𝐌𝐘 𝐁𝐎𝐒𝐒 【𝐂𝐙】ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

26.

｡

˚ ✧

„Připadám si jako kdybych seděl na koni..“

✧ ˚｡

⏧·₊̣̇.

FELIX POV

₊̣̇·⏧

V parku mě dovedl na jedno místo, které bylo plné kvítí. A měl pravdu, nikdo tady nebyl.

"Co na to říkáš?" "Je to tady pěkné, ty kytky všude kolem se mi moc líbí" usmál jsem se na něho. "Jsem moc rád, že-" přerušil ho zvuk jeho telefonu. "Omluv mě" řekl a následně hovor přijal.

Stál jsem na místě a pozoroval přírodu kolem, jeho hovor jsem nevnímal, nechtěl jsem odposlouchávat.

"Musíme jít" promluvil po pár minutách a já se na něho podíval. "Co se stalo?" "Jedná se o mého bratra. Je v nemocnici" řekl a bylo na něm vidět jak moc je nervózní.

Vytřeštil jsem oči. Za prvé.. Kolik má sakra sourozenců? A za druhé.. Co se sakra stalo!?

Chtěl jsem se zeptat na další otázku, ale ihned mě umlčel. "Vše ti řeknu při cestě tam, teď není čas na dotazy." chytil mě za zápěstí a táhl mě pryč z parku.

"Počkej! Mé nohy nestíhají Hyu-" málem jsem narazil do jeho zad, když se předemnou zastavil. "Co to děláš?" koukal jsem na jeho záda, kdy se on mírně předklonil a snížil se k zemi. "Skoč mi na záda" "C-cože?" "Skoč mi na záda, budeme tam rychleji."

Byl jsem zaražený.. ale zbytečně jsem nezdržoval a skočil mu.. nebo aspoň se pokusil skočit.. mu na záda.

"Drž se pořádně, ale zase mě neuškrť" řekl a rychlým krokem mířil zpátky ke svému domu. "Připadám si jako kdybych seděl na koni.. strašně to semnou hází" "Už jsi někdy jel na koni?" zeptal se mě a poklusem stále nezastavoval.

"Ne a ty?" "Ne. A chceš?" "Jet na koni?" "Jo. Chceš jet na koni?" "No.. já.. nikdy jsem nad tím nepřemýšlel a vlastně.. asi by mi to ani nevadilo" "Fajn, tak domluveno" "Počkat cože?" "Nic.. tam se drž"

Rychle se dostal k sobě domů, sundal mě ze zad a klíčemi odemknul své auto. "Nasedej, pojedeme" řekl a už pomalu startoval.. byl strašně rychlý.

Sedl jsem a dal si pás. Hyunjin, který už měl nastartované auto pomalu vyjel na silnici. Bylo na něm vidět, že mu v hlavě kolují snad všemožné otázky typu. Co se stalo? Je jeho bratr v pořádku? Boural?..

"H-Hyune prosím.. z-zpomal.. jedeš až moc rychle. Určitě to bude v pořádku, prosím.. zpomal, nebo se vybouráme" strachy jsem se na něho podíval.. Jenže nereagoval..

"Hyunjine prosím.. já mám strach." Stále bez reakce.. ignoruje mě snad?

"Hyunjinie" "P-promiň.. co jsi říkal?" "Prosím zpomal.. s takovou se vybouráme.. bude to v pohodě, nespěchej" opatrně jsem se dotkl jeho nohy. "Prosím.. naháníš mi strach" "Promiň" hlesl hlasem a ihned zpomalil.

"Jenom mám strach co se stalo.. Niki je nejmladší sourozenec a mám o něho strach a-" "Pšt, poslouchej. Bude určitě v pořádku.. chápu tvůj strach o svého bratra, ale neboj.. určitě se nic hrozného nestalo a nezapomeň, jsem tady s tebou." daroval jsem mu úsměv a dále jsem ho nechal ať v klidu řídí.

Nemocnice je podle mě 10 minut od jeho domu. Nebo aspoň si to myslím. "Už tam budeme" řekl a odbočil na křižovatce směrem k nemocnici a poté hledal volné parkovací místo.

A když ho našel, tak zaparkoval a vypnul motor.. Nebudu lhát, ale z toho auta málem rychlostí vyskočil. Já na druhou stranu vylezl normálně. On auto zamknul a chtěl se rozběhnout..

"Hyung" zavolal jsem na něho a on ihned zastavil.. Bylo to tím, že jsem na něho zavolal.. nebo kvůli tomu oslovení?

"Počkej na mě.. mám kratší nohy" nafoukl jsem tváře a doběhl ho. "Jak jsi mě to oslovil?" koukal na mě, když jsem k němu doběhl. "U-um.. h-hyung?.. Vadí to? Kdyžtak.. promiň" "Ne v pohodě"

Oba jsme došli do nemocnice a ihned zašli na recepci, kde seděla jedna starší paní.

"Dobrý den, co potřebujete?" podívala se na nás a usmála se. "Chtěli bychom navštívit pacienta jménem Niki Hwang" "Dobře a v jakém příbuzenském vztahu jste?" "Je to můj bratr" "Dobře, pokoj číslo 14, tady na levé straně." usmála se na nás a ještě nás oba prohlídla od hlavy až k patě.. a usmívala se jak nevím co..

Proč- Co jí vletělo do hlavy? Jako jo, usmívat se v práci je pěkné, ale tohle bylo až moc..

"Kolik máš vlastně sourozenců?" "Dva vlastní a jeden nevlastní. Niki a Yeji, a pak tady je Sam." zaťukal na dveře a vešel dovnitř.. já po jeho boku.

"Hyunjine" ozvalo se. "Niki, co se stalo? Jsi v pořádku?" přišli jsme blíže k němu. "Jsem v pořádku, neboj.. jenom jsem spadl ze schodů ve škole a udeřil se do hlavy." "Otřes mozku!??" ihned na něho Hyunjin. "Naštěstí ne. A kdo je to vedle tebe?" jeho zrak přejel na mě.

"Jo.. Tohle je Felix. Felixi, tohle je Niki" "Těší mě Felixi" usmál se. "Nápodobně Niki" úsměv jsem mu oplatil. "A vy dva" prstem ukázal na nás dva a nahodil zmatený výraz.

"My dva co?" zeptal se zmateně Hyunjin. "Vy dva, no.. spolu chodíte?" "COŽE?" vyjekli jsme oba dva.

"Je to můj asistent, hlupáčku. Proč sis to myslel?" "Ne.. jen vypadáte spolu sladce" usmál se a lehce se zasmál.

Nějak jsem nechápal, kde se to v něm vzalo.. Proč si myslel, že jeho bratr chodí semnou? Ano, je divné si brát "kolegu" z práce za svým bratrem, ale i tak.. Neznáme se, tak proč přišel hned s tím, že já a Hyunjin tvoříme pár?

⏧·₊̣̇.

↳˳⸙;; ❝ Zdravíčko, tak další kapitolka je tu 😇. Vychází později, protože mám plný týden a zkoušky se mi blíží.. Snad se vám kapitolka líbila.. Co říkáte na Nikiho? 👀-

ଘ(੭ˊᵕˋ)੭ 𝐌𝐞𝐨𝐰, vaše 𝘀𝘂𝗻𝘀𝗵𝗶𝗻𝗲~