Mysterious Boy(5SOS-L.H.-Czech)

17.

Tuhle část věnuju @veronika234. Děkuju za hezký komentář.

,,C-co? Ty s ním něco máš?‘‘ zeptal se zaskočeně. ,, Nemám. Jen chci aby to viděl.‘‘ řekla jsem.  Nemám ho stejně rád. Jsem jeho bratranec. ‚‘‘ řekl a já nevěřila svým uším. Cože to právě řekl?

,, T-ty jsi jeho b-bratranec?‘‘ zeptala jsem se zaskočeně.

,, Ano, jsem.‘‘ uculil se. Byl sladký.

,, Teď si bude myslet, že to zneužívám.‘‘ řekla jsem.

,, A nezneužíváš?‘‘ zeptal se.

,, Ne.‘‘ odpověděla jsem upřímně. Nechci aby si myslel, že se s ním bavím schválně , když je Luke jeho bratranec.  Nehledě na to, že jsem to ani nevěděla kdyby mi to teď neřekl.

Otočila jsem hlavu a podívala se na Luka. Když spatřil, že jsem udělala otočku, začal se lísat k té umělé blondýně, která vedle něho postávala a hlavu měla na jeho rameni. Vyloženě si užívala jeho pozornost. 

Odstrčil ji a šel k nám. Ke mně a Sebastianovi. Začala jsem panikařit. To co řekl mě bolelo. Teď si o mě myslí, že jsem holka co nikdy neměla kluka nebo podobně, že jsem nezkušená, že mi ublíží vším. Vlastně je to pravda. Ale mě je to jedno. Není ti to jedno!

,, Ahoj, Sebe.‘‘ ušklíbl se Luke, jakmile došel k nám.  Proč mě pořád obtěžuje? ,, Anne.‘‘ kývl na mě. Neodpověděla jsem a nepřítomně sledovala podlahu pode mnou. ,, Luku.‘‘ řekl Sebastian. Chvíli bylo ticho. ,, Co chceš?‘‘ zeptal se Sebastian klidným hlasem. 

Jsou si vzhledově tak moc podobní, až na vlasy, ale v osobnosti a vlastnostech jsou jako den a noc. Totálně odlišní. Sebastian je hodný, milý, přátelský a Luke je drzý, občas protivný a ubližuje.

,, Našla sis už druhou náhradu jo? Teda Anne, ty jdeš do toho rychle,‘‘ začal tleskat.

,, Lu-‚‘‘ chtěl říct Sebastian, ale on ho přerušil.

,, Nečekal jsem, že si najdeš tak rychle náhradu, ale ty sis našla dvě dokonce. Hlavně mého bratrance.‘‘ pokračoval. Začaly se mi hrnout slzy do očí. ,, Ty nevíš jak to je. Neznáš ten důvod, proč jsem s tebou skončila. Ale jsem za to ráda. Nebudu s tímhle arogantním blbcem, dokážeš být i milý, ale asi si neuvědomuješ, že mi těmihle řečma ubližuješ.‘‘ řekla jsem a dívala se mu zpříma do očí.

,, Se Sebem se jako bratranci nechováte. Nechápu proč to teď vytahuješ.‘‘ řekla jsem a Seb se na mě povzbudivě usmál. Seb. To se mi líbí. Tak mu budu říkat. ,, Je super, že si tak rozumíte. Předpokládám, že to chcete dotáhno-‚‘‘ řekl Luke. Chtěla jsem ho bouchnout svou sádrou a zakopat do země. 

,, Varuju tě. Drž už hubu.‘ řekl Sebastian tvrději. ,, Ty mi vyhrožuješ?‘‘ Luke se ušklíbl. Sebastianovi se začal zrychlovat dech. ,, Kašli na něj. Jdeme.‘‘ řekla jsem a táhla Seba za rukáv pryč od něho. Pryč od jeho keců.

Byla jsem vděčná za Sebastianovu přítomnost i za to ticho, které mezi námi celou dobu panovalo. Na nic se neptal. ,, Jsi v pořádku?‘‘ zeptal se opatrně. ,, Jo‘‘ usmála jsem se.

