Mafián - Larry Stylinson CZ

6

„Co je, že jsi tak zaskočený?" zeptal se.

„Nijak mi nikdy nedošlo, že jsem se zapletl s mafií, nijak jsem nepřemýšlel o tom, kdo vy vlastně všichni jste," řekl jsem celkem překvapeně.

„No, já jsme to taky asi neměl říkat takhle narovinu, ale tak stalo se. Snad tedy ti to nijak moc nevadí, ale i kdyby ti to vadilo, tak ty s tím teď nic neuděláš, protože tě odsud v nejbližší době nikdo nepustí," řekl lehce zklamaně za mě.

„Asi jsem se s tím už nějak smířil," řekl jsem.

„Fajn, pojďme se teď koukat," řekl a já jsem přikývnul.

Pohodlně jsem se usadil a zaměřil jsem se na televizi.

---

Trhl jsem sebou, když jsem uslyšel bouchnutí dveří.

„Liame, budeš mít problém," zašeptal jsem k němu.

„To bude v pohodě, já to s ním vyřeším," řekl pro uklidnění.

„Liame? Co tady děláte?" zeptal se Harry celkem naštvaně, hned co vešel sem do obývacího pokoje.

„Přišli jsme se jenom koukat na televizi, Louis přece nemůže být celý dny zavřený v pokoji a jenom se koukat do stropu," řekl Liam.

„Louisi, ty se okamžitě vrať do pokoje a Liame, ty tady zůstaň, jdeme si promluvit," řekl Harry a já jsem mlčky hned poslechl, tak jsem zapadl do pokoje a zase jsem si lehl na postel.

Chvilku se tam asi bavili, potom si Liam přišel pro telefon, který měl tady v pokoji a ještě mě obejmul.

„Měj se, snad nebudeš mít co velký problémy, snažil jsem se to hodit nějak na sebe," řekl a už odcházel.

Hned po chvilce do pokoje přišel Harry.

„Jsi si vědom toho, že jsi porušil pravidla?" zeptal se mě.

„Jsem," přikývnul jsem potichu.

„Kdo chtěl jít do obýváku a koukat se na televizi?" zeptal se mě.

„Liam říkal, že mě tam vezme, abych nemusel být pořád jen v tom pokoji," řekl jsem potichu, protože jsem se ho v tuhle chvilku celkem bál.

„Vůbec si nikam neměl chodit, ale fajn, asi tady opravdu nemůžeš být zavřený pořád, ale stejně, nikam si neměl chodit," řekl mi, zvedl se, odešel z pokoje pryč a zamknul dveře.

---

Už jsem ležel v posteli a byl jsem v polospánku, když jsem slyšel, jak se dveře do pokoje odemykají.

Kouknul jsem se tam, ale hned co vpadl dovnitř Harry s nějakou ženskou, tak jsem se zvedl z postele a udělal jsem jim tam místo, protože se tam hned přesunuli.

„Vypadni," stihl nějak zamumlat Harry.

Vzal jsem si jen mikinu a odešel jsem do koupelny, kde jsem po chvilce slyšel i to, jak mě tady Harry zase zamknul.

Sedl jsem si k vaně a opřel jsem se o ni zády, abych nemuselstát a sedělo se mi tak v rámci možností i celkem v pohodě.

Zavřel jsem oči a protože jsem byl neskutečně unavený, usnul jsem tam na tvrdé a studené zemi jen v mikině.

---

„Louisi," uslyšel jsem Harryho hlas, který mě budil z mého spánku na studené, teď díky vyhřívání už celkem teplé země.

„Hmmm," vydal jsem ze sebe jen a zvedl jsem se do sedu, přičemž mi do těla vystřelila celkem velké bolest z mého nepohodlného spánku.

„Pojď, máš u postele na stolku snídani," řekl a za ruku mi pomohl se zvednout.

Došel jsem s jeho pomocí k posteli, kam jsem si lehl do očividně nově převlečených peřin.

„Najez se," řekl Harry, ještě před tím, než zase odešel mně neznámo kam.

Nevím, jestli noc strávená v koupelně byl můj trest, nebo něco, každopádně to byla jedna z mých nejbolestivějších nocí vůbec.

Abych řekl pravdu, trošku mě zamrzelo to, že si sem Harry přivedl tu holku, ale co jsem čekal, že by snad bral ohledy na to, že jsem tady a nikoho by si sem nevodil.

Hned co jsem dojedl, jen jsem si zase lehl na postel a trhl jsem sebou, když Harry vešel do dveří s nějakou taškou.

„Tady máš nějaký věci, aby ses tady tolik nenudil, dělej si s tím, co chceš," řekl, podal mi tu tašku a ještě před tím, než jsem stihl alespoň poděkovat, tak odešel.

Tašku jsem otevřel a vysypal jsem ty věci odtamtud.

Byl tam nějaký deník, nějaké propisky, nějaké zařízení na hraní, které absolutně neznám a ještě asi něco k tomu.

Absolutně netuším, k čemu to zařízení je, každopádně mi je jasné, proč v tom není třeba telefon, nebo nějaký jen provizorní notebook. Mohl bych z toho někomu napsat, kde jsem, nebo někomu napsat o pomoc.

Mohl bych tady hned využít ten deník a propisky, mohl bych do toho cokoliv psát, ale já budu tedy spíše kreslit, než psát.

Hned jsem se pustil do kreslení... Harryho.

Zase jsem se lekl, když mi do pokoje vtrhl Liam.

„Ahoj," pozdravil jsem ho s úsměvem.

„Ahoj, jsem rád, že tě zase vidím, Harry mě už nechtěl nechat tě hlídat, ale nakonec jsem ho přemluvil, spíš jsem tedy jen řekl, co by se ti mohlo stát, kdybys tady byl s někým jiným a on mě sem hned poslala, takže v pohodě," řekl a já jsem se lehce zasmál.

„Jemu je ale celkem jedno, co se mnou je, ne?" zeptal jsem se zvědavě.

„To by ses divil, jak mu na tobě záleží. Vždyť tady právě ležíš v jeho posteli," uchechtl se.

„Dostal jsem tady od něj nějaký věci a je tam i nějaká hra, nebo co to je, nevíš, co s tím? Absolutně nevím, co to je," povzdychl jsem si a podal jsem mu to.

„Jasně, dej to sem," řekl, vzal si to ode mě a začal mi to tam všechno ukazovat.