Na bodu mrazu (HP, Snarry)

Na bodu mrazu - 11. část

Chtějí ho soudit před Starostolcem, jakmile se zotaví a bude schopný mluvit. Moje slovo jim nestačí, chtějí vidět Snapeovy vzpomínky na události posledního roku... vědět, jakou roli doopravdy hrál... můžu jen doufat, že ho osvobodí... zvedl oči od dopisu, který svíral, v rukou.

Po všech těch událostech se mám rozmyslet, jestli chci dokončit poslední ročník. Copak můžu, když to bez Snapea nebude ono? Nakonec se snažil všechny chránit... i mně, celé roky... a Brumbálova smrt... chtěl, aby to udělal Snape... plánoval do poslední chvíle, potřásl hlavou, aby si ji pročistil. Měl slavit, dávat rozhovory, místo toho trávil čas v nemocnici a snažil se Snapeovi pomáhat, jen tím, že u něj byl. Nic víc než to, dělat nemohl.

„Chtějí