,, Zítra…je nějaká party. Nešla by jsi tam se mnou?‘‘ zeptal se. ,, Moc se mi tam nechce, ale pokud si to přeješ tak moc, tak jo.‘‘ usmála jsem se na něj, když mi věnoval jeden z jeho zářivých úsměvů při kterém vycenil své bíle zuby.  ,, Takže zítra večer jo?‘‘ ujistil se. Přikývla jsem. ,, Musím jít ahoj.‘‘ řekla jsem a zamávala mu zdravou rukou. 

Bloumala jsem po chodbě, kde lidi spěchali do svých tříd a všude panovalo bláznovství. Bylo tu několik křičících, smějících se a zmatkujících lidí. Procházela jsem mezi nima a přála si jenom jedno. Být doma a číst svou oblíbenou knihu. Sledovat z okna měnící se počasí a čekat než příjde první sníh. To si ale ještě počkám dlouho. Místo toho se skloňenou hlavou jsem vešla do třídy.

Už jsem si zvykla, že Luke a spol. se mnou mají jen 3 hodiny společné. Matiku, biologii a výtvarnou výchovu. Díky bohu, že ne literaturu. Byl to můj oblíbený předmět ve kterém jsem se mohla plně ponořit do svého světa. I když i výtvarku jsem měla ráda.

 ,, Anne?‘‘ oslovil mě učitel na konci hodiny. Učil nás angličtinu. Byl strašně mladý a na svůj věk byl vyspělý. Vždycky byl strašně přátelský a byl můj nejoblíbenější učitel. Všechny holky z něj byly hotové. Jen já ne.

,, Přejete si něco, pane Barnesi?‘‘ zeptala jsem se. ,, Pojď se mnou do kabinetu.‘‘ řekl a já vyšla pomalu za ním. Nevěděla jsem, co po mě bude chtít.   

,, Víš, chtěl bych se tě na něco zeptat‚‘‘ poškrábal se nervózně na zátylku. Polkla jsem, ale usmála se povzbudivě. ,,Děje se něco?‘‘ zeptal se.

,, Ne. Pro-proč by mělo?‘‘ vykoktala jsem. ,, Poslední hodiny vůbec nevnímáš, což u tebe není zvykem,‘‘ řekl a usmál se.

,, Jen nějaké menší problémy v rodině, ale vše je v pořádku.‘‘ řekla jsem a usmála se. Nic není v pořádku. ,, To jsem rád. Teď máš před sebou poslední ročník. Kdybys chtěla s čímkoliv pomoct tak se klidně neboj zeptat.‘‘ řekl. ,, Dobře, děkuju vám  mockrát.‘‘ usmála jsem se, ale nechápala ho. Proč mi nabízí pomoc?

,, Mimo školu jsem Tom.‘‘ řekl a přátelsky mi podal ruku. ,, A-nne‘‘ vykoktala jsem. ,, Já přece vím jak se jmenuješ.‘‘ zasmál se. ,, Já už m-musím jít na hodinu.‘‘ vykoktala jsem a odešla z jeho kabinetu. Co to sakra mělo být?

Na konci vyučování jsem vyběhla z budovy a ucítila pocit svobody. Konečně nejsem ve škole. Nechtěla jsem potkat nikoho. Luka. Bena. Seba. Mika. Maxe, ani Ashe a Cala. Pospíchala jsem domů abych mohla splnit své  přání a číst si u okna. Šla jsem ke stolu. Něco malého upoutalo můj zrak a šla jsem se podívat blíž. Na stole ležela jedna osamělá bílá růže.

Zvedla jsem ji a přičichla si. Byla krásná. Voněla krásně. Pod ní ležel malý lístek. Já jen nevím co to do mě vjelo. Promiň. Stav se na zítřejší party. Promiň. L. Stálo tam a mě znovu už po několikáté bodlo u srdce. Zase kvůli stejnému člověku. 

Omlouvám se, že jsem nepřidala část dřív. Opravdu se omlouvám, ale neměla jsem vůbec čas. Jsou velikonoce a všechno ostatní.

Přidala jsem tuhle, ale opravdu nestojí za nic. Tahle část je poměrně krátká, ale aspoň něco.  Příště bude lepší už jí mám naplánovanou. 

Jinak má tu někdo rád 1D? :) Co říkáte na Zaynův odchod?

Zanechte tu prosím votes, komentáře cokoliv. 

Děkuju.