Všechno bude v pořádku [R.J.L.]

13. Kapitola

"Audrey?" oslovil jsem dívku před hodinou.

Už mě vlastně ani nepřekvapilo, že mě ignorovala - spíše bych se divil, kdyby ne.

"Audrey, prosím, nemůžeš se mi vyhýbat věčně-" to už jsem ale nestihl dopovědět, jelikož do třídy přišel profesor Kratiknot a začal nám vykládat o formulích, které se budeme učit v následujících týdnech.

Jakmile zazvonilo naházel jsem rychlostí blesku všechny věci do tašky a vyběhl za mizející brunetkou. Probíhal jsem davy studentů, které se hrnuly do Velké síně na oběd. Ignoroval jsem i fakt, že jsem cestou srazil pár nebohých spolužáků k zemi a pokračoval ve svému cíli. Když jsem už byl těsně u Audrey, popadl jsem ji za ruku a otočil k sobě. Tento krok společně s leknutím, které se jí zračilo ve tváři, způsobil, že jí upadly veškeré věci. Nevěnovala tomu však pozornost a snažila se vykroutit mému sevření.

"Pusť," snažila se mi vytrhnout.

"Audrey, no tak, to si prostě nemůžeme normálně promluvit?" ptal jsem se ještě relativně klidně.

"Ne, nemůžeme," pronesla naštvaně, stále snažící se dostat z mého sevření.

"Nemůžeš se mi vyhýbat věčně!"

"To už jsi mi dnes říkal!" odfrkla si.

"Takže si mě poslouchala," usmál jsem se lehce.

"Ne! A i kdyby, nic ti do toho není!" vytrhla se mi.

"To se teda šeredně pleteš! Je mi do toho víc, než si myslíš! Nechci o tebe přijít..." poslední větu jsem zašeptal.

"Já taky ne," sklopila hlavu.

"Tak proč?"

"Uvidíme se na ošetřovně, měj se Remusi."

A než jsem stihl protestovat, byla pryč. Už po desáté za týden mi utekla...

××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

"Už nevím, co mám dělat!" rozhodil jsem zoufale rukama. "Neustále přede mnou utíká a když už se mi ji podaří chytit, tak mě odbude a zdrhne tak jako tak!"

Kluci seděli každý na své posteli a s nic neříkajícím výrazem si mě prohlíželi.

"No?!" vyjekl jsem, "Co na to řeknete?!"

"Víš," prohrábl si James nervózně vlasy, "je to dost složitý..."

"Fakt?! Tak ti děkuju za tvůj postřeh!"

"Remusi koukej," otočil jsem se na Siriuse, "ona ti posílá signály," nadzvedl jsem nechápavě obočí, přičemž mi neuniklo Siriovo protčení očí. "Prostě tě nechce," uzemnil mě.

"Ale vždyť-"

"Musíš se s tím smířit-" mlel si svou.

"Sklapni Tichošlápku!" zacpal mu James pusu dlaní. "On to tak nemyslel," usmál se na mě.

"Myslel!" vyškubl se z jeho sevření Sirius.

"Nemyslel!"

"Myslel!"

"ALE NEMYSLEL!"

"MYSLEL!"

*PLESK*

To James uštědřil Siriovi pořádnou facku.

"Nemyslel," usmál se na mě James přeslazeně, zatímco si Sirius mnul rudou tvář.

"Proč jsi to sakra udělal..." mrmlal si Tichošlápek.

"Proč? Protože když už Audrey nechce mluvit s Remusem, tak se s ním bude muset vidět minimálně, když ti bude ošetřovat tady tu... nádheru," při posledním slově se uchechtnul.

"Páni," pokýval Sirius uznale hlavou, ale naopak já jsem ho sežehl ošklivým pohledem. "To je chytrý."

"Že jo," vypnul hruď James.

"No," zvedl jsem se z postele, "tak u toho já být nemusím."

"Náměsíčníku, no tak, děláme to kvůli tobě," hodili na mě psí pohled všichni tři.

"Ne," odmítl jsem rázně a odešel z pokoje.