Mafián - Larry Stylinson CZ

11

„Lou, musíš vstát," řekl měkkým hlasem Niall a lehce se mnou zatřesl.

„Co se děje?" zeptal jsem se rozespale.

„Budu muset nějak říct Haroldovi, že jsi tady se mnou a on bude určitě neskutečně vyšilovat, jen doufám, že mě hned nevyhodí," řekl nervózně a hned potom mu začal zvolit telefon, který zvednul.

„Ano, Harry?" řekl do telefonu.

„Kde je?!" uslyšel jsem jeho řev i já.

„Fajn, uklidni se a pojeď ke mně," řekl v klidu Niall, ale v realitě bylo vidět, jak nervózní z toho všeho je.

„Zabiju tě, Horane!" uslyšel jsem a potom už se ozvalo jen pípání.

„On-on to nemyslel vážně, že ne?" zeptal jsem se a zase jsem začínal brečet.

„U něj nikdy nevíš, ale snad to vážně nemyslí," řekl viditelně nervózně.

„Kde je kurva?!" zakřičel Harry jen co se dostal do domu.

„Tady!" ozval se nazpět Niall.

„Okamžitě se zvedni a pojď se mnou, zase se hezky vrátíš do svého sklípku," přešel ke mně Harold, vzal mě za paži a vytáhl mě na nohy, s tím že se mi ale bolavá nohy podlomila pod štiplavou bolestí, která mi do ní vystřelila.

„Nehraj si tady, jaká chudinka jsi, sám si za to můžeš," řekl a dál mě tahal po mé bolavé noze.

„Harolde kurva uklidni se!" chytl Harryho Niall za tričko.

„Ty, mi nebudeš říkat Harolde," otočil se na Nialla Harold.

„Kurva poslouchej mě chvilku. Podívej se na něj! Má očividně něco s kotníkem, nebude mu úplně dobře a ještě včera jsi s nim spal v jedný posteli a nešel si na posranou akci, abys mohl být s ním a aby ses mohl ujišťovat, jestli je v pohodě! Nemyslíš, že si nezaslouží být v tom tvým pojebanym sklepě, kam jsi ještě nedal nikoho?!" vykřičel se na něj Niall.

„Neváží si toho, tak dostal, co zasloužil!" bránil se Harry, ale už byl trošku měkčí a uklidňoval se.

„Reálně ho tady držíš za to, že tě viděl, jak někoho zabíjíš, i když on by to nikdy nikomu neřekl a tys to věděl, hned cos ho viděl! Normálně bereš jen lidi, který o tvých věcech věděli všechno! Zaslouží si žít normální život, je mu kurva šestnáct!" křičel po něm Niall.

„Fajn, fajn. Vezmi ho ke mně do ložnice, ošetři ho, ale až se večer vrátim, ani se mě nedotkneš a ani necekneš!" řekl poslední kousek věty ke mně.

„Alespoň trošku rozumu máš," řekl Niall, vzal mě do náruče a zase mě nesl do jeho auta.

„Jak to, že to bylo tak jednoduché?" zeptal jsem se potichu v autě.

„Louisi, ani nevíš, jak moc tomu člověku na tobě záleží. Měl tě u něj v pokoji, kam když se jen někdo podíval, tak skoro střílel. A vážně si myslíš, že tě tady má kvůli tomu, že jsi ve tmě něco viděl? Ne, jsi tady, protože ses mu zalíbil a prostě tě tady chtěl, ale teď o Stylesovi už ani muk," řekl a jel k Haroldovo vile.

Nemyslím si, že se mu líbím, nebo něco. Ale je zase pravda, že se ke mně chová velmi hezky.

„Chceš donést domů, nebo to zvládneš? Asi to nedáš, co?" zeptal se.

„Spíše to asi nedám, no," souhlasil jsem s ním.

Tak mě tedy zase vzal do náruče a nesl mě dovnitř.

Položil mě do Haroldovo postele a hned se začal koukat na mojí nohu, která byla celá fialová.

„Bude to zvrtlý kotník. Jak se ti to vůbec stalo?" zeptal se mě.

„Harry mě strčil do toho sklepa a já jsem asi nějak spadl z těch schodů," řekl jsem.

„Panebože, nevím, co mu hráblo. Víš, proč tě tam strčil, nebo prostě proč tě tam najednou dal?" zeptal se.

„No, já jsem si tady začal stěžovat na to, jak tady žiju a on mi řekl, že bych si toho měl vážit a když jsem nad tím přemýšlel, tak měl pravdu, asi jsem si to vážně zasloužil," přiznal jsem.

„Ne, Louisi. Harold tě unesl, protože ses mu líbil a je i vidět, že se mu líbíš. Vždyť s tebou dobrovolně spí v posteli. Ty by sis zasloužil žít normální život," řekl a já jsem se jen uchechtl, ale moc jsem to dál neřešil.

„Fajn, dal jsem ti to do obvazu a ještě ti potom přivezu berle, aby ses mohl pohybovat," řekl a lehl si na postel vedle mě.

„Harold za chvilku přijede, asi bych měl zmizet," řekl a zvedal se z postele.

„Snad se k tobě dostanu co nejdříve, ale nejspíše ti přijedu zkontrolovat tu nohu, tak to by mohlo být tak za týden, tak se měj a snaž se to tady s tim debilem přežít," uchechtl se a v rámci možností mě tak nějak obejmul.

„Ahoj," rozloučil jsem se s nim ještě před tím, než odešel.

Vysvlékl jsem se do boxerek, přikryl jsem se peřinou, odsunul jsem se až na kraj postele a měl jsem v plánu usnout, ale to by mě těsně před přikrytím nemohl vyrušit Harry, když vlítl do místnosti.

„Harry-," chtěl jsem mluvit, ale on mě hned zastavil.

„Řekl jsem, že až přijdu, tak ani necekneš," řekl a přísně se na mě podíval.

„Promiň," pípnul jsem a radši jsem si přelezl na úplný kraj postele, přikryl jsem se až po krk a snažil jsem se usnout.

Je mi teď líto, jak jsem si stěžoval a Harry měl podle mě fakt pravdu, že bych si neměl na nic stěžovat, protože tady s ním ležím v posteli, stará se o mě, aby se mi nic nestalo, spí se mnou i v objetí a já jsem tady na něj vykřičel, jaký je to debil. Vlastně jsem ho nazval hovadem.

Bohužel, neudržel jsem se a po prvních slzách, které se skutálely po mých lících, tak se ze mě vydral i vzlyk.

„Co bulíš?" zeptal se otráveně, ale zároveň mi přišlo, že i celkem starostlivě Harry.

„Je mi to líto," pípnul jsem.

„Co je ti líto?" zeptal se.

„Neuvědomil jsem si, že se tady mám vlastně dobře, na to, že jsem byl unesený. Mám tady k dispozici krásný pokoj s krásnou koupelnou, mám v noci skvělou a milou společnost, která mě chrání a i dodává pocit bezpečí a já jsem ti tady do obličeje vykřičel, že jsi hovado," pípnul jsem a zase jsem začal vzlykat.

„Achjo, co s tebou mám dělat," povzdychl si a potom jsem cítil, jak se za mnou prohnula matrace.

Potom jsem jen cítil, jak si Harry vlezl ke mně pod peřinu a obejmul mě v tom jeho krásném a pevném objetí, které mám tak moc rád a tak moc rád v něm usínám, což se mi povedlo i tentokrát.