Jaký Otec, Takový Syn 2 / RusAme

4. Ameriko otevři oči

Pohled 🇺🇸
Seděla jsem ve škole a přemýšlela jsem nad tou situací s Ruskem.
Neřekli jsme si že jsme zase spolu a upřímně ani nevím jestli chci.
To na té párty bylo alkoholem a taky tím že jsem měla extrémní radost že není mrtvej.
Ale klasicky zase nebyl ve škole. Povzdychla jsem si a zadívala jsem se z okna.

Timeskip
Byla už předposlední hodina a Rusko přišel a já ho jen pozdravila a jinak jsem si ho nevšímala.
Viděla jsem periferně že se na mě dívá ale bylo mi to jedno potřebovala bych si to v hlavě urovnat.
Zazvonilo na poslední hodinu a konečně jsme mohli jít domů.
Rusko se zvedl jako první a během chvíle byl pryč.
Já nepospíchala a zabalila jsem si učebnice.

Vyšla jsem ke skřínkám a Rusko tam stál u mojí skřínky. Kriste neeee.
Jen jsem se na něj usmála a obula si boty. Hned jak jsem zavřela skřínku tak mě chytl za ruku a táhl ven ze školy.
Ulicemi jsme procházeli mlčky.
🇷🇺,,co kdyby jsme si to vyříkali?'' Zeptal se opatrně ale nepodíval se na mě.
Nevím jestli s ním chci být.

🇺🇸,,asi můžeme'' řekla jsem neochotně.
Došli jsme do parku a sedli si na jednu z laviček.
🇷🇺,,omlouvám se'' vypadlo z něj a odmlčel se.

🇷🇺,,za to co jsem ti udělal''dodal pomalu pak.
🇺🇸,,já se ti omlouvám že jsem ti řekla že jsi jako sovět. Nejsi stejný Rusko ty jsi mnohem lepší'' řekla jsem a pootočila jsem se na něj a on mi hleděl do očí. Lehce jsem se usmála ale on nevypadal že by mi to zrovna věřil.

🇷🇺,,jak to bude teď?'' Zeptal se po chvilce mlčení.
🇺🇸,,nevim'' řekla jsem upřímně.
🇷🇺,,chceš to ještě zkusit?'' Řekl a nadějně se na mě podíval.
🇺🇸,,nevim jestli to má ještě cenu po tom všem co jsme si udělali'' řekla jsem a ustaraně jsem se na něj podívala.
Spočinul na mně jeho bezradný pohled.

🇷🇺,,vím že jsem udělal spoustu chyb ale dej nám ještě jednu poslední šanci však za to nic nedáš prosím'' řekl a podíval se zpátky na svoje dlaně. Klasicky.
🇺🇸,, dám za to svůj čas'' odpověděla jsem s povzdechem a podívala jsem se na oblohu bez mraků.
Kdyby mi tak někdo mohl poradit co dělat. Rodiče mi řeknou ať se vzpamatuju a nechám ho být. Kdyby mi tak někdo dokázal ukázat jak to bude vypadat v budoucnu proboha. Tak ráda bych věděla jestli by to byla další chyba nebo jestli se to vyplatí.
S povzdechem jsem se zvedla a podívala jsem se na něj.
🇺🇸,,promyslím to ano?'' Řekla jsem spíš informativně.

Dala jsem se do chodu a on zůstal sedět a upíral svůj pohled do nějakého křoví.
Šla jsem sama prázdnými ulicemi a najednou mi přeběhl mráz po zádech.
Rozhlédla jsem se okolo ale nikde jsem nic neviděla.

Dala jsem se opět do pohybu ale šla jsem rychleji.
Už mi stačilo projít jenom takovej malej lesík a budu u baráku.
Ameriko.
Uslyšela jsem najednou. Vyděšeně jsem se zastavila a rozhlížela jsem se kolem sebe ale viděla jsem jenom stromy.
Byl to ten samý hlas který mně vzbudil pár dní zpět. Byl mi hrozně povědomí ale nedokázala jsem ho identifikovat.
Už skoro sprintem jsem se vydala k domu a udělalo se mi mdlo.

Rychle jsem otevřela branku a vešla jsem na dvůr.
Ujistila jsem se že jsem jí zamknula protože chci mít jistotu že se sem nikdo nedostane.
Otevřela jsem vchodové dveře a vyzula jsem se.
Než jsem stihla dojít ke schodům tak mě brutálně rozbolely oči.
Pomalu jsem ani neviděla.

Došla jsem po paměti ke schodům a vyšla jsem je.
Rozhodla jsem se že dojdu do koupelny.
Cestou tam jsem málem vrazila do nějaké vázy ale úspěšně jsem tam došla.
Rozsvítila jsem a postavila jsem se před zrcadlo.
Se vší námahou jsem otevřela oči a podívala jsem se na sebe.