Potomek bohů

18.

Byla jsem zpátky v Americe. Zabydlela jsem se ve Stark Toweru, sídla Avengers, kde mě přišel uvítat Steve. Stihl mi povědět nejzákladnější info o tom, co se během 48 hodin stalo. A že toho nebylo málo.

„...To si snad děláš srandu, ne?" Dozvěděla jsem se, že Natasha zmizela s robotickým chlápkem, kterýho nevytvořil nikdo jiný nežli Stark.

„Bohužel ne. A to není to jediné. Když jsme získali Lokiho hůl, objevili se tu vylepšení lidé."

„Vylepšení lidé? Jak jako vylepšení? Jako další supervojáci?"

„Kéž by. Hydra k jejich stvoření využívala tu hůl. Zatím víme o dvou. Jeden rychlej kluk a jedno děvče, který vypadá že má stejný schopnosti jako ty."

„Cože? A to jste mi nemohli zavolat dřív?!"

„Zkontaktoval jsem tě hned, jak jsme na to přišli," obhajoval se blonďák. „Jsou to dva dny, ale hodně se za tu dobu změnilo."

„Pochybuju, že mě ještě něco překvapí." Vyjekla jsem hystericky a rozhodila rukama.

„Tony ví o tvých schopnostech, vlastně to byl jeho nápad, abys nám pomohla porazit Maximoffovi, ale mezitím se přidali na naši stranu.

„COŽE?! Stark o mě ví?" To o těch Maximoffovejch mě teď nezajímalo.

„Já mu nic neřekl, přísahám Mel. Ale je lepší, když to ví i ostatní." Pokrčil rameny Steve a zvedl ruce v obranném gestu, když uviděl můj vražednej pohled.

„Takže potřebujeme tvoji pomoc." Zakončil prosbou.

„Hmmm." Zavrčela jsem. „A kde je? Stark."

„ V laborce. Buď za pět minut tam, prosím." S tím blonďák odešel.

Frustrovaně jsem dolehla na postel. Je neuvěřitelný, co všechno se dokáže za pár měsíců posrat.

...

„Ty měděnej manekýne, jak ses to sakra dozvěděl?"

„Ahoj Blue," oslovil mě Stark klidně, zatím co si hrál s počítačem. Ježiš, to už i ta Sparkle byla lepší.
„Když nechceš, aby se to lidé o tobě dozvěděli, dávej si lepší pozor na kamery." Řekl prostě.

„Jaký kamery?" Obořila jsem se na něj, až teď jsem si všimla, že je tu i Dr. Banner. „Ahoj, Bruci." Nervózně na mě zamával.

„Kamery z Triskelionu. Ale nebudeme se teď zabývat zbytečnostmi, máme větší problém." A ukázal na něco připomínající mrazící box na mrtvoly. Asi Ultronovo pomyslné tělo, o kterém se Steve zmínil.

„Co s tím děláte?"

„Nahráváme do něj JARVISE, takže neruš." Řekl Tony, jako by to byla naprosto jasná věc.

„Jarvise? Ultron ho nezničil?"

„Ne, schoval se. Ale – „

„Řeknu to jen jednou." Ozval se Steve za mými zády. Když jsem se ohlédla, byli s ním ještě dva neznámí lidé. Nejspíš ti vylepšení.

„Co radši vůbec." Odporoval Tony.

„Vypněte to." Dožadoval se Steve.

„Ne. Vůbec."

„Nevíte, co děláte."

„A ty snad jo, nemáš ji takhle náhodou v hlavě?"

Všichni se začali dohadovat o tom co se má udělat. Stála jsem tam jak solný sloup a nevěděla na kterou stranu se přidat. Ten kluk s platinovými vlasy to vyřešil za nás za všechny.
Během vteřiny rychlostí blesku rakev odpojil od všech elektrických systémů.