Psychologist Styles[L.S.] ✔️

16. Kapitola

Louis

Myslel jsem si, že tady tohle poznávání toho druhého bude opravdu trapné, ale ukázalo se, že Styles je v reálu vtipný a milý člověk, který by pro své udělal cokoliv. To i já, ale nejsem si jistý, jestli to tak mají i ostatní příslušníci mé rodiny.

"Všiml jsem si, že tady máš vinilové desky. Taky jich mám pár, ale je celkem těžké najít si čas na to, abych si je mohl v klidu poslechnout a prostě relaxovat," ozve se Styles, načež k němu trhnu hlavou. Nečekal bych, že toho budeme mít tolik společného. Vzhledově se naprosto lišíme, ale co se týká koníčků a povahy, jsme si celkem podobní.

"Chápu. Mít takové zaměstnání musí být těžké. Když jsem byl menší, tak jsem chtěl být psychologem, ale postupem času jsem si uvědomil, že bych to nezvládal. Proto jsem se raději rozhodl, že půjdu na uměleckou školu. Baví mě hraní na kytaru a na klavír, takže jsem se tak nějak od toho odrážel," přiznám pravdu.

Vlastně ani nechápu, proč mu tohle všechno říkám. Je to už dlouhá doba, co jsem s někým vedl takto dlouhý rozhovor, ve kterém by mě ten člověk nelitoval. Je to opravdu příjemné a jsem si jistý, že bych si chtěl se Stylesem takto popovídat častěji. Zvláštní.

"Náhodou, taky jsem jednu dobu přemýšlel, že půjdu na uměleckou. Stejně jako ty hraju na kytaru a sem tam si něco zazpívám. Dokonce jsem zkusil udělat i přijímací zkoušky, ale po talentovkách mi řekli, že bych měl jít raději na jinou školu, protože nejsem na ten obor talentovaný. Mrzelo mě to, ale pak jsem se rozhodl, že půjdu na gymnázium, protože jsem chtěl jít i na výšku a nakonec jsem skončil u psychologie." Překvapeně se pousměju, jelikož jsem si nikdy nepomyslel, že by byl Styles takto hudebně nadaný. Samozřejmě, je to hezké překvapení.

"Nechtěl bys sis něco zahrát?" s otázkou poukážu na kytaru v rohu. Opravdu rád bych si poslechl, jak umí hrát. Zajímal by mě i jeho zpěv, který podle mě bude hezký, jelikož má příjemný chraplavý hlas. Já mám narozdíl od něj vysoký nepříjemný hlas, který mi pořád přeskakuje. Doufám, že až budu starší, bude to o něco lepší.

"Rád," usměje se. "Doufám, že se ti to bude líbit. Už dlouho jsem si nic nezahrál," nervózně se zasměje, když prsty přejde po strunách kytary, aby zjistil, jestli je správně naladěná. Po tomto činu se spokojeně usměje, díky čemuž usoudím, že nejspíš je.

Pohodlně se opřu o čelo postele a položím si jednu ruku na břicho, které mě stále trochu bolí. Při rozhovoru se Stylesem jsem na to úplně zapomněl, ale teď se ta bolest znovu ozvala. Nenávidím být nemocný. Proč vůbec existují nemoce?

Díky mým myšlenkám ani nezaznamenám, že už se Styles nachystal na hraní. Proto s nadskočením zvednu hlavu nahoru, když začne lehce brnkat na struny kytary.

Pomalu zavřu oči a pořádně se zaposlouchám do melodie, kterou hraje. I přesto že se snažím co nejvíce poznat, o jakou píseň se jedná, to nedokážu určit, takže usoudím, že to nejspíše bude píseň z jeho repertoáru.

Po tomto zjištění se začnu na celou písničku soustředit ještě více, jelikož jsem opravdu zvědavý na její text. Zajímalo by mě, o čem asi tak bude psát někdo jako Styles. Nejspíš o tom, jak dokonalý život má. Nic jiného mě nenapadá.

