Nováček

_34. část_

Kageyama:
,,Ale, ale, takže ty žiješ." ozval se Oikawa hned, jak jsme vlezli do výslechovky.

Měl jsem pocit, že ho na místě uškrtím.

,,Wakatoshi Ushijima. Co ti to jméno říká?" začal se Hinata vyptávat.

Oikawa chvíli zaraženě přemýšlel. Pak si na truc založil ruce a řekl, že se o něm bavit nebude.

,,Tak to budeš muset a doporučuju začni hned teď zpívat nebo bude zle." zavrčel jsem mu před obličejem.

Už jsem ho měl plné zuby a cítil jsem, jak se ve mě vaří vztek.

Oikawa se na mě díval bez sebemenšího záblesku strachu. Ale nejvíc mě nasral, když pronesl, abych si tu svou výhružku strčil někam. Chytl jsem ho za límec.

,,Takže po zlém." procedil jsem mezi zuby.

,,Hej, zrzku, zklidni si toho čokla." řekl Oikawa směrem k Shoyovi.

,,Já nic nevidím." odpověděl dotyčný zrzek a hrabal se v papírech.

Oikawa se na mě podíval a bylo vidět, že dostal strach. Aby taky ne, měl jsem pocit, že věta; 'chcípni v pekle' se mi začala rýsovat v hlavě.

,,Tak dobře, dobře, řeknu vám to." pronesl Oikawa a já mu pustil límec.

I Hinata zvedl svou hlavu z papíru.

,,Ushijima je hroznej hajzl, větší než já. Dohodl jsem se s ním na spolupráci a poskytl mu svoje lidi. Ale ten zmetek zelenovlasej je poštval proti mě. Takže jsem zbyl v podstatě sám a ještě jsem před nimi utíkal. Důvod, proč jsem napadl tu ženskou před několika týdny byl, že jsem věděl o tom chlapovi vedle na chodníku a taky, že člověka s rejstříkem jako já nenechají jen tak odejít. Prostě jsem chtěl, aby jste mě sebrali a odvezli sem, abych byl v suchu a nemusel před nimi utíkat." dokončil svou řeč.

Upřímně, tohle jsem nečekal. I Shoyo vypadal, že ho to překvapilo.

,,Ale za tu tvou ségru nemůžu! Jestli to udělal někdo, koho znám, tak někdo z Ushijimových lidí, ale já to nebyl." pronesl uraženě.

,,Jasně, tohle je všechno, co jsem potřeboval." řekl jsem zamýšleně.

Sebral jsem svoje papíry a odvedl jsem Oikawu zpátky. Pak jsem se vrátil k Hinatovi, který čekal opodál.

Hinata:
To Oikawové doznání mě docela překvapilo i když jsem něco takového tušil.

Zalezli jsme s Tobiem do kanceláře a já dosedl na židli. "Páni." ještě stále jsem nemohl vstřebat Oikawové slova ale zněl přesvědčivě a vážně. Mluvil pravdu, o tom jsem přesvědčen. Dokonce zněl i jinak, než když nám zděloval adresu té staré budovy, kde byli ti zmetci.

Sakra. Dneska mají převést Oikawu do věznice. Musím tomu zabránit. "Musíme jít za Daichim. Pojď se mnou." vyřkl jsem a vyšel z kanceláře a hned jsem zamířil do kanceláře Daichiho.

"Co tě to zase popadlo?" zeptal se Tobio nechápavě, když jsem se chystal zaklepat na dveře. "Uvidíš." odpověděl jsem a klepl.

Na pozvání jsem hned vstoupil dovnitř. "Daichi, musíš hned zastavit převoz Oikawy!" vyhrkl jsem ze sebe. "Cože?! O co tady jde?" zeptal se zmateně Daichi.

Vylíčili jsme mu s Tobim, co nám řekl Oikawa a Daichi se nevěřícně na nás koukal. "Mám pocit, že pokud dojde k tomu převozu, tak ho vystavíme nebezpečí." Dodal jsem.

Daichi se postavil a začal pochodovat po místnosti sem a tam. "Nebo na něj nalíčíme past." pronesl Daichi a teď jsem nechápal pro změnu já. "Skvělý nápad." pronesl souhlasně Tobio a bylo vymalováno.

"Dneska v osm hodin buďte tady oba dva. Teď běžte domů se nachystat a odpočinout." vyhnal nás Daichi. Zmocňoval se mě pocit, že se něco posere.

Kageyama:
Vrátili jsme se do kanceláře a první co, tak Hinata vykřikl.

,,Musíme jít za Daichim." řekl rázně a táhl mě z ke kanceláři našeho kapitána.

,,Uvidíš." řekl, ale nepodíval se na mě.

Přišli jsme tam a Shoyo hned vrazil do dveří a začal vysvětlovat, na co přišel. 'Má pravdu, že když ho budeme převážet, tak ho jen vystavíme nebezpečí, ale co když...'

,,Nebo na něj nalíčíme past." řekl Daichi, jako když mi mluví z duše.

,,Skvělý nápad." souhlasil jsem.

Teď zase nechápal Hinata. Daichi nám ještě řekl, že tu máme být v osm večer a že pro teď máme jít domů a nachystat se. Po cestě domů jsme se stavili u Hinaty doma a vzali nějaké jeho oblečení.

,,Už to nemůžu vydržet, co myslel Daichi tím, že na něj nalíčíme past?" zeptal se Shoyo, když jsme dojeli ke mně domů.

,,Když bude chtít Ushijima dopadnout Oikawu, tak to udělá v době jeho převozu do vězení. V tu chvíli my budeme mít skvělou příležitost ho zatknout." vysvětlil jsem mu to a vzal jednu jeho tašku z kufru do baráku.

,,Ahaaa už to chápu." řekl Hinata a rozzářily se mu očka.

To jsem na něm měl moc rád.

,,Teď si ale odpočineme, abychom na ten převoz načerpaly síly." řekl jsem a zavřel za námi dveře.

Svlékli jsme si bundy a vybalování nechali na jindy. Teď jsme se museli soustředit na odpočinek.
Večer jsme se dostavili v danou hodinu na stanici.

,,Skvěle, že jste dorazili." řekl Suga, který čekal u vchodu do budovy.

,,Daichi je nahoře v kanceláři, ale vy dva se máte jít do šatny převléct do neprůstřelných vest a vemte si zbraně." řekl a ukázal k šatnám.

Oba jsme kývli a šli se převléct. V šatně byli i Tsukishima a Yamaguchi. Yamaguchi nás hned pozdravil, ale Tsukishima jen mlčel a zapínal si vestu. Když jsme byli všichni čtyři hotoví a měli u sebe zbraně, vrátili jsme se zpátky na parkoviště před budovu.

,,Pojedeme ve dvou civilních autech, já s Tsukishimou a Yamaguchim a Sugawara pojede s vámi dvěma. V autě máte trasy, kterýma pojedete.

Je tam i označeno místo, kde by se měl ten Ushijima podle všeho nacházet. Na tom místě budete ve 20:46, klidně i dřív, ale neprozraďte se. Budeme ve spojení vysílačkama a běda vám, jestli se rozhodnete udělat nějakou blbost." vysvětlil Daichi situaci a při slově blbost se podíval na mě.

'No, to je toho, tak jsem jednou neposlechl.' pomyslel jsem si. Pak jsme naskákali do auta. Já jsem byl za volantem, Suga vedle mě a Hinata vzadu. 'Hra začíná...'

✨ Krásné počteníčko, sluníčka.✨