Malinový klan: Stíny nevinnosti

6: u lomu

Po chvíli svižnější chůze, kdy se Křemínek držel v závěsu skupiny, se před kočkami otevřela krajina, a nabídla pohled na obrovskou vodní plochu. Plochu, která byla vytvořena dvounohým stvořením – člověkem. Křemínek znal tato stvoření jen z matčiných vyprávění, a doufal, že to tak i zůstane. Vždy měl z neznámého trochu respekt, a nejspíš to bylo v pořádku.

,,Tak jsme tady. Jestlipak vás vaši učitelé obeznámili s bezpečností u vody?" ptala se Šalvějka zvesela přítomných učňů. Ti skoro v identickou sekundu kývli hlavou.

,,Nesmíme chodit do příliš hluboké vody; nesmíme plavat delší dobu; musíme být vždy pod něčím dozorem,..." rozhodl se Pstroužek vyjmenovat, co si pamatoval, aby místo přiblblého přikývnutí taky svojí znalost dokázal. Nechtěl tu být za nějakého flákače, co ani nezná základní pravidla bezpečnosti.

,,No výborně! Tak směle do vody! Mějte se však na pozoru, a hlavně nepřeceňte své síly. Voda dokáže být pěkně zrádná!" Šalvějka je s úsměvem vypustila k vodu. Jediný, kdo se do ní střemhlav hrnul, byl však Svižník. Jasanka ho následovala poklusem, a nakonec ani Pstroužek na sebe nenechal čekat. Na břehu zbyl Křemínek, který si uvědomoval, že jako jediný je pozadu. Snažil se zklamání ze své neschopnosti v duchu obhájit tím, že se přeci jen stal učedníkem o něco déle – ale bylo to jen o dva dny! 

Musel sebrat odvahu a vyjít vodě vstříc! Obzvlášť, když je tu Šalvějka, která zatím učedníky jen mlčky ze břehu pozorovala. Když si všimla otálejícího Křemínka, musela se na něj pousmát. ,,Nemusíš se do toho nutit, jestli nechceš." Křemínek ale chtěl, a proto se po chvilce opravdu odvážil do vody vstoupit. Byl to zvláštní pocit, ale už mu to nebyl tak nepříjemné, jako napoprvé. Nějaký čas se ve vodě jen pomalu procházel, aby se aklimatizoval, ale jako by cítil, že z něj opadá zbytečná obava; zbytečný strach.

,,Hezký," okomentovala Křemínkův pokrok jeho učitelka, která se sama rozhodla vejít do vody za ostatními. Křemínek odvrátil pohled od vodní hladiny, a věnoval ho Šalvějce. Než by něco řekl, máchl packou, aby po ní stříkl pár kapek vody – stejně tak, jako to ona udělala prve jemu. Hned se zazubil a čekal, jak zareaguje. Šalvějka byla veru nejdřív překvapená, ale pak to hned přijala jako výzvu k malé vodní válce.

,,Takže to byla odplata? Je tohle výzva k válce?" uculila se, a když Křemínek po menším zaváhání přikývl, mohla bitva začít! Hned po svém učni chrstla několik málo kapek vody, a když před ní začal utíkat, mínila ho chytit a ukázat mu, zač je toho loket! Samozřejmě ve znamení hry – probudit v ní děcko nebylo nic náročného.

----

Tyto zcela nevinné vodní hrátky trvaly až do pozdních odpoledních hodin – to už bylo cítit, že brzy se slunko odebere ku spánku. Bylo překvapivé, že i ke konci dne nikdo nepřišel k úhoně, vzhledem k tomu, že Šalvějka svojí úlohu moc dobře neplnila – namísto hlídání všech hlídala hlavně Křemínka. To si ale odůvodnila tak, že je to přeci její učeň, a tak je větší starost o něj naprosto přirozená.

Křemínek ještě chodil po mělčině a hledal v průzračné vodě nějaké zajímavé oblázky, když ostatní si už pomalu sušili kožichy na souši. Zdálo se, že Pstroužek se Svižníkem jsou spolu v pohodě. Společně se ve vodě bavili, a tak se nezdálo, že by se schylovalo k nějaké konfrontaci. To byl ale jen pocit, který se měl velmi brzy změnit.

,,Tohle bylo fajn. Měli bychom to co nevidět zopakovat," řkouc Jasanka, která si upravovala kožich právě u Svižníka s Pstroužkem.

,,Ale jistě! A nejen to – mohli bychom sem jít i jen my sami," mrkl na ní Svižník, a to u Pstroužka vyvolalo reakci ještě dřív, než se Jasanka stihla nadechnout. Dokonce i Křemínek se přestal věnovat šutrů, a zvedl ke Svižníkovi pohled.

,,Takže ty teď randíš s mojí sestrou? Děláš si prdel?" naježil se ještě stále mokrý Pstroužek. Nemohl uvěřit vlastním uším! Jeho sestru chce kazit takový idiot? A ještě jí tu zve na nezákonné rande ve dvou, a to vše před slechy učitelky?

