Nejpodivnější fobie

Pediofobie

- Strach z panenek a jiných hraček

V této fobii se nejedná pouze o panenky z hororů. Tento strach ale zahrnuje všechny "uměle vytvořené bytosti", spadají sem roboti, postavičky, figuríny i panenky. A s takovou chorobou se velmi těžko chodí nakupovat. Každá výloha má alespoň jednu figurínu.

Dokonce i Sigmund Freud pediofobii popsal. Podle něj panika pramení z obav, že se tyto postavičky mohou probudit k životu.

Podle klinické psycholožky Kate Wolitzky-Taylorové z University of California, Los Angeles (UCLA) jsou příčinou filmy a televizní pořady, které často zobrazují právě panenky nebo případně jiné dětské hračky jako vraždící bestie. Strach, který dospívající a dospělí cítí při pohledu na panenky všeho druhu, je podle ní podmíněn špatnou pověstí, kterou panenkám v moderní kultuře rozsévají strašidelné filmy.

Každý, kdo někdy viděl některý z mnoha snímků zabývajících se touto tematikou nebo dokonce slyšel chladnou hudbu doprovázející jejich příchod, slovům psycholožky jistě dobře rozumí.

Od strašidelné představy evokované příběhem a traumatizující hudbou je potom už jen krůček k vytvoření asociace panenka-nebezpečí-strach. Díky strašidelným snímkům ve filmu si člověk spojí strach i s jinými panenkami nebo jinými dětskými hračkami. Avšak žádný se s touto podivnou fobií nenarodí.

Japonský vědec, Masahiro Mori se v roce 1970 zabýval strachem z robotů, který je taktéž nazýván jako pediofobie. Popisuje neklid, který vzniká u lidí, když uvidí robota, jenž je jen nepatrně podobný člověku. Tato podoba je podle Moriho tím, co přitahuje i děsí. Do fáze zděšení se pak člověk dostává ve chvíli, kdy robot začne vykazovat nějaké nelidské rysy a prvky chování. V konfrontaci s podobností vyjde najevo odlišnost, která je neprobádaná, neznámá, a nevíme, co od ní můžeme čekat. A tak se prostě bojíme.

Podle mezinárodní studie za strach z panenek a robotů spojuje to, že je způsobuje nejednoznačnost. Když nevíte, co máte čekat. Když je něco otevřeno více než jednomu výkladu. Opět si můžeme připomenout ony výše zmíněné „panenkové filmy“.

V posledním případě se jedná o klauna, který také platí za jednu z postaviček, jež kromě pobavení umí i pořádně vyděsit. Vidíte je ve filmu, jak vraždí a své soupeře bezmála pojídají. A najednou naproti vám stojí v poličce a tváří se jakoby nic. Podvědomě nevíte, co můžete čekat. Nemůžete předvídat. A to vás děsí.

Když strach z panenek přeroste únosnou mez, stane se extrémním až panickým a těžko zvladatelným, můžeme mluvit o fobii. Ta člověka omezuje při běžných denních úkonech. V souvislosti s panenkami se užívá termín pediofobie a nevztahuje se pouze na filmové panenky, ale úplně na všechny.

Tato fobie je celkem neobvyklá. Plán léčení by pravděpodobně zahrnoval expozici, což je postupná konfrontace s obávanými podněty. V tomto případě by to znamenalo postavit se panence tváří v tvář, potom přebývat v jedné místnosti s panenkou a nakonec ji po určitý stanovený časový úsek i držet.

Kapitolu věnuji __Samanta__, která něčím podobným trpí, ačkoliv se jedná spíš o pouhý strach, než přímo o fobii.

- 480 slov