Po chvíli ale zjistím, že jsem se zmýlil, jelikož začne zpívat slova písničky, která nejsou zdaleka šťastná.

Pour mercy, mercy on me, set fire to history
I'm breakin' my own rules, I'm cryin' like a fool
Tall stories on the page, short glories on the fade
I been close enough to touch, but I never cared for love

It's a church of burnt romances
And I'm too far gone to pray
It's a solo song and it's only for the brave

If the truth tell, darling, you fell
Like there ain't enough dying stars in your sky
It's a tall tale, and it's only hello, hello, no goodbye (Goodbye)

Pour mercy, mercy on me, I'll fall upon my knees
And they'll say, "I told you so
Come on, when you know, you know"
All the lonely shadow dances from the cradle to the grave
It's a solo song and it's only for the brave

Text písničky společně s melodií a jeho chraplavým hlasem mě naprosto ohromí. V mých očích se začnou objevovat slzy, jelikož i po prvním poslechu přesně chápu vše, o čem zpívá. Jde vidět, že do té písničky dal kousek sebe.

Dozpívá poslední slova, načež se na mě nervózně podívá, i když tady není nic, kvůli čemu by měl být nervózní, jelikož to co právě zazpíval by si zasloužilo Grammy. Kdyby nebyl psycholog, byl by z něj skvělý zpěvák.

"To bylo..." Snažím se najít slova, která by právě popsala bouři emocí, která se odehrává v mém nitru. Už dlouho jsem necítil tolik protikladných emocí. A to vše jen díky tomu, že mi zazpíval.

"Bylo to naprosto skvělé. Už dlouho se mi nestalo, že by mě něco dojalo tak moc jak tvá písnička," řeknu nakonec a věnuju mu jeden z mých momentálně vzácných úsměvů.

"Je to už dost dlouho, co jsem ji napsal, ale pokaždé když ji zpívám, mám co dělat, abych nezačal brečet, protože si vždy vzpomenu na to období, ve kterém jsem ji napsal a můžu ti říct, že to nebylo vůbec šťastně období."

"Vím, jak jsi se musel cítit. Ta písnička mi mluví přímo z duše. Jsi tak moc talentovaný, že nechápu, jak tě nemohli vzít. Udělali opravdu velkou chybu. Byl by z tebe skvělý zpěvák," odhalím mu své myšlenky. Už mi ani nepřijde jako můj psycholog. Přijde mi jako můj kamarád, kterému se mu svěřuju se vším, co mě trápí.

"Děkuju, ale zase tak skvělý vážně nejsem. Každopádně jsem rád, že se ti má písnička líbila. Příště ti můžu zazpívat další," řekne, čímž mi nenápadně naznačí, že by si se mnou chtěl i příště normálně popovídat.

"Příště," přikývnu a přemýšlivě si zkousnu spodní ret. Nevím, jestli mu mám říct to, co mám na mysli, ale myslím, že to bude jenom fér poté, co se teď stalo.

"Víš, jak jsi mi na začátku říkal, že je pro tebe hlavní, aby ti tvůj pacient věřil," začnu, načež se na mě zmateně podívá, ale i tak mi to odsouhlasí. "Když jsem k tobě přišel prvně, myslel jsem si, že to bude jako u Payna, ale to jsem se mýlil. Je to naprosto rozdílné. S tebou se cítím, že můžu být sám sebou. Vím, že bys mě nikdy neodsoudil za to, jaký jsem, nebo co se mi stalo. Vím, že mi vždy poradíš, když budu potřebovat. Stal jsi se pro mě něčím víc, než jen psychologem. Věřím ti. Věřím, že mi pomůžeš a věřím, že ze mě bude znovu ten usměvavý kluk, kterým jsem byl.

Hi Babes, doufám, že si užíváte víkendu a že se máte fajn. A pokud ne, tak doufám, že vám tato kapitola alespoň trochu zlepšila náladu.

All the love    E