𝐕𝐚𝐜𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 𝐢𝐧 𝐖𝐚𝐤𝐚𝐧𝐝𝐚 [Dokončeno]

04. Nákupní šílenství

Birnin Zana by se dalo popsat jako nádherné a moderní město. Na každém rohu jste cítili vůní jídel nejen z wakandské, ale i světové kuchyně. Obchodníci a řemeslníci zde nabízeli své produkty, jako na jednom velkém trhu. Pestrost tomu vůbec nechyběla, mohli jste si tu od ručně vyráběných šperků přes košíky po tradiční wakandské oblečení koupit cokoliv. Everettovo pozornost získaly malé sošky ručně vyráběných černých panterů. Byli pro něj jako roztomilé kočičky, tím pádem sošku nutně potřeboval. Milá stařenka mu ji velmi ochotně prodala.
„Bast vám žehnej, synu!" dodala na rozloučení. Everett se usmál.
„Vám také," a odešel i se soškou. Měl tuto zemi velmi rád, kdyby Wakandy a Shuri nebylo, byl by dávno mrtvý. Nadšeně si procházel trhy, když v tom mu došel menší detail - někde cestou potratil Strange.

„Kde ho mám proboha teď hledat," vydechl. Birnin Zana bylo celkem veliké město, tudíž se mu to hledání moc neusnadňovalo. Zároveň ani nevěděl, kde má čaroděje hledat, protože je nepředvídatelný. Mohl být v podstatě kdekoliv a fakt, že se moc neznali to moc nezlepšoval. Začínal být poněkud zoufalý, když v tom spatřil zachránkyni své skoro probdělé noci, jak si vybírá nějaký ten wakandský náramek. Nemohl se rozhodnout, zda ji požádat o pomoc, nebo se vydat Strange nadále hledat sám. Pomoc by se mu rozhodně hodila, ale pomohla by mu?

„Potřebujete něco?" všimla si hnědovláska, že ji už nějakou dobu pozoruje. Párkrát zamrkal, aby se vrátil zpátky do reality a podíval se na ženu.
„Je mi to takové blbé, pořádně se ani neznáme, ale potřeboval bych pomoc. Ztratil se mi tady kamarád a hodila by se mi někdo, kdo by mi pomohl ho najít. A vy jste jediná, kterou v tomto okolí znám alespoň od pohledu," dostal ze sebe. Hnědovláska hned přikývla.
„Pomůžu vám."

Za tu dobu, co ho hledali se s ní stihl seznámit. Zjistil, že se jmenuje Alexandra, bydlí sama v New Yorku v bytě, o který oškubala jednoho opilce v kartách, je zvířecí duše a že má poněkud zajímavé volnočasové aktivity.
„Teď budu mít na starost rubriku, o kterou nikdo v té redakci nemá zájem. Jmenuje se to hrdina týd-" hned na to jí do toho skočil, když si všiml Stephena, který se zaparkoval do jednoho z místního obchodu.
„Támhle je!" hned na to se vydal jeho směrem s Alex v patách. Jen co vešli do obchodu, hned se na ně čaroděj otočil s úsměvem na tváři a zamával jim. Everetta by v tu chvíli nejraději ranila mrtvice, protože to, co předváděl se vymykalo snad všemu.

„Vezmu si tuhle," poukázal na jakýsi druh oblečení rudé barvy s wakandskými vzory a znovu se podíval na příchozí.
„Pardon, trochu se to protáhlo," omluvil se.
„Trochu? Vždyť tě tu už dobrý dvě hodiny hledáme jak blbci!" zvýšil Everett hlas.
„No, vzhledem k tomu, že sis našel kamarádku a nezavolal mi, tak to vlastně tak hrozné nebylo, ne?" podíval se Stephen na Alex a pousmál se. Byl rád, že si byl schopný najít někoho na pokec.
„Na blbosti teď nemám čas, vracíme se zpátky na hotel," ukončil to celé Ross. Ještě budou vypadat jako manželé po dvaceti letech a co potom. Už tak připomínali nějaký šílený pár a to nejen proto, že spolu sdílejí jednu postel.

Celou cestu do hotelu je doprovázela Alexandra, která alespoň na chvíli zvládla Everetta zaměstnat natolik, že už ani nepřemýšlel nad tím, jak čaroděje zprovodit ze světa a kde schovat jeho tělo.
„Co vlastně plánujete teď na odpoledne?" zeptala se před jejich pokojem. Strange už měl v tomto dávno jasno.
„Asi půjdeme do bazénu. Přidáš se?" nabídl jí. Ta ale jen zavrtěla hlavou.
„Poblíž je tu jezero, kde se vyskytují hroši. Půjdu tam nafotit pár snímků a při troše štěstí se mi některé i povedou," přiznala se trochu ke své nešikovnosti a občasně se klepajícím rukou.
„Tak to přejeme hodně zdaru při focení."