Christmas is all around ✔ | ᵃᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Magnetky pro Buckyho •Bucky & Morgan

Bucky neměl rád Vánoce. Tedy, dřív mu samozřejmě nevadily; jako dítě je miloval, a ještě předtím, než nastoupil do armády, se na ně vždycky těšil. Jenže pak přišla mise v Alpách a od toho roku se vše změnilo. Nic nebylo jako dřív. Proč by slavil Vánoce v kůži Winter Soldiera? Jak mohl slavit Vánoce, když byl ve Wakandě přiveden do kryogenního spánku? A pak, když už byl konečně volný a mohl začít žít, přišel Thanos a jedním lusknutím vyhladil polovinu života. Teď ale Buckymu nebránilo nic. Jenže najednou mu příliš chuti do života nezbývalo. Proč taky? Jeho rodiče byli dávno mrtví, jeho sestra zemřela, Steve byl pryč. A přestože tu byl nový tým Avengers, Bucky si mezi nimi připadal cizí. On sem prostě nepatřil. Cítil se tu jako vetřelec.

A proto taky teď seděl u stolu opodál ode všech, skrytý ve stínu, a s kamennou tváří sledoval ostatní, jak se baví a užívají si společný čas. Na vánoční večírek se mu nechtělo, ale věděl, že kdyby se neukázal, Samuel by ho vykopal z jeho pokoje a po zbytek večera by z něj nespustil oči. Kdežto když přišel dobrovolně, nikdo se o něj nebude příliš starat, a tak nebude těžké odsud za chvíli nepozorovaně zmizet.

Bylo to ironické. Po tomhle toužil takovou dobu - být konečně volný, mít svou mysl zase pod kontrolou a začít naplno žít. Jenže teď, když mu v tom nic nebránilo, najednou zjistil, že nemůže. Že... že neví. Zaseknul se v mrtvém bodě a nevěděl, kam dál. Jak dál. Věděl, že kdyby tu měl Steva, bylo by to snazší.

Steve. Bucky si s povzdechem přejel rukou po obličeji. Nevesele se usmál a usrknul si whisky. Mohl mu to vyčítat? Mohl se na něj zlobit za to, že se chopil šance prožít konečně šťastný život, po němž toužil a jaký si zasloužil? Samozřejmě, že ne. Byl za něj šťastný, přál mu to, ale... Ale. Člověk je odjakživa sobecký tvor, a tak se těm pocitům, jež se v něm praly, Bucky ani nemohl divit.

Náhle si všiml, že do místnosti vstoupily dvě osoby. Jedna byla vysoká, s jahodově blonďatými vlasy, a držela za ruku malou hnědovlasou holčičku. Buckymu se mírně zhoupl žaludek, když v nich poznal Pepper a Morgan Starkovy, nejmilovanější ženy Tonyho Starka. Buckyho pokaždé ve spojitosti s Tonym zaplavily vodopády výčitek a najednou zalitoval, že odsud neodešel už mnohem dřív.

Bruce Banner se okamžitě zvedl z pohovky a zamířil za Pepper a Morgan. Nejprve se přivítal s holčičkou, jež jej pevně objala kolem krku a pak mu cosi nadšeně řekla, než odhopkala k Wandě. Rudovláska byla po většinu večera zamlklá a zamyšlená, ale jakmile se u ní objevila Morgan, pookřála a přitáhla si ji na klín, aby se s ní pomazlila. Obě dvě si k sobě za těch několik měsíců vytvořily silné pouto. Wanda Morgan možná v něčem připomínala Natashu, a Morgan Wandě zase její dva syny, které ztratila. Bucky cítil, že se mu začíná hůř dýchat, a honem ode všech odvrátil zrak, ulpívaje očima na své poloprázdné sklenici, již pevně držel ve své levé dlani. Okolní hlasy i hudba mu splývaly dohromady do jakéhosi nepříjemného šumu a obraz před očima se mu začínal mírně rozmazávat. Cítil, jak jej polévá ledový pot. Tlak na hrudi se rozpínal a Bucky měl pocit, jako by se dusil. Musel odsud zmizet. Těch vjemů kolem bylo prostě moc.

Než se ale stačil zvednout a dovrávorat do svého pokoje, po jeho boku se objevilo hnědovlasé děvčátko. S upřímností sobě vlastní mu okamžitě povědělo: „Víš, jestli trochu nepovolíš, tak tu sklenici rozmačkáš."

Bledý Bucky na ni přesunul svůj ztracený pohled. Morgan na něj kulila svá hnědá očka a trochu se na něj usmála. „Vypadáš nemocně."

„To... to nic," hlesl slabým hlasem voják.

„Možná ti můžu pomoct," řekla spokojeně Morgan a začala z kapes vytahovat nějaké malé předměty, jež vyskládala na stůl. Bucky těkal očima sem a tam a snažil se dát dohromady, získat nad sebou zase kontrolu, a stíhat, co Morgan dělá a říká. Nebyl si jistý, jestli je tohle dobrý nápad. Možná by se měl prostě zvednout a - „Maminka mi říkala, že tě nemám otravovat, ale já si potřebuju něco vyzkoušet a ty zase potřebuješ moji pomoc," zazubila se, vzala předmět do ruky a pak mu jemně rozevřela dlaň, již měl zatnutou v pěst, a vložila mu do ní onu věc. „Asi vím, co ti je. Myslím, že se tomu říká panický záchvat. Tatínek je taky měl, víš?"

Bucky jen roztřeseně přikývl a cítil, jak se mu zhoupl žaludek. Morgan mu něco dál povídala, ale on se soustředil spíš na barvu jejího hlasu než na slova, co říkala. Pokusil se zaostřit na ten předmět, jenž mu vložila do ruky, a pomalu v něm začínal rozeznávat magnetku ve tvaru lamy. Morgan mu bříškem ukazováčku kroužila po dlani a obkreslovala obrys magnetky, zatímco mu k ní vyprávěla nějaký příběh.

Začínal si uvědomovat, že se jeho splašené bušení srdce trochu uklidňuje. V uších mu přestávalo hučet a všechno zase nabralo ostřejších barev. Upřel zrak na Morgan, která si pod nos broukala koledy a prstíky se přehrabovala v magnetkách vyskládaných na stole. Najednou se cítil strašlivě vyčerpaný. Opřel se o opěradlo židle a se směsicí výčitek a zvědavosti si děvčátko prohlížel. Chtěl jí toho tolik říct. Všechno jí vysvětlit, omluvit se... ale Morgan byla ještě malá. Ještě by tomu nerozuměla. „Vypadáš jako tvůj táta, víš to?" řekl Morgan náhle. Dívenka se jen usmála, ale nepodívala se na něj. Bucky neměl tušení, proč jí to řekl. Asi síla okamžiku. A taky možná nebylo špatné na chvíli nefiltrovat každou myšlenku, která mu proletí hlavou. „Jsem Bucky," představil se jí.

Konečně se na něj podívala. „Já vím," odpověděla mu s pyšným úsměvem a zdvihla bradu. „Když jsem tě naposledy viděla, tak jsi měl dlouhý vlasy."

Bucky se zasmál - samotného ho to překvapilo. „Po nějaké době už mi to začínalo být nepříjemné. Ty mi určitě rozumíš, viď?" podotkl, když si odhrnula vlásky z tváře a zastrčila si je za ucho. „Pořád ti padají do očí, a když začne foukat vítr, nevidíš nic..." Morgan se zahihňala a Bucky se překvapeně usmál. Pak sklouzl pohledem na magnet lamy ve své dlani. „Proč magnety?" zeptal se jí a v dalším okamžiku uslyšel tiché cvaknutí.

„Proto," odpověděla mu, když zase zdvihl hlavu a všiml si dychtivosti a netrpělivosti v jejích očích. Když mu prstíky poklepala na jeho vibraniovou paži, začínal tomu už pomalu rozumět. Další pohled jej utvrdil v tom, že se ve své domněnce nemýlil. Levé předloktí mu totiž zdobila magnetka vánočního stromečku. Chvíli mezi nimi bylo ticho - a pak se Bucky zachechtal a Morgan se k němu přidala.

„Proč vlastně nesedíš s ostatními?" zeptala se ho, když se přestali smát, a ona začala pečlivě vybírat, jakou další magnetku mu přidá na ruku.

„Nejsem moc... večírkový typ. A neumím se bavit s ostatními," odpověděl jí nakonec a sledoval, jak se jeho vibraniová paže plní nejrůznějšími magnety a začíná být veselejší.

„To nevadí. Na Vánoce by neměl být nikdo sám. A Avengers jsou rodina. A ty přece taky patříš do rodiny," prohlásila přísně Morgan a pak ho vzala za ruku. Nestihl ani protestovat. Nekompromisně ho přinutila, aby vstal. Bucky na ni trochu s obavami shlédl, ale ona se jen zeširoka usmála. „Vojáku Bucky, připravte se na odchod. Čeká vás nová mise."

„Je to nebezpečné?" zeptal se jí Bucky a cítil, jak se mu i přes lehkou nervozitu koutky rtů zvedají do úsměvu.

Morgan se na něj zazubila. „Nesmírně."

A pak už ho odtáhla k ostatním a strávila zbytek večera po jeho boku, aby na něj dala pozor. A Bucky si slíbil, že on zase dá pozor na ni, bude ji chránit a ujistí se, že jí nikdo nikdy neublíží. Nestihl urovnat své spory s Tonym, nedostal šanci se mu omluvit. Dát pozor na jeho dceru, když on už nemůže, bylo to nejmenší, co pro Tonyho mohl udělat. A tentokrát už nezklame.

•••

Ahoj! Vítám vás zase po dvou letech u tohoto souboru povídek a doufám, že jste na mě nezapomněli♥️ jednohubky budou vycházet tradičně každý den a v médiích se můžete mrknout, na co všechno se můžete těšit. Doufám, že se vám povídky budou líbit, a jako vždy budu ráda za vaši odezvu!
Millie♥️