Svižník jako by byl na tento moment připravený se jen zašklebil a povýšeně pozvedl hlavu. ,,A ty mi zas chceš vojet bratra, ne? Jsme si kvit," mrkl. Křemínek by přísahal, že následujících pět sekund byste uslyšeli mravence si prdnout, ale netrvalo to dlouho, a Pstroužek na svého kamaráda nekamaráda skočil. Měl vyceněné zuby a vypadal vážně nebezpečně. No, trhla se samozřejmě mela, protože Svižník by si to líbit nenechal. Navíc se zdálo, že přesně na podobný moment čekal, a hodlal dát Pstroužkovi pěkně do držky.

Jelikož má Svižník pěkně našlápnuto k tomu, být jedním z největších kocourů v klanu, tak proti němu neměl Pstroužek moc šancí. Nešlo ani o nic extra brutálního, spíš o takovou zubatou hru, no, i tak si ho Pstroužek zvládl spacifikovat pod sebe, aby nad ním měl navrch. To vše se stalo v takovém mžiku oka, že měla Šalvějka sotva šanci zasáhnout včas. Když se k tomu ale dostala, měla štěstí – povedlo se jí oba kocoury vyvézt z transu pohlavkem za zátylky. Musela Svižník odstrčit, aby se dostala mezi něj a Pstroužka, a zabránila tak dalšímu střetu. A to vše beze slov, protože ta do řešení podobných konfliktů přinášejí akorát více napětí.

,,Už jste skončili?" prskla na ně naštvaná Šalvějka. ,,Takhle se k sobě chovají kočky z jednoho klanu? Takhle se k sobě chovají přátelé? Myslím, že ne, hm?" ptala se jednoho po druhém, ale ani jeden jí neodpověděl. Pstroužek se teprve teď dostal tomu, aby se ze země zvedl na nohy, a Svižník to odmítal komentovat. On totiž dostal, co chtěl. Chtěl Pstroužka naštvat natolik, aby věděl, že v jejich hierarchii nic neznamená. To on mezi učedníky přeci velí!

Šalvějka ještě dlouho mezi kocoury stála a probodávala je pohledem. Opět beze slov. Křemínek ani Jasanka se téměř nepohnuli, a jen vše sledoval z míst, na kterých byli i před pěti minutami. ,,Já se omlouvám–," vypadlo však po chvíli z Pstroužka, který se zvládl trochu zmátořit.

,,No prosím. Jestli chcete, abych vás ještě někdy vzala sem k lomu, tak se budete chovat slušně, a ne jako nevycválaná hovada," zavrčela ještě Šalvějka, a konečně se uvolnila. Teď cítila, že může opustit své stanoviště mezi učedníky. ,,Jdeme do tábora. Když mi slíbíte, že už se nic takového nebude opakovat, tak nic neohlásím," otočila se ještě přes rameno. Pstroužek téměř ani neváhal, a tiše slíbil, že se to opakovat nebude.

Svižníkovi to trvalo, ale Šalvějka byla neoblomná, a nehodlal z něj spustit pohled, dokud to také neslíbí. ,,Slibuju," procedil nakonec. To byla konečně Šalvějka spokojená, a mohla vyrazit vstříc táboru. Kývla však na Křemínka, aby šel po jejím boku. Ten její gesto pochopil a bez okolků jí doběhl. Už v té vodě stál déle, než by chtěl! Byl tím divadlem tak ohromen, že ani nevěděl, jak na to reagovat. Asi nebyl úplně překvapený, protože Pstroužek chtěl dát přes tlamu Svižníkovi už delší dobu. Jen škoda, že se mu to moc nepovedlo.

Nechtěl jít ale zpět do tábora zase v tichosti – jako by měl dojem, že teď je jeho vhodná chvíle navázat konverzaci s učitelkou. ,,Svižník Pstroužka provokoval už nějakou tu chvíli, ale nečekal bych, že tohle udělá. Hezky jsme se přeci bavili!" řekl to tak, aby nebyl svými kamarády vyslyšen, nejlépe, aby ho slyšela jen Šalvějka. 

,,No jo, cloumají s nimi hormony. Taky tě to čeká, neboj," uchechtla se, ale na svého učedníka se nepodívala. ,,Tedy doufám a věřím, že až tak mě zlobit nebudeš."

Křemínek si nebyl stoprocentně jist, jestli jí plně rozumí, ale tušil, že jde o něco, do čeho doroste, až dožene všechno to, co ještě nestihl. ,,Tak to ne, to určitě nebudu!" myslel si nyní, a proto to řekl dost přesvědčivě.

Šalvějka se tomu musela zasmát. ,,No, uvidíme," mňoukla a věnovala svému učni vřelým úsměv. Po zbytek cesty víc už neřekla, hlavně taky proto, že i Křemínek zmlkl. Měl zase dost to čem přemýšlet, a to mu k zábavě aktuálně stačilo. Bude si taky muset promluvit s svými idiotskými kamarády, aby se dozvěděl, co to mělo znamenat.