Nezkrocený oheň

Zrada

4.2.2012
Hlavní svatyně bratrstva

"Mé dítě, máme pro tebe úkol. Jsi jeden z našich nejlepších mužů, a proto tam posílám právě tebe" řekl mentor asasínského řádu, známého jako bratrstva.

Bratrstvo pátralo po kouscích ráje. Velmi mocných artefaktech, které by dokázali ve špatných rukou zabít miliony lidí.

„Naši špehové našli jablko ráje. Snad ti nemusím říkat, jak důležité je, aby jsme ho získali první" řekl mentor dívající se z okna s výhledem na město.

„Vypravíš se tedy do Říma a najdeš muže jménem Zenos Abí. Je to náš kontakt a špeh, který již roky sleduje templáršké pokroky"

Reginald na tohle kývl a vydal se k letadlu, které pro něj mentor připravil. Cesta bude pár hodin trvat a postel připravená pro něj spolu s menší kuchyňkou vypadala lákavě.
Lehl si na postel a během pár sekund usnul.

„Js jen nula. Jsi ostuda rodiny. Máma umřela kvůli tobě" řekl muž, který mi kdysi býval otcem.
„Tati, nemůžu za to" odpověděl chlapec se slzami v očích.
„Kdyby ses nenarodil, ona by tu ještě byla" zavrčel a v tom přišel za tím malým nebohým chlapcem a dal mu facku.
„Všechno je tvoje chyba, jsi jenom obyčejná nula, co se nikdy neměla narodit"

„Já nejsem nula!" zakřičel Reginald, kterého noční můry vytrhly ze spánku. Když zjistil, že leží v letadle u něj v kabině, ulevilo se mu.

„Reggie, za chvíli budem přistávat. Připrav se" promluvil muž za dveřmi, který úplně ignoroval jeho křičení ze spaní.

Reginald se převlékl do obleku, zandal si meč, nasadil skrytou čepel a přes záda si hodil luk a toulec se šípy. Nasadil si kapucu  která nyní skrývala jeho tvář a vyšel ze své kabiny.

„Špatný sny?" zeptal se muž, sedící u okna
„Jo, pořád mě pronásleduje minulost. Jde to furt se mnou" odpovědel Reginald.

Dalši slova neprohodily.

Letadlo přistálo na letišti, kousek od místa, kde se mělo nacházet jablko.

***************

Reginald POV

Nevěděl jsem, co mám vlastně hledat, nebo spíš kde. Pochybuju, že by jablko někdo schoval někam, kde by bylo na očích.

Vylezl jsem nahoru, kde byly lustry a všiml si páky na zdi.

„No, jestli tohle neotvírá vchod do Narnie, tak to může bejt jen jedna věc" řekl jsem si pro sebe a dostal jsem se k páčce a zatáhl za ní. Ve zdi se potom otevřel tajný vchod.

„Heureka" zapištěl jsem, jako malé dítě a dostal se k tajným dveřím. Jediné, co tam bylo byly schody dolů. Když jsem sešel dolů, cítím jsem jen vlhkost a prach.

„No, pochybuju, že tady chodí uklízečka" zamumlal jsem si zase pro sebe a přešel jsem k hrobce uprostřed kruhový místnosti a pomalu ji otevřel.
Ležela tam kostra v asasínském oblečení a v rukou svírala jablko.

„Chci jen to jablko, klidně spi dál" řekl jsem k mrtvole a vytrhl jablko z rukou kostry.

Po chvíli ze začala země otřásat. Tohle asi nebyla náhoda. Rozeběhl jsem se k místu kudy jsem přišel a utíkal zpátky k letadlu. Když jsem vyšel na ulici, celý město bylo v troskách, síla zemětřesení se stále zvětšovala.