Emily Raddle - Best dark magic - (Harry Potter ff)

Část 38 - O ni bude postaráno..

Draco
Nevím co, nebo proč jsem to udělal. Vím jen to, že jsem ji tam nemohl nechat, navíc když ti pitomí lapkové byli zády ke mně. Avada... Přikradlo se mi na mysl, ale to jsem udělat nemohl. Prostě nemohl.

Pokradmu jsem pozorova Snapea, a ve vteřině, kdy přestal dávat pozor jsem jediným švihnutím hůlky všechny omráčil. Snape se užuž nadechoval, aby protestoval, ale já se prudce vytrhnul jeho paži, která svírala celou cestu od okraje Prasinek mé rameno a rozběhl se za ní. Nepotřeboval jsem hledat vzpomínku. Vidět Emily po tolika dnech nejistoty živou bohatě stačilo. ,,Expecto Patronumm!" Z konce mé hůlky vystřelil proud jasně bílého světla který víceméně připomínal hada. Ukázal jsem hůlkou na Emily a můj ochránce byl ve vteřině u ní a pomalu, ale jistě, tlačil mozkomora pryč. Já si klekl k Emily a prstem ji opatrně pohladil po slzami smáčené tváři. Výraz v jejích očích, kterým chybělo tak málo, aby navždy pohasly, mi vyrazil dech. Vypadala tak... Ne beznadějně, spíš.... Smířeně. S koncem, který ji v bezprostřední budoucnosti nehrozí.. Její pohled napovídal, že mě zaregistrovala, ale jakoby snad ani nevěřila, že jsem opravdu u ní. Popravdě.. Já sám mám problém tomu uvěřit. Neudržím se. Skloním hlavu k její tváři a zlehka přejedu svými rty o ty její. Z toho minimálního doteku ve mně vybuchne hotový ohňostroj emocí. Okamžitě se ve mně zvedne touha polibek prohloubit, ale nakonec se zaťatými prsty svůj obličej o několik milimetrů oddálím. Na to teď není čas. Viděla mě, což ji dostává do nebezpečí... Nesmí vědět, že jsem naživu. ,,Odpusť... " vydechnu. ,,Oblivate!"
Emily se v obličeji objeví prázdný výraz. Pak zavře oči a poklesne jí hlava. Užuž se napřahuju, že ji, stejně jako tenkrát, vezmu do náruče a odnesu do bezpečí , ale cosi mi v tom brání. S hrůzou zjišťuju, že se nemůžu pohnout. Kdo to - ,,Nelekejte se, pane Malfoy. Neuděláte to. Už jste toho dnes udělal dost. A příště si líp hlídejte záda. Co se týče slečny Raddlové... O ni bude postaráno." ozve se ledový hlas. Snapeova kostnatá ruka mě chytne za hábit. Při jeho poslední větě mi ztuhne krev v žilách. O ni bude postaráno.. Slyšet tuhle větu od Smrtijeda nikdy nemůže věštit nic dobrého. Po chvíli ticha, které přerušuje snad jen hlasitý tlukot mého srdce se Snape znovu ozve. ,,Nesnažte se vytrhnout, pane Malfoy. Řešit Odštěpy teď opravdu nemám čas. Finite incantatem." pronese Snape. Cítím, jak se mé tělo uvolnilo ve chvíli, kdy už není poutáno zaklínadlem. Než všal stačím byť jen pomyslet na to, že bych něco zkusil, Snape nás s hlasitým Prásk! přemístí.