Emily Raddle - Best dark magic - (Harry Potter ff)

Část 30 - Veritasérum

Emily

     Buď se pletu, nebo mi právě Draco otevřel cestu jak utéct z Manoru. Je to šílený.. ale za pokus to stojí. Pomalu přejdu zpátky ke dveřím, za kterýma před chvílí zmizel . Až teď si uvědomím jak jsem zesláblá, ale mám málo času. Snad jsem si s sebou vzala..... Vzala. Díky bohu. Z kapsy vytáhnu svůj neviditelný plášť. Už začíná . ,,No tak, vydrž ještě. " zatřepu s ním. Už je zase neviditelný, ale na jak dlouho.. Pak se soustředím na dveře. Zvednu jednu ruku a dotknu se kliky. Veškerou magickou energii, veškerou sílu, která mi koluje v žilách spolu s krví, tu sílu kvůli které se zabíjí, soustředím do svých prstů. V duchu skoro pableskovatslyším cvaknutí zámku. Vyjde to. Prosím, ať to vyjde. ,,Alohomora." zašeptám třesoucím se hlasem. Cvak. Zhroutím se na zem ale tím pohybem zatáhnu za kliku která ....... povolí a dveře se otevřou. Nehledě na únavu se vrhnu ven. Ostražitě se rozhlédnu, pomalu se zvednu a opráším se. Přes ramena přehodím neviditelný plášť. Koutkem oka zahlédnu kousek dřívka. Rychle po tom sáhnu. Moje hůlka... ,,Miluju tě Draco! Ty jsi génius!!" zašeptám se slzami v očích. Pak si ale vzpomenu na Hermionu a ostatní. Ještě nemůžu utéct. Ale jak... Pochybuju že na jejich celu mi bude Alohomora stačit. A co s Hermionou? Žije vůbec ještě? Vyběhnu schody po kterých jsme myslím přišli a ocitnu se na dlouhé chodbě. Kolem projde domácí skřítek. Něco mě napadne. Ale ještě nějak přesvědčit.... Za rohem zahlédnu blonďatou hlavu. Výborně. Popadnu nic netušícího skřítka a schovám ho pod plášť. ,,Draco!" zavolám za ním. Otočí se a zmateně se rozhlíží. ,,Mrzí mě to... Imperio!" zašeptám. Dracovi se v očích objeví prázdný výraz, ale je vidět že s kletbou bojuje. Pustím skřítka. ,,Řekni mu ať  najde Dobbyho. " přikážu. Ani ne za půl minuty tu stojí oba dva skřítci. Užuž chci zrušit kletbu ale je mi skřítka líto. ,,Draco... Daruj mu oblečení." Draco váhavě zvedne ruce a odváže si kravatu. Bojuje. Zesílím tlak na hůlku, ale už to dlouho nevydržím. Draco pustí kravatu a skřítek ji chytí. V ten moment se skřítek přemístí a Draco zlomí kletbu. ,,Dobby, Harry je v nebezpečí. Je ve sklepení." Dobby taky zmizí. Draco se ohlédne do míst, odkud slyšel můj hlas. ,,Proč neutečeš?" zašeptá. ,,Nejsem sobec, Draco. Navíc, musím ještě něco zařídit. Mimochodem,  asi nevíš, kde bych našla Doušek živé smrti  ? " Draco si povzdechne, zašátrá v kapse a vytáhne lahvičku. Opatrně vysunu ruku zpod pláště a vezmu si ji. Draco mě za ruku popadne. ,,Hlavně se zachraň, Raddlová! Jestli mi umřeš, asi tě zabiju! " V očích se mi zase objeví slzy. ,,Mimochodem, ten plášť ti dlouho neviditelnej nevydrží. Jo a... Bylo by bezpečnější kdybych pár věcí nevěděl. " zadívá se na mě. Stáhnu si plášť aby mi bylo vidět do obličeje. ,,Jak to... Aha. Tak ustup. A.... zapomeň." Smažu mu vzpomínky na naše setkání. A to v té cele....Vůlí mu ty vzpomínky zatlačím někam do koutu mysli. Později... Jestli nějaké později bude...... Budu mít pár otázek. Draco se skácí k zemi. Smutně ho pohladím po tváři. Uvidíme se ještě? A bylo by to dobře? Pak uslyším hlasy v místnosti kde odhaduju halu. Lucius se vrátil. Srdce se mi rozbuší. Nemám čas.

 Bezradně se rozhlédnu po chodbě. Kam odvedli Hermionu? Je tu asi tak tisíc dveří, a snad milion schodišť. Pak ticho pročísně výkřik. Hermiona. Není to jisté, ale je to jediné vodítko co mám. Rozběhnu se za hlasem. Zkusím asi patery dveře, ale všechny jsou zavřené. Pak uvidím je. Malfoyovi. Narcissa s Luciusem po boku kráčí k ,,nenápadným", asi třímetrovým dveřím na  konci chodby. Přitisknu se na zeď a modlím se, aby do mě nenarazili. Lucius projde asi půl centimetru ode mě. Ze srdce mi spadne Mont Everest. Pak vejdou do místnosti a já proklouznu za nima. Zalapám po dechu a okamžitě si přitisknu ruku na pusu. Lucius se ohlédne. Srdce mi buší až v krku. Mávne rukama ve vzduchu. Chybí asi milimetr, aby nabral cíp mého pláště a..... minul. Se slzami v očích doběhnu k ležící Hermioně. Z ruky jí odkapává krev. Z rány, kterou tvorí dvě slova. Mudlovská šmejdka. Teď je ten čas. Kleknu si vedle ní. ,,Hermiono..." zašeptám. Vyděšeně zamrká. ,,Neboj... To jsem já...." Pomocí hůlky odstraním všechny šrámy, které jí Bellatrix zanechala na těle. Kromě těch dvou slov. Ty odstranit nejdou. Stejně tak následky kletby Cruciatus, které poznám podle toho výrazu v očích. 

