Zákon přitažlivosti

část 8

"Jak to myslíš, ať si dávám pozor?" a koukla jsem se nechápavě na Rafe. "Ty víš, jak to myslím." A hodil na mě vyzývavý pohled. Nechci nic říkat, ale Rafe mě pořádně vzrušuje i když je to napůl psychopat. "Co se vlastě mezi tebou a JJ děje? Vy spolu chodíte nebo?" "Ani vlastně nevím, řekli jsme si teprve dneska, že spolu začneme chodit a už teď se hádáme, myslím že pro nás s JJ bude lepší, když budeme jen přátelé." Vůbec nechápu, proč mu to tu vykládám, ale já si nemůžu pomoct, ten jeho pohled je vážně neodolatelný. "Zasloužila by sis někoho lepšího Ari." Přišel ke svojí motorce a sedl si na ni "Co tam tak stojíš? Nandej si moji helmu ať se můžeme projet" Ani chvilku jsem neváhala, sedla jsem si a dala mu ruce kolem pasu "Drž se pevně". Když se rozjel měla jsem pocit, že vypadnu, měla jsem svůj obličej totálně nalepený na jeho zádech a držela jsem se co nejpevněji. Začala mi být zima, přece jenom jezdit v mokrých plavkách na motorce rychlostí 100 Km/h je asi špatný nápad. Vůbec jsem netušila kam to jedeme, ale bylo mi to vcelku jedno, hlavně že jsem byla co nejdál od té párty. 

Když Rafe zastavil, vůbec jsem nevěděla, kde to jsem. Koukla jsem se na mobil, protože celou tu cestu mi brněl.  "No do prdele" a koukla jsem se na Rafe "Co se děje?" zeptal se Rafe nechápavě. "Mám tu snad milion zmeškaných hovorů a zpráv od party" Došlo mi, že jsem právě odešla bez toho, aniž bych to někomu řekla. "Klídek Ario, můžeš jim zavolat a říct, že je všechno v pohodě, že si na cestě domů." A podal mi jeho mikinu, viděl že mi musí být zima, měla jsem snad husinu úplně všude. "Děkuji" a usmála jsem se na něj. "Jsem vůbec na cestě domů Rafe? Já totiž vůbec nevím, kde to jsem." A podala jsem mu jeho helmu, Rafe se zasmál a přikývl, že ano jsem na cestě domů. 

Zavolala jsem Sarah a vysvětlila jí, že jsem musela domů, že se moc omlouvám, a že zítra jim to určitě všechno vysvětlím. 

Šla jsem si sednout na lavičku, potřebovala jsem rozdýchat všechno to, co se právě stalo. Rafe zamnou přišel se sedl si ke mně. Viděl, že mi začaly téct slzy a objal mě, to jsem potřebovala, potřebovala jsem objetí od někoho, kdo se nebude vyptávat co se stalo nebo co se děje. "Děkuji Rafe" koukl se mi do očí, usmál se, chytl mi tváře do dlaní a utřel mi palci slzy. "Pro tebe cokoliv Ario." Ještě nikdy jsem nezažila takového Rafe, proč se ke mně chová tak pěkně a k ostatním jako debil. Samozřejmě, že mi probliklo hlavou, že mě třeba miluje, ale příjde mi to jako blbost. Cítila jsem se u něj v bezpečí, byl oproti mně tak veliký, ruce měl pomalu větší jak moje hlava a vyšší byl asi o 30Cm, takže bych si musela vzít stoličku abych mu viděla do očí.  

Sedla jsem si s Rafe na motorku a vyrazili jsme ke mně domů, přemýšlela jsem, že by mě odvezl k JB domů, kde jsem měla také dneska spát, ale přišlo mi pro dnešek lepší, když se JJ vyhnu. Zastavil u mě před domem a řekl ať si tu mikinu nechám. Pak odjel. Pohltil mě pocit smutku ani né kvůli JJ, ale spíš, že jsem se cítila s Rafe uvolněně a šťastně. Přičuchla jsem s Rafe mikině, voněla přesně jako on. V tuhle chvíli jsem si uvědomila, že k Rafe něco cítím.

Ahojky
Doufám, že se dnešní část líbila, omlouvám se, ale moc nestíhám vydávat každý den, snad to nevadí. Klidně mi napište jestli by jste chtěli další 15+ scény.
HATÝSEK