♡2021♡ ✓

𝐽𝑜𝑛𝑑ř𝑒𝑗

Ahoj moje jméno je Jáchym a většinou si přijdu jako naprostý debil.

Ve škole jsem nikdy kamarády neměl, ale když jsem teď nastoupil na střední, tak se mi otevřel celý nový svět.

Myslíte, že jsem si našel nějaké kamarády?

Našel...

Ale jsou to samé holky, jelikož jsem jediný kluk ve třídě. A co byste čekali, když jsem na umělecké škole a ještě na oděvním oboru.

Kamarádky jsem měl tak měsíc, nebo dva, bohužel jsem debil, jak už jsem zmiňoval a úplně jsem si to posral, už tak u tří lidí.

Nejhorší je, že jsem je opustil kvůli lidem kteří mě nemají rádi a teďka si přijdu, jakoby mě vyřazovali z kolektivu. Nevím, jak se k tomu mám postavit.

Jedna z těch tří holek se mnou je zaprvé na intru a zadruhé se mnou jezdí vlakem.

Musím to s ní vyřešit nebo už nikdy neuvidím jeho.

Abych vám to nějak vysvětlil, kluk kterého miluju je kamarád mojí kámošky z intru, neboli Verči.

Verča mě s sebou vzala kalit minulý pátek.

Byla to jedna velká nuda tak do tří hodin do rána. Potom jsem šel s její kamarádkou na Tomáč, to je takový pajzl do kterého chodí stáří týpečci balit mladý holky a potkal jsem tam i skupinku Verčiných kamarádů.

Její kamarádi se mi moc nelíbili, všichni vypadají jako feťáci nebo kurvy, takové basic holky co vidíte na každém kroku a kluci kterým se obloukem vyhýbáte.

Tím nechci říct že by Verča byla nějaká jedna z nich ale překvapilo mě že zrovna ona se s takovýma lidma baví.

"Promiň, můžu projít?" zaslechl jsem hluboký hlas, který jak jsem tajně doufal, mluvil na mě.

Vysoký kluk kterému tenhle hlas patřil byl dosti hezký, ale ty jeho oči úplně zastavily tok mých myšlenek které už i tak byli jenom o něm.

Podíval se na mě a zopakoval "Umm můžu?"

"Jo... Jo promiň" ustoupil jsem mu z cesty a nervózně se podrbal a odešel. Když odcházel pořád jsem se na něj díval, už mi přišel tak 100x hezčí než všichni kluci co jsem dneska potkal.

Jo aha já vám vlastně ani neřekl že jsem gay...

Tak teď už to víte.

On to vlastně ví každý kdo se se mnou chvíli baví. Je to blbý když to ví úplně všichni, nikomu už to nemůžu říct..
Správně... Pokud mě chápete.

Ale to je jedno, vracíme se zpátky k mému prvnímu setkání s Ondrou.

Když jsem ho viděl jít směrem k těm lidem o kterých jsem si myslel svoje, myslel jsem že jde někam jinam a jenom prochází kolem nich.

Najednou se ale v té skupince objevila i Verča s její nejlepší kamarádkou se kterou jsem ji nechal v nějakém klubu tady poblíž.

Co mě ale ještě víc překvapilo bylo že si můj neznámý udělal přímou cestu k ní a s chutí ji obejmul, zvedl ji ze země a udělal s ní otočku.

Myslel jsem si, že v pohodě, že jsou jenom kamarádi nebo nejlepší kamarádi....
To co jsem ale viděl potom, se mi vůbec nelíbilo.

Můj neznámý ji chytl za ruku a něco jí zašeptal do ucha.

Uklidnil jsem trochu svoje emoce a šel za nimi. První mě viděla Verča a Míša, kterou už jsem znal z dřívějška.

Okamžitě ke mě letěla s tím klukem za ruku. Připravil jsem se na to že bude opilá nebo něco horšího, ale k mému překvapení byla úplně v pohodě.

"Pane bože Jáchyme, kde jsi jako byl?"
řekla a dala mi pěstí do ramene
"S Jasmínou, ale někam mi utekla tak jsem tady, bloudím." odpověděl jsem zklamaně.

Když jsem měl sklonenou hlavu viděl jsem jak se pořád drží za ruce.

Čekejte Jáchyma v druhém díle.

! Založeno na skutečných událostech!