Time [Bnha/Mha FF]

14.- Probuď se!..

Furt pohled Bakuga.

Už je to týden..

Skurvenej týden a ona je furt v bezvědomí..!

Sedím v čekárně a čekám na Rin rodiče.

,,Bakugo!" Ozve se známý hlas.

,,Niko..ahoj" pousměju se na malýho kluka.

Samozřejmě tady Nico nebyl sám,přišel s ním i Pan Aizawa.

,,Bakugo můžu ti Nika svěřit na dnešek? Mám nějakou práci" zeptá se mě pan Aizawa.

,,Jo,klidně,je mi to fuk"

,,Dobře" Aizawa se podívá na Nika. ,,Měj se s Bakugan dobře prcku,a pozdravuj Rin" na to se Aizawa vydá pryč.

,,Bakugo! Koukej,přinesl jsem si knížku kterou mi půjčila Rin!" Niko vytáhne nějakou knížku.

,,Už jsem ji celou přečetl,chci ji vrátit Rin"

,,Promiň kluku ale Rin furt spí,a asi ještě nějakou dobu bude spát.."

,,Ou..to nevadí!něco jí z tý knížky přečtu aby se jí spinkalo líp!" Niko se nadšeně usměje.

,,Heh,dobře" usměju se a rozcuchám mu vlasy.

,,Bakugo,můžeš jít za ní" ozve se Rin mamka.

Jen kývnu halovou a chytnu Nika za ruku.

,,Pojď Niko,půjdeme se teda podívat na Rin"

Niko kývne a pevně se mě chytí.

Vydáme se do Rin pokoje.

Jak vejdeme do vnitř tak Niko se rozběhne k židli,sedne si.

,,Ahoj Rin! Dlouho jsem tu už nebyl co?"

Niko tu byl jen jednou,a to druhý den co tu byla hospitalizována.

Přijdu k Rin posteli a sednu si na druhou židli.

,,Přinesl jsem si knížku kterou jsi mi půjčila,už jsem ji dočetl,něco ti z ní přečtu,dobře?" Niko se podívá na Rin jako by čekal nějakou odpověď. ,,Tak jo" odpoví si sám,otevře knížku na nějaký náhodný stránce a začne číst.

Ach jo Rin..tak moc bych si přál aby jsi byla vzhůru..

Chytnu ji za ruku.

Furt jsi ledová jak led..strašně se o tebe bojím..

Rin..nechci tě ztratit..

Niko čte,koktavě ale čte.

Na to že mu je pět čte docela dobře co?

Niko dočte druhou stránku a pak knížku zaklapne.

,,Líbilo se ti to?" Zase se podívá na Rin jako by měl dostat odpověď.

Podívá se zklamaně do země.

,,Až budeš vzhůru tak ti to přečtu znova,a potom ti tu knížku vrátím a ty mi půjčila další,takže doufám že se probudíš co nejdřív!"

Chybí mu..jde to vidět..

A není jedinej komu chybí..

Od tý doby co je v bezvědomí je celá třída úplně jiná..tichá..taková bez života..

,,Jo!málem bych zapomněl! Pan Aizawa tě pozdravuje,a ne jen pan Aizawa,i ostatní tvý spolužáci. Všichni se o tebe moc boji Rin.." ten konec řekne smutným tónem.

Rin..ten kluk má pravdu..všichni se o tebe moc bojíme a všem nám moc chybíš..

,,Huh..co to.."

Rin ruka mi najendou přišla jako led,ale ne jako před tím,teď byla úplně ledová,dokonce ji modrali rty.

Něco je špatně..!

Najendou všechny stroje který byli kolem začali pípat.

Co se děje?! Zástava srdce?! Nebo nebo co?!

Najednou do vnitř vtrhne asi pět doktorů najednou a vyhodí nás z pokoje.

Držel jsem Nika za ruku,celý se třásl. Byl vyděšenej.

,,B-bakugo..bude Rin v pořádku že..?" Zeptá se mě se slzami v očích.

,,Ano..když budeme věřit že bude v pohodě tak bude v pohodě.."

Co když nebude v pohodě..?

Co když nás opustí..?

Ne! To nemůže!

Rin..prosím..probuď se..

---------------------------
Po půl hodině vyjdou doktoři z pokoje.

,,Co se stalo?!"

Doktoři řekli,že měla zástavu srdce.

,,Huh..?to se jí prostě zastavilo srdce..?" Zeptá se mě Niko.

,,Ano..přesně tak.."

,,B-bude v pořádku..?"

,,Jo..musí být v pořádku.."

-----------------------
Dojdeme i s Nikem na kolej.

Ve společenský místnosti nikdo není,celkově,je tu strašný ticho.

Všichni se o Rin strašně bojí..

Přísahám jestli to nezváldne tak si to budu do konce života vyčítat..

Niko se posadil na gauč ve společenský místnosti.

,,Všichni se o Rin hrozně bojí co..?" Zeptá se ustaraně Niko.

,,Ano..všichni se moc bojíme o Rin.."

,,Doufám že bude v pořádku..chci ji vrátit to co ona udělala pro mě..díky ní jsem tady teď..a jsem za to hrozně rád.." Niko se usměje.

,,Musí být v pořádku..musí!" Křikne odhodlaně Niko.

----------------------
Další den a já jsem v nemocnici.

Zrovna jsem vešel do Rin pokoje.

,,Rin,už se tu válíš týden,to je víc než dost,už by jsi měla konečně zvednout tu línou prdel a začít něco dělat!" Trošku zavtipkuji a posadim se na židli.

,,Rin..musíš být v pořádku..rozumíš? My tě tu potřebujeme.."

....

,,Strašně moc mi chybíš.." pohladím ji po tváři.

Musím vidět ještě ten její úsměv..

Ty její oči..

Chci ještě cítí její obětí..

Prostě nesmí umřít! Ne!..

Nesmí..

-------------
764 slov <3

Omlouvám se za všechny chyby a překlepy xd