Andělský vlkodlak 3: Zrození Anzabath

22. Pocity, vzpomínky a pračka

Trénovali obranu mysli spoustu dní. Annabelle se přitom od Lucifera snažila držet co nejdál. Z počátku byl spokojený, ale později mu to začalo být kupodivu nepříjemné. Skoro se na něj nedívala a jemu to vadilo.

Když se před skoro měsícem probrala z kómatu, řekla mu jen, jestli už budou trénovat. Překvapen jí odpověděl, že můžou začít ihned. A na trénink se jejich konverzace od té doby taky omezila. Jinak s ním ani nemluvila. A on se tak nevědomky snažil jejich konverzace obnovit.

Jednoho dne už potřebovala do bytu pro další oblečení a také to použité musela vyprat, protože jak věděla, v tomto domě pračka neexistovala. Nerozuměla tomu, ale odmítala se ptát. Třeba nosil oblečení do čistírny, nebo si to zařizoval zkrátka jinak. Tedy mu to řekla. Lucifer bez okolků souhlasil.

Annabelle si sbalila tašku a Luci ji poté zavedl do podzemní garáže. Jakmile se otevřela ona vrata pod schody u vchodu, Anně spadla čelist. Postupně se rozsvěcující bílá světla odhalovala jedno auto za druhým. I motorky. Měl tu jak americké veterány, tak nejnovější modely různých značek. Nejčastější ale bylo již velmi vzácné Infinity, jehož fabriky dávno ukončily výrobu, a Tesla, elektrické vozy. Mezi motorkami vládly Hondy.

Lucifer se pohodlně procházel uličkou mezi dvěma řadami aut. "Vyber si, čím chceš jet," vyzval ji, přičemž se rozmáchl rukou.

"J-já?" zakoktala se. "Vůbec se v autech nevyznám. Jak si mám vybrat?"

S úsměvem se otočil. "Třeba podle vzhledu."

Přemístila svůj zrak na auta, procházela mezi nimi. Netušila, co vlastně hledá, protože krásná byla všechna. Lucifer ji u toho pozoroval. Její dlouhé černé vlasy spočívající přes koženou bundu. Cestovní taška, kterou ji půjčila Char, se jí opírala o roztrhané černé džíny. Těžké boty vydávaly slabý dunivý zvuk o betonovou podlahu. Jakmile se nachytal, že si ji opět prohlíží, rychle se odvrátil. Její sympatie přinutil zmizet, ale ty svoje mu odstranit nešly. Štvalo ho to.

"Tak asi tohle," zastavila se u černého Infinity Q50.

Jeden koutek úst pozdvihl v polovičním úsměvu a vydal se ke skříňce zabudované ve zdi. Anna šla zvědavě za ním. Otevřel ji naťukáním kódu. Její dvířka zajela do zdi vedle a jí se tak naskytl pohled na několik řad klíčů visících na háčcích. Věděla, že je bohatý, ale v garáži byla poprvé, navíc byla zvyklá, že se Lucifer spíš přemisťuje nebo létá. Auta byla příjemnou novinkou a připomínkou normálnosti, která se jí v poslední době jaksi vyhýbala.

Zajímalo jí, jestli jsou všechny ty peníze pravé, nebo jestli si je třeba čaruje sám. Ale hádala spíš tu druhou možnost. I když věděla, že Vortex vede normálně, navíc má Hell. Nadruhou stranu mu ty podniky musely vynášet slušně.

Zahnala své domněnky stranou a soustředila se na něj, když si jeden klíč vzal do ruky a vydal se k autu. "Tak nasedej," vyzval ji vesele.

Zčistajasna jí přišel jako malý kluk, co dostal novou hračku.

Připoutala se a pak až vyjel. Příjezdovou cestu vedoucí k vile projel pomalu. Brána se otevírala už když k ní přijížděli. "Je na dálkové ovládání?" optala se ukazujíc na ni.

"Ano, myslí," odpověděl se zubením.

"Že jsem se vůbec ptala," podotkla.

Vydali se na cestu napříč městem. Z rádia hrála hudba, oba mlčeli. Lucifer chtěl nějak navázat konverzaci, ale najednou netušil jak a Annabelle vadilo, že s ním sedí v jednom autě. Doposud jí to nedošlo, ani v garáži, ale podivně se ho štítila.