Hermiona

 Už jsem se vzdala naděje. Už nedoufám v nic. Vím že tady umřu. No, dobrá, v jednu... ne ve dvě věci vlastně doufám pořád. A nepřestanu. Za prvé, že se Harry a Ron dostanou z Manoru živí. Emily.... ta se o sebe postará..... A za druhé, aby konec přišel co nejdřív. Ta bolest se prostě nedá vydržet!! Pak mě pohladí chladivý vánek. ,,Hermiono..." ozve se jemný hlas. Zamrkám. To už jsem mrtvá? ,,Neboj....To jsem já....." zopakuje hlas. Kdo Já? Cítím jak bolest pomalu ustupuje, stejně jako šrámy vyvolané kletbou Sectumsempra, až na jeden. Na mém levém předloktí. Na místě, kde mají označení Smrtijedi, na tom místě mi jedna z těch nejhorších vyryla dvě slova. Dvě slova, kterými jsem pro všechny Smrtijedy. Nic víc, jen mudlovská šmejdka. Vím že mi tam ty slova zůstanou do konce života, což možná nebude trvat dlouho.  Dve slova, do kterých je vložena veškerá černá magie a nenávist, které v sobě Bellatrix nosí. Z úvah mě vytrhne kapka něčeho na mých rtech. Chtějí mě otrávit? Ne... To je Veritasérum! Kousnu se do rtu, odhodlaná nic jim neříct. ,,Hermiono..." promluví znova hlas. ,,Co tě napadne když se řekne ,tam co je to schované´ ?" Jak to že jsem ji nepoznala? Vždyť to je Emily! ,,Odbor záhad." vyletí ze mě. Vyjeknu bolestí. I mluvit mě bolí. Ucítím tišivý dotek na rameni. ,,Ššššš.... A nevíš kdo nebo co by mohl být Střelec?" I přes veritasérum se přinutím mluvit tak, abch co nejméně hýbala rty. ,,Já nevím.... Kentaur..... Zvěrokruh..." netuším na co to potřebuje vědět. Pak ucítím novou vůni. Tuhle já znám. Je to uspávací lektvar, připravovali jsme ho s Křiklanem. V duchu se zaraduju. Ten lektvar mi přinese úlevu.... A ještě jednu věc. Naději. Novou naději, že ještě někdy spatřím Harryho a .... a Rona. Hlavně jeho. Pomyšlení ta toho zrzavýho blázna mi vyčaruje na tváři úsměv. Pak mi po rtech pomalu stečou černé kapičky kouzelného lektvaru a pak následuje tma...

Emily 

   Hermionina se uvolní, ale hrudník se jí pořád zvedá. Vydechnu úlevou. Všechno mi kupodivu dobře vychází. Hermionin lektvar přestane účinkovat asi za dvacet minut... Snad Dobby do té doby něco vymyslí. A teď musím utéct já. Stačí obyčejné přemístění... ,,...Říkáš Potter? A víš to-" úplně jsem zapomněla hlídat Malfoye, který přecházel přes místnost, přičemž zakopl o moji neviditelnou nohu. Srdce mi právě vynechalo úder. To ne... Lucius se napřímí a pomalu se napřímí. ,,Co to bylo?!" zasyčí. Pokusím se pomalu vstát, ale Lucius mezitím přejde těsně vedle  mě. Pomalu se snažím vycouvat ale zašustí mi plášť. Sakra sakra sakra sakra sakra! Lucius teď jde přímo naproti mě. Pak zakopnu o bezvládnou Hermionu a natáhnu se na podlaze jak široká tak dlouhá. Neviditelný plášť mi sklouzne z hlavy. Moje šance na útěk se teď skoro rovnají nule. Hlavně nedat najevo strach... ,,Zdravím.." usměju se. Pak se ale s Luciusem setkám pohledem a úsměv mi rázem zamrzne.Mám co dělat aby se mi neroztřásly kolena. Je to stejné jako tehdy. Lucius se napřímí. ,,Emily Raddlová... Tak se znovu potkáváme..Copak tě nikdo nenaučil, že špehovat se nemá?!" řekne pomalu s ledovým pohledem, přičemž každé slovo pečlivě vysloví. Užuž otevírám pusu, ale nevyjde z ní ani hláska. ,,Tak se to budeš muset asi naučit jinak! Cru-" ,,Otče ne! Mdloby na tebe!" dovnitř vběhne Draco. Lucius se skácí k zemi. Bellatrix s Narcissou se nevzmůžou na slovo, tak jen němně přihlížejí. ,,Draco! Jak..?!" vykřiknu, ale okamžitě se zarazím, když si uvědomím, jak radostně můj hlas zní. ,,Prolomil jsem paměťové kouzlo a musel jsem se ujistit... To je fuk, uteč!" řekne na jeden nádech. Užuž se chci přemístit, ale pak mě napadne, jak dlouho bude trvat než se zas potkáme, pokud vůbec? ,,Draco..." začnu, ale Narcissa už se probírá z omámení.,, Až střelec převezme vládu,tam co je to schované. Poprvé po sovinci. Ehm.. zvěrokruh... Miluju tě." vyplivnu také na jeden nádech, setkám se s jeho zmateným pohledem a přmístím se. Taky se budu muset ujistit, že budeš v pořádku, Draco.

_____________________________________________________________________________

 Tahle část byla možná krapet nezáživná, ale důležitá, tak snad se aspoň trochu líbila :-) .

Luciasek