Potomek bohů

11.

Loki byl pod zámkem. Získali jsme jeho hůl, kterou teď zkoumal Stark s Bannerem.
Ale něco mi na tom nesedělo a Steve měl stejný pocit.
Po tom, co jsem podala hlášení o misi, jsem šla do cely, která byla původně zařízená pro jiného Zelenáče.
Jeho slova mi pořád hlodala v hlavě.

„Aaa, zdravím Kyro," pozdravil Loki v cele zády ke mně.
„Nazdar. Takže půjdu k věci. Co si udělal Clintovi?
„Otevřel jsem mu oči."
„To určitě, jen zatřel mysl."
„Je to snad láska? To proto ti na něm tak zaleží?
„Láska je dětinská, je to přítel, chci mu pomoct." Když se otočil, na jeho tváři se zračilo čiré pobavení.
„Pokrytče, a co ten voják? Ten to zemřel. Hodně dávno."
Zatajil se mi dech. Jak to může vědět.
Loki pokračoval.
"Neříkej lži, když jim sama nevěříš. Stále si do nej zamilovaná, ale už se ti nikdy nevrátí," pokračoval s úmyslem vyvolat nějakou reakci, už teď jsem cítila, jak vzduch kolem mě nepříjemně zhoustl, „stejně jako rodiče, a tak dopadnou všichni, kteří se s tebou sblíží..."

„Sklapni!" Vykřikla jsem.
Nevydržela jsem to. Magie ve mě vybuchla, cítila jsem modré jiskřičky elektřiny, co mě polechtaly na ruce, až se světla v místnosti divoce rozblikala a v místnosti vypadl proud, a s ním i všechny kamery. Vlna energie se prohnala celou a boha lstí odhodila na druhou stranu jeho vězení. Jejda, to se ještě nestalo.

„Na božího spratka nejsi tak slabá," Procedil mezi zuby.
„Ty mě neznáš. Nemáš ani páru, kdo jsem a co dokážu asgarďane. Nevíš o mě vůbec nic. " A s těmi slovy jsem se dostala znova pod kontrolu.
S heknutím se zvedl ze země. Asi jsem použila víc sily, než jsem měla, ale je to bůh, měl by něco vydržet, tak co.

„Vím o tobě všechno, o tvých rodičích, o zabíjení bez slitování. A i když si to nepřiznáš nebo to nevidíš, jsme stejní," hrozivě se usmál až mi naskočila husina.
„A taky vím to, co si nechceš nikdy přiznat, a čeho se bojíš ze všeho nejvíc, to že..." Přerušil ho agent Coulson. Naštěstí.
"Agentko Underwoodová, vše v pořádku?" Ozval se ode dveří. "Vypadl zde signál a kamery přestali fungovat, na 2 minuty jsme ztratili spojení a obraz z cely se přerušil."
"Vše v pořádku. Nic se tu nestalo a vlastně jsem už na odchodu." Nevěnovala jsem tomu kissákovi jediný pohled a rychle jsem odtamtud odešla.

...

„Agento, hmm, Underwoodová, co jste tam s ním dělala? Co vám řekl?" Zeptal se mě blonďatý bratr našeho vězně, který přešel ke mně. Byl ještě vyšší než Steve, a to už bylo co říct. Ale hezčí není, i když s tím by spousta lidí asi nesouhlasila.

„Nic důležitého, ani podstatného." Pokrčila jsem rameny a měla se na odchodu, když mě Thor chytl za rameno a donutil mě se k němu znova otočit čelem.

„Řekl mi o vás, nemusíte mi lhát." „Že mě to nepřekvapuje. Kdy to jen stihl?" Jen jsem stála a mlčky bez emocí se na něj dívala.

„Víte," pokračoval, „překvapuje mě, že jsem o vás neslyšel, ale to teď nechme stranou. Jsme podobné krve, a prosím vás, abyste mi nelhala."

„Nebudu vám lhát, a prosím pusťte mě, bolí to."

„Aaa, jistě. Omlouvám se. Ani jsem se nepředstavil. Jsem Thor Odinson, vládce hromů, syn Odinův." A poklonil se mi stejně jako předtím Loki, až mu do obličeje spadlo pár pramínků zlatých vlasů.

Já udělala totéž. „Kyra, dcera Hécaté, ale tady jsem Melanie, těší mě Odinsone. Ale jestli mohu doporučit tady na zemi, nebo Midgardu, jak ji tuším nazýváte, se neklaníme, ale potřásáme rukou." A natáhla jsem k němu pravačku.

„Znám tento váš zvyk, ale když mluvím s některým z bohů, je poklona na místě."

„Já nejsem bůh, jsem spíše polobůh." Šeptla jsem, i když jsme byli v chodbě sami.