Nováček

_50. část_

Hinata:
Daichi byl vážně rozzuřený a cítil jsem z Tobia jistou nervozitu.
Popravdě řečeno, kdybych byl na Tobiovém místě, taky bych nejspíš vystřelil.
Nesnesl bych pomyšlení, že mi někdo dělá do mého přítele.

Odebrali jsme se do kanceláře, kam nás vyhnal Daichi.
Zavřel jsem za námi a podíval jsem se na Tobiho. Vypadal jako hromádka neštěstí.

Po pár slovech se rozbrečel a mě to zabolelo u srdíčka. Nechci aby si to vyčítal a už vůbec nechci aby plakal.

Další slova byla zbytečná a tak jsem ho stáhl do objetí a konejšil ho.

Najednou se dveře otevřely a v nich se objevil Yams se vzkazem, že máme jet pro Sugu a Tobi se mu má pořádně omluvit.

Jsem rád, že dal Daichi Tobimu šanci. "Tak jedeme za Sugou." Pronesl jsem s úsměvem a vydal se z kanceláře.

Než jsme vešli do nemocnice, zastavili se v obchodu a koupili velkou bonboniéru pro Sugu. No jako omluva to musí stačit.

Před nemocnici už na nás čekal Suga, sice s ovázanou rukou ale s úsměvem na tváři.

"Nesnáším nemocnice, takže jeďte." Hned pronesl, když nasedl do auta. Já se podíval na Tobia a hlavou pokýval, aby si sedl za Sugou do zadu.
Kývl na souhlas a vyměnili jsme si místa.

Sedl jsem si za volant a rozjel se na stanici. Tobio se omlouval Sugovi a jeho to strašně dojalo. Mise splněna.

Najednou si všimnu Tendoua jak vylízá z jednoho domu. "Hele pánové, není to Tendou?" Zeptal jsem se a prstem ukázal na muže s červenými vlasy. "Je to on. Pusť mě za volant." Pronesl Tobio. "To ani náhodou. Mrkneme se kam má zamířeno." Zamítl jsem jeho návrh. Ještě by se prozradil.

Tendou nasedl do auta a jel mezi ulicemi do opuštěné továrny, kde postřelili Tobiho. "Tak jo. Shoyo, vratíme se teď na stanici a vše řekneme Daichimu." Navrhl Suga. "Souhlasím." Kývl jsem a jel na stanici.

Tam jsme o všem informovali Daichiho a ten zalarmoval zásahovku a my se připravili do akce.

"Opovaž se něco zase vymamlasit, Kageyamo." Napomenul ho Daichi přísně. Tobio něco zabrblal a já se usmál.

"Neboj se Daichi, já si ho ohlídám." Ujistil jsem ho a mrkl na Tobia, který se na mě nevěřicně díval. Tsukishima a Yamagushi se snažili nenápadně chychotat.

"Alespoň jeden z vás je zodpovědný." Poznamenal Daichi s mírným úsměvem a poplácal nás po rameni.

Tobio se na mě díval ve stylu, tohle si vypiješ a já se na něj usmál.

Za chvíli jsme stáli u továrny.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