Time [Bnha/Mha FF]

23-omlouvam se..

Probudím se.

Jsem na místě který dobře moc znám.

Nemocnice..

Najednou se mi přehraje všechno co se stalo.

Katsuki!!

Chci rychle vstát ale to se mi nepovede.

Jsem pevně privazana k posteli.

Co to kurva..

Připadám si jak v psychiatrické nemocnici právě teď.

Položím hlavu zpátky na polštář.

Úžasný..

Vážně miluju svůj život..jo..

Najednou se otevřou dveře.

,,Broučku!!" Přiběhne ke mně moje vystrašená mamka.

Obejme mě.

Za ní je hned táta.

,,Mami..strašně se omlouvám! Já-"

,,já vím zlato..já vím.." skočí mi do řeči.

I když ji nevidím do obličeje vím že ji stekaji slzy po tvářích.

Když se ode mě odtahne,utre si slzy a pak se podívá na moje ruce který jsou privazany k posteli koženými pásky.

Jen překvapeně kouká.

,,Zlato.."

,,Ne mami, to je v pohodě, musí to--"

,,Tak to ne, nikdo nebude tady držet moji dceru jak kdyby byla nejakej zaporak" řekne otec a nasrane odejde z místnosti.

,,o můj bože.." Řeknu a hlavu položím vyčerpaně na polštář.

,,Tvůj otec ale má z části pravdu..nemají právo tě tady takhle držet"

,,Ale mají..bůh ví, třeba bych nad sebou mohla zase ztratit kontrolu a bůh ví co bych udělala.."

Mamka na mě jen kouka bolestným pohledem.

Po chvilce uslyšíme mého otce jak venku řve asi na nějakého doktora a dohaduje se sním.

,,Mami..že je Bakugo v pořádku..?"

,,Neboj zlato,je v pořádku,jen je teď v kómatu.."

Do očí se mi nahrnou slzy.

,,Je to moje chyba..určitě..určitě jsem mohla tomu nějak zabránit..nemusela jsem mu takhle ublížit.." Začnou mi z očích téct slzy.

,,Ne zlato..ty za to nemůžeš, to ti hajzlove kteří ti to udělali" mamka mi utre slzu která se mi kutali po tváři.

,,Ale určitě jsem se mohla ovládnout! Nemuselo to takhle skončit..! Nikdy si to neodpustím.."

Najednou se otevřou dveře a do vnitr  vejde nějaký doktor i s mim otcem který vypadá nasrane.

,,odpoutejte ji!" Krikne otec po doktorovi

,,Uklidnete se, už jsem vám říkal že ji nemůžeme odpoutat dokud si nebudeme jisti že už není hrozbou"

Doktor ke mě přijde a začne mi prohlížet  moje zranění.

Otec nasrane zavrci ale dal už neprotestuje.

,,Co si všechno pamatuješ?" Zeptá se mě doktor když mi prohmatava břicho.

,,Moc si toho nepamatuju..jsou to jen útržky.."

,,Stačí když řekneš to co si pamatuješ" doktor se podívá na mě.

,,Pamatuju si jak jsem sedela na Bakugovi..nůž jsem mu držela u krku..snažila jsem se bránit tomu co mě ovladalo.."

Všichni v místnosti na mě koukají.

,,Bakugo po chvíli přemlouvání mě odpálil svym výbuchem a já odletěla od něj dal..v tu chvíli jsem měla nad sebou ještě nejakou kontrolu.. Potom vím že jsem po Bakugovi chtěla aby mě nejak zastavil abych mu nějak neublížila nebo někomu jinému..On to samozřejmě nechtěl udělat tak.." Zastavím se.

Zhluboka se nadechnu.

,,Tak jsem vzala ten nůž,řekla jsem že to udělám já a.. a dala si nůž ke krku.."

Koutkem oka uvidím jak moje mamka si zakryje rukou pusu a rozbreci se, táta ji obejme.

,,Pak vím že mě Bakugo zastavil..něco mi říkal ale to už si nepamatuju..pak mám tmu nějakou dobu.."

,,Takže si pamatuješ ještě něco?" Zeptá se doktor.

,,Pamatuji si potom to,jak jsem ležela na Bakugovi..krvácel..byl už v bezvědomí v tu chvíli..utrhla jsem si kus trička a ránu mu tím obvazala abych trochu krvácení zastavila.. Potom se objevil pan Aizawa který vzal Bakuga pryč..já potom upadla do bezvědomí.." Kouknu do strany.

,,Ja mu nechtěla ublížit..přísahám..to jsem nebyla já.."

,,Ja vím" řekne doktor a něco si zapíše do notesu.

Potom koukne na moje rodiče a naznačí jim aby šli s ním ven.

Všichni z místnosti odejdou a já tam zůstanu sama privazana k posteli..

Já se omluvám..tohle jsem nechtěla..

Rozbrecim se.

___________________
630 slov :]]

Po dlouhý době jsem se rozhodla že vydám další kapitoluuu, yaaaay <33

Omlouvám se za chyby a nebo nějaký překlepy :')