčejné tílko s výstřihem, ano chtěla jsem se zalíbit, boty jsem si vzala obyčejné bíle Nike. Dala jsem na sebe řasenku a sebou jsem si vzala jen mobil a kartu. Vyšla jsem s milionem emocí totálně jsem se klepala, ne zimou, venku bylo asi 30 stupňů, ale kvůli tomu, že se mi opravdu líbí a nechtěla bych si to pokazit.

Trošku jsem se motala, když jsem šla k nim před dům, bála jsem se, že mě uvidí Sarah. Nemá s ním zrovna zdravý vztah, takže nevím, jestli by byla zrovna ráda, že si s ním jdu večer vyrazit. Já, ale  Rafovi opravdu nemůžu odolat, hlavně on se ke mně chová úplně jinak než k ostatním.

AHOJKY
Moc se omlouvám, že jsem poslední dobou moc nevydávala nestíhala jsem se svojí školou. Doufám, že se dnešní část líbila ráda bych tento týden vydala ještě pár částí, takže se máte na co těšit.
HATÝSEK
<3