Mafián - Larry Stylinson CZ

8

Hned co byl pryč z pokoje, začal jsem bláznit. Musel jsem se culit a nedokázal jsem asi další půl hodinu myslet na nic jiného, než je to, že jsem od Harryho dostal pusu.

Lekl jsem se, když do pokoje vtrhl nějaký blonďák, kterého jsem ještě neviděl.

„Ahoj, jsem Niall a budu tady teď s tebou, dokud se zase něco nestane a Harry nezjistí, že jsem držel pistol dvakrát v životě," vydrolil ze sebe hned.

„Um, ahoj," pozdravil jsem ho taky.

„Jak ses tedy dostal sem, když si v životě držel pistol jen dvakrát," zeptal jsem se ho.

„Liam teď bude muset chodit na akce, takže tady s tebou nemůže být a lidi, který by tady mohli bejt, tak to jsou všechno nadržený prasata, kterým je jedno i pohlaví, tak Liam přišel za mnou, jestli nechci jít do party a chodit tě jak chůva hlídat, tak jsem na to přikývnul," řekl, jako by se nic nedělo.

„Tak děkuju," řekl jsem překvapeně.

„Tys Harrymu vzal notebook?" zeptal se s lehce vykulenýma očima.

„Ne, Harry mi tam nastavil nevím co, abych mohl i já si ho půjčovat," řekl jsem.

„Cože? Ty máš povoleno používat jeho notebook?" zeptal se mě překvapeně a hlavně nevěřícně.

„Ano, dneska ráno mi to řekl," řekl jsem s pokrčením rameny.

„Wow, Harry tě musí mít strašně rád, ještě tady nikomu nepůjčil nic z jeho elektroniky krom televize, tohle je fakt hustý, asi teď nějak měkne," řekl a já jsem se jen lehce zasmál.

„A nechceš se na něco kouknout, když už ten notebook máš?" zeptal se.

„Klidně můžeme," souhlasil jsem.

„Tak mám něco pustit, nebo něco pustíš?" zeptal se.

„Klidně něco pust ty," podal jsem mu notebook.

„Ty kráso, tohle je hodně našlapanej notebook, na tom by se i dalo hrát," řekl, když tam chvilku něco dělal.

„Já se v tomhle nevyznám," řekl jsem a on se uchechtnul.

„Nemohli bychom jít ven? Mě už tady z toho začíná celkem hrabat, jsem tady pořád jenom zavřenej v pokoji a jediný co můžu dělat je si kreslit a nebo teď být na notebooku," povzdychl jsem si.

„Zkusím se Harryho zeptat, ale pochybuji, že to dovolí. Kdyby tě potkal někdo, kdo jede v tom co Harry, tak by to s tebou nemuselo dopadnout dobře," řekl mi.

„A co zahrada? Vidím na ni z okna a vypadá, že je i dost velká, tak tam bychom přece mohli, ne?" zeptal jsem se už se zoufalostí v hlase.

„Jo, tam asi jo, ale stejně se radši zeptám, ještě by se to Harry dozvěděl a mohl by sem na konec stejně dát nějakého z těch úchylů," řekl Niall.

„Dobře, tak já si radši počkám, nechci, aby sem přišel nějaký úchyl," řekl jsem a oklepal jsem se nad tou představou.

„Mně se teď ale nechce na nic koukat, asi Harrymu zavolám, jestli můžeme, abychom se tady neunudili," řekl a už bral do ruky telefon.

„Co se děje? Našel vás někdo?" uslyšel jsem hned z telefonu i já.

„Ne, uklidni se, jsme v pohodě," řekl Niall s lehkým úsměvem.

„Jenom jsem se tě chtěl zeptat, jestli bychom s Louim mohli ven, už mu tady z toho hrabe a chtěli bychom jít alespoň na zahradu," zeptal se Harryho.

Už jsem teď z telefonu nic neslyšel, ale vzhledem k tomu, jak ho Niall ještě přemlouval, tak nám to od začátku povolit nechtěl.

„Můžeme na zahradu, ale musím u sebe mít telefon a kdybychom uslyšeli cokoliv, co není normální, tak se máme okamžitě vrátit domů a zavolat mu, ještě sem pošle někoho na ochranu, nebo co," pokroutil Niall očima a já jsem se lehce zasmál.

„Takže můžeme na zahradu?" zeptal jsem se pro ujištění s určitě zářícíma očima.

„Ano, takže se hned oblíkej," řekl mi Niall a já jsem přikývnul.

Zase jsem si vzal něco Harryho, ale potom už bych si měl vzít na sebe něco čistého a nebývá mi nic jiného, než si na sebe vzít nějakou věc, než to, co mi kdysi Harry připravil.

Hned co jsem byl oblečený, tak jsme s Niallem vyšli ven na tu zahradu.

Byl tam bazén a i nějaký altán, tak jsme šli do toho altánu, kde jsem si sedl na lavičku.

„Jak se tady vlastně máš? Jsi první, s kterým si takhle povídám, ale podle toho co povídali ty úchyláci, tak tady jsou všichni zavřený v nějakém pokoji, odkud nesmí vylézt a jen jim tam někdo nosí jídlo s pitím," řekl Niall a já jsem se musel uchechtnout.

„Já jsem ze začátku byl taky v něčem takovém, ale potom si mě Harry vzal k němu do pokoje, kde teď spím a víš co? Dneska, když odcházel, tak mi ještě dal pusu do vlasů," pošeptal jsem tu poslední větu, protože jsem ani nijak neměl v plánu mu to říct, ale tak stalo se, už jsem se musel podělit, nějak jsem to nevydržel.

„Cože? Styles ti dal co? A kde že spíš? Myslel jsem, že tě tam Harry má jenom přes den, aby tě kdyžtak měl pod dohledem," řekl s vytřeštěnýma očima.

„Ne, jsem tam celý den a i tam spím a fakt mi včera dal pusu," potvrdil jsem ještě.

„Hustý, nikdy jsem nečekal, že si k sobě Styles někoho pustí, ale očividně se povedlo," uchechtl se.

„Jak to myslíš?" zeptal jsem se ho.

„Jsi první, kdo kdy spal v jeho posteli a nikdy jsem ještě neslyšel, že by se o někoho staral tak, jako o tebe. Už jsem i slyšel, že v době jídla můžeš i vycházet z pokoje," řekl zase s uchechtnutím.

„A co se vlastně stalo včera?" zeptal se mě.

„Uh, nechci na to moc vzpomínat, ale jeli jsme na nějakou akci, nebo co a s Liamem jsme se schovávali, nějak nás našli a ještě jsem viděl, jak tam přede mnou zemřeli dva lidi, k-když je někdo zastřelil," stekla mi jedna slza po tváři.

„Oh, pomiň, nechtěl jsem ti to připomenout, nevěděl jsem, co se stalo, nikdo mi to nechtěl říkat a když jsem se zeptal Harryho, řekl mi, že mi to neřekne, protože z toho má sám lehce hrůzu," omluvil se Niall, přisunul se ke mně a pevně mě obejmul.