Všechno bude v pořádku [R.J.L.]

28. Kapitola

Stál jsem mezi stovkami lidí a přece jen sám. Vždy, když jsem se na tohle místo vydal, cítil jsem se prázdně a smutně. Mé srdce pukalo vždy, když jsem se u ní zastavil. Nacházel jsem se na hřbitově.

Chodil jsem sem pravidelně již několik let. Postupně se zde pochovaly desítky lidí, které jsem znal, včetně lidí, na kterých mi záleželo. Ať už šlo o známé, přátele či rodinu. Začalo to smrtí mých rodičů, následovalo přáteli. U jejich smrti jsem měl pocit, že už nemůžu, zasáhlo mě to. Celé dny jsem nevylézal z bytu a přidělával tak starosti Řádu i své přítelkyni.

Tenkrát jsem nečekal, že ta největší rána teprve přijde. Voldemort nabýval na síle a já se snažil udělat cokoliv, jen abychom byli v pořádku. Potterovi se skryli pod záminkou věštby, nikdo o nich nic nevěděl a on si je i tak našel. Můj svět se hroutil. Audrey se o mě strachovala a nevěděla, jak mi pomoci, celé noci nespala. Smrtijedi po celé Anglii hledali kohokoliv, kdo by jim řekl, kde najít svého Pána či jak ho oživit. 

Na to osudné odpoledne nikdy nezapomenu, kdybych se tenkrát nevydal na směnu, mohla by tu být se mnou, mohla by žít. Už když jsem stanul před domem, kam jsme se přestěhovali, tušil jsem, že něco není dobře. S hůlkou v pozoru jsem vstoupil, dveře nebyly zamčené. Nábytek v předsíni byl zdemolovaný, zbyly z něj třísky. Ta největší hrůza však měla teprve přijít.

Tam v kuchyni na podlaze s očima dokořán, v nich pohled smrti, ležela žena, kterou jsem miloval celým svým srdcem. Žena, pro kterou bych obětoval cokoliv na světě, svůj život. Vrhl jsem se k ní, slzy mi stékaly po tvářích. Nedokázal jsem jí pomoct, nedokázal jsem ji chránit. Nesplnil jsem svůj slib.

3. listopadu 1981, na narozeniny mého nejlepšího přítele vyhasl jeden z mnoha životů první kouzelnické války a způsobil to, že ten můj na několik dlouhých let ztratil smysl. Nikdy, do konce života, jsem se nedozvěděl, že onen večer nezemřela jen ona, ale i jiný život, zatím krytý před světem.

×××

Po dlouhé době zdravím všechny tentokrát u poslední kapitoly tohoto příběhu.

Až do poslední chvíle jsem neměla ponětí, jak bude příběh pokračovat a už vůbec ne, jak skončí. Pak mě ale napadl geniální nápad (zas až tak geniální nebyl), který jsem zrealizovala. A pokud jste už náhodou četli nějakou z mých knih, víte, že smutné konce mám v oblibě :D

Děkuji všem, kteří dali příběhu šanci, vážím si toho! Jsem vděčná za každý hlas, follow či komentář, které mě motivují v psaní :)

Pokud by měl někdo zájem, nedávno u mě na profilu vyšla nová kniha - Neplecha ukončena, která je jak pro milovníky Pobertů, tak i doby Harryho Pottera jako takového. Je to zároveň povídka, která je pro mě už od začátku primární. Kapitoly vycházejí každý pátek, tak nabíhejte /*

Tak snad u další knihy!

Loučím se s vámi,

Aduš