Christmas is all around ✔ | ᵃᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Moje druhá šance •Stony

„Jsi připravený?" zeptal se Steve, když vyšel z koupelny a nahlédl do ložnice, kde stál Tony před zrcadlem a zamračeně si upravoval svůj oblek. Blonďatý muž se pobaveně usmál, když viděl jeho výraz, a vydal se k němu.

„Hmm, nejspíš," zamumlal v odpověď a otočil se ke svému manželovi. Steve mu okamžitě začal upravovat límeček košile a Tony nad tím jen protočil očima.

„Já vím, o co tady jde," prohlásil vševědoucně, když se zadíval do jeho hnědých očí. „Tobě se nechce tady Petera nechávat."

Tony rozhodil rukama. „Ještě nikdy tu nebyl bez nás! I když byl jeden z nás pryč, ten druhý tu s ním vždycky zůstal, nikdy jsme nebyli pryč oba..." Steve rozpřáhl náruč a tmavovlasý muž se do ní vděčně schoulil. „Jak to, že to vy všichni zvládáte líp než já? Kdy se ze mě stala taková citlivka?" stěžoval si do jeho hrudi a Steve mu vjel prsty do vlasů.

„Nejspíš od té doby, co ses stal otcem," odpověděl mu Steve s úsměvem a Tony cosi zabrblal. „Neboj se, Peter to zvládne. Uvidíš, že budeme doma dřív, než mu začneme chybět. A Nat se o něj postará."

„No, upřímně doufám, že až se vrátíme, nenajdeme našeho syna pózovat, střílet z pistole a lézt po stěnách, nebo tak něco," zadoufal si nahlas Tony a Steve se musel zasmát.

„Tak pojď, ať tam jsme včas. Mimochodem," otočil se na něj ještě blonďák, když jej vzal za ruku a vedl ho z ložnice pryč, „dneska ti to moc sluší," zašeptal mu a políbil jej na tvář.

Tony na něj povytáhl obočí a v očích mu zajiskřilo. „Nevím, proč mi tohle neříkáš každej den. Sluší mi to neustále."

Steve si naoko trpce povzdechl. „Ty egoisto."

Dole v obývacím pokoji si už Peter mezitím vyskládal všechny své oblíbené deskové hry na zem a velice pečlivě vybíral, jakou z nich si s Natashou zahraje. Když uslyšel, jak někdo schází schody, otočil se a pak se rozzářil, když spatřil Steva a Tonyho, jak k němu míří ruku v ruce. Dychtivě se jim rozeběhl naproti a skočil Stevovi do náruče.

„Nazdar, kamaráde," usmál se na něj a vyzdvihl ho nahoru, aby se s ním pomazlil. Petera okamžitě zaujal jeho motýlek. „Poslouchej, víš, že tvůj táta a já teď musíme někam odejít, viď?" Jejich syn přikývl na souhlas a zvedl k němu svá hnědá očka. „Takže tu teď budeš chvilku s tetou Nat, než se večer vrátíme, ano? Nebudeš ji zlobit, že ne?"

Peter se zamyslel a pak se uculil. „Možná trošičku," prozradil mu tiše a Steve se uchechtl. Pak Petera postavil zpátky na zem, aby se chlapec mohl jít rozloučit s Tonym.

„Nevypadáš nadšeně, Tonesi," konstatovala s povytaženým obočím Natasha, když vyšla z kuchyně s miskou gumových medvídků.

„No, jen jsem si říkal, jestli tu náhodou nenajdeme Petera házet s noži, nebo tak něco, až se vrátíme," odvětil a věnoval jí varovný pohled.

Natasha se na něj ušklíbla. „A střílet z pistole může?"

„Ne!"

„Tati, tati," Peter Tonyho zatahal za lem saka a tmavovlasý muž se k němu sklonil v domněnce, že jej chlapec chce na rozloučenou obejmout. Místo toho mu zcela vážně řekl: „Já chci, aby mě teta Nat naučila střílet z pistole."

Steve si dal ruku před ústa a snažil se tlumit svůj smích, kdežto Natasha se pyšně usmála a pocuchala Peterovi vlasy. „To je správný kluk tety Nat," mrkla na něj, ale pak zaregistrovala Tonyho varovný pohled. „Ale víš, doufám, že střílím z vodní pistolky?"

Peter se zamračil, když začal o jejích slovech přemýšlet. „Ale já myslel, že jsi špion. A špioni potřebují opravdové pistole, nebo ne?"

„No, to záleží na tom, jaký druh špiona jsi, víš? A já mám to štěstí, že můžu střílet z vodní pistole. To je pořádná zábava!" snažila se jej nadšeně přesvědčit, a pak radši rychle změnila téma: „Tak co, už jsi vybral, jakou hru si zahrajeme?"

„Ještě ne."

„Tak šup na to, ať si to tady pořádně užijeme, když budou tátové pryč," usmála se na něj a šla si sednout na pohovku, pokládaje misku na stolek.

Tony svého syna krátce objal a pak se na něj vážně zadíval. „Zvládneš to tady s tetou Nat?"

„Jasně," zazubil se na něj. „A kdyby náš dům přepadli, tak má Nat přece vodní pistolku a všechny padouchy zneškodní!"

Tmavovlasý muž si povzdechl a Natasha jen nevinně pokrčila rameny. „Ten kluk to má prostě v krvi. Ještě aby nebyl superhrdina, když v jeho rodině jsou samí superhrdinové." Pak na Tonyho povzbudivě mrkla. „Neboj, Tonesi, my to zvládnem. A až přijdete, tak nám Steve poví pohádku o tom, jaké bylo narození Ježíše."

Tony vzhlédl ke svému manželovi a stěží zadržoval smích. „Na to bych málem zapomněl. Páni, to muselo být úžasný zažít první Vánoce."

Peter se na blonďatého muže dychtivě otočil. „Vážně, tati?"

Steve nevěřícně zavrtěl hlavou. „Podle vás jsem až takhle starý?" Když všichni výmluvně mlčeli, jen si povzdechl a rozhodl se to raději dále nekomentovat. Tony Peterovi láskyplně pocuchal vlasy a pak se s ním oba dva rozloučili, odcházejíce do předsíně, aby se oblékli. Tony se ještě úzkostlivě naposledy mrkl do obývacího pokoje, než odešli z domu, ale k jeho úlevě Peter vypadal spokojeně a horlivě Natashe vysvětloval pravidla své oblíbené hry.

„Člověk by řekl, že spíš Peter bude závislý na tobě, ne že ty budeš závislý na něm," prohodil pobaveně, ale láskyplně Steve, když se ruku v ruce rozešli směrem k restauraci.

Tony jej loktem drknul do žeber. „Hele, nech si toho, starouši," varoval ho, ale usmál se. Pak k Stevovi zvedl oči. „Ty a Peter... jste moje všechno. Jste moje druhá šance a já ji nehodlám promarnit."

Steve se něžně pousmál a položil mu paži kolem ramen, přitahuje si ho blíž k sobě. „Pro nás jsi taky všechno, Tony," odvětil a druhý muž ho zastavil, uchopil jej za tváře a stoupl si na špičky, aby jej mohl políbit. Steve mu polibek nadšeně oplatil a vjel mu prsty do vlasů. „Vždycky jsem si přál mít rodinu. Sice jsou některé věci trochu jinak, než jak jsem si je před lety představoval, ale to nevadí, protože tohle," zadíval se mu hluboce do očí, „tohle je perfektní," ujistil ho.