Nezkrocený oheň

Sokovia (AoU-prolog)

POV Reggie

Rodina, slovo které jsem považoval za sprosté a absolutně nepřípustné. A teď jsem tady. Z šikanovaného kluka a později vraha bude hrdina? Nee, nikdy sám sebe nenazývám hrdinou. Ale pár jich znám. Mou novou rodinu, lidi kteří za mě nasazují krk... Avengers.

**********

„Hej, Robocope, jak to vypadá?" zeptal jsem se Tonyho do sluchátka.
„A já myslel, že jsem jedinej, kdo tu má smysl pro humor" řekl. „Už se blížím" dodal.
„Tuhle větu bych asi neříkal Pepper" zasmál jsem se.
„Hele, vychladni. Jarvisi? Blížím se?" zeptal se Tony.
„Vím, že nechceš abych na to narážel, ale ty si o to řik-"
„Do prdele" skočil mi do řeči Tony.
„Mluv slušně" Ozval se pan moralista a já nad tím protočil oči.
„Jarvisi, jak to tam vypadá?" pokračoval Steve , jako by mu bylo úplně jedno, co právě řekl.
„Počkej, co si to právě zajebal?" začal jsem se smát.
„Základna je chráněna jakýmsi štítem, pravděpodobně nejvyspělejším, co jsme zatím viděli" řekl Jarv.
„Někde tu musí být Lokiho žezlo" řekl Thor.
„Víte, nechci bejt hnusnej, ale nechcete mi kurva říct, že jsem jedinej, kdo se pozastavil nad kapitánovým ,,mluv slušně" zařval jsem do vysílačky.
„Taky jsem se chtěl zeptat" zamumlal Stark.

Moje bojový dovednosti se zlepšily, Rider je moje druhá půlka a já se s ním naučil žít.

„Ach, Reggie... Je hezký, že jsme vycestovali mimo New York, ne ?" zeptal se Zarathos s nadšením.
„Ale joo, jenom nemam moc rád zimu" zamumlal jsem.
„Nesnášíš jí jenom proto, že nevidíš někoho v bikinách" zasmál se mi v hlavě až mě z toho rozbolela.

Dobře, beru zpět část, kdy jsem řekl, že jsem se s ním naučil žít.

„Chtělo by to dovole- POZOR!" varoval mě Zarathos a já rychle uskočil od úderu, který mě měl trefit.
Muž mě chtěl bodnout, ale ve chvíli, kdy se napřáhl, jsem mu chytil ruku a kopl do kolena tak, aby spadnul k zemi a jeho vlastním nožem jsem mu podřízl krk.
„Další den v práci, další vražda" řekl jsem si spíš pro sebe rozběhl se směrem k základně Hydry.

„Fajn, Reggie? Našel jsem slabinu toho štítu a chci ho trochu polechtat. Půjdeš se mnou podívat na ten zámek až zmizí štít" řekl stark a tím mě pozval na exkurzi na zasranou základnu Hydry. Chci říct... Je to zajímavější, než zámky třeba v Británii, no ne?
„Jop, exkurze nezní špatně" odpověděl jsem.

***********

„Týme, mám Struckera" řekl kápo do sluchátka.
„Jo, my máme trochu větší rybu" odpověděl jsem a koukal na zbytek z Chitaurijské armády.
„Proč to vůbec maj tady? Pochybuju, že to jede na naftu a spravíš to nářadím z nákupáku" zamručel jsem se s nadzvednutým obočím.
Najednou jsem cítil divnou energii. Zavřel jsem oči a když jsem je otevřel, byl jsem úplně někde jinde.

POV třetí osoby

„Si nula" řekl otec. „Jsi zrádce" zavrčel mentor asasínského bratrstva. „Nikdy nebudeš jedním z nás" řekl Steve. Všechny tyhle postavy stály před klečícím Reggiem.

Za nimi se objevil muž v obleku asasínského řádu. Muž, kterého jsem nazýval  svým bratrem.
„Měl si poslouchat rozkazy. Nikdy nemůžeš zachránit všechny" řekl mu.

POV Reggie

„Reggie? Jsi v pohodě?" vytrhl ho z tranzu Stark.
„Já-já no, chci říct... Teda.... Já ne... Jo jsem" vychrlil jsem ze sebe a Stark se rychle napřáhl pro žezlo.
„Fajn, padáme odsud. Vypadá to tu jako ve Walking dead" řekl Stark a popadl mě za rameno.

***********

„Chystáme večírek na oslavu, doufám, že se zůčastníš, Reggie" řekl Stark.
„Jo. Sice se opít nemůžu, ale když je to zdarma, tak proč ne" řekl jsem a odešel do svého pokoje ve StarkTower.

V pokoji jsem byl zavřený se svýma myšlenkama. Jako krysa v kleci, co neví jak z ní ven. To, co jsem viděl, byl to můj strach? Nebo vize?

„Nebylo to skutečný, zapomeň na to" nad tímhle jsem se ušklíbnul.
„Ale působilo to tak reálně" namítl jsem do prázdna.
„Zklamal jsem už celkem dost lidí. Nechci zklamat i tuhle rodinu" řekl jsem a vstal z postele. Zalezl jsem si do sprchy.

***********

Na večírek jsem si vzal černou košily, černé džíny a černé vansky. Já vím . Prostě černá. Nedá se s ní nic zkazit a navíc... V černé vypadám lépe, než vdovy mých nepřátel.

„Proč sis vlastně nikdy nenašel holku a nepokusil se usadit?" zeptal se Zarathos do ticha.
„Není mi přáno bejt šťastnej, kdykoliv se zastavím a přemejšlím, vidím minulost. Kdykoliv se snažim udělat něco dobrýho stejně ve finále někomu ublížim" řekl jsem a stále se díval na noční New York.
„Máš mě, my dva spolu budem až do úplnýho konce"
„Díky brácho" řekl jsem jen tiše. I když nebudu mít nikoho jinýho, budu mít svojí démonickou půlku.

***********

Vlezl jsem do místnosti, kde se konala oslava. A do prdele, věděl že Tony pozve hodně lidí, ale tolik?! Prošel jsem kolem skupinek úplně cizích lidí, sem tam se s někým vyfotil a sem tam si s někým plácnul.
Na baru obsluhovala Natasha, čemuž jsem se docela divil.

„Co ty tady? No, vlastně je mi to jedno. Hoď mi jedno pivo, prosimtě" řekl jsem a usmál se na ni.
„Promiňte, ale mladistvým nenalíváme" řekla káravým tónem s úsměvem na rtech.
„Přemýšlím, jestli to je kompliment nebo urážka" uchechtl jsem se.
„Záleží na tom, jak to vemeš" řekla a podala mi půllitr. Já odešel k oknu.

************

„Čekal jsem, že se budeš spíš bavit" řekl někdo zamnou. Otočil jsem se a uviděl Steva, potom jsem se otočil zpátky čelem k oknu.
„Moc lidí a moc myšlenek" řekl jsem a upíjel z piva, které už bylo skoro vypité.
„Jo, když jsem vyšel z ledu, bylo to stejný. Najednou mě napadalo 100 000 věcí" řekl a poplácal mě po rameni.
„Pojď, jdeme spolu na skleničku" řekl nakonec a já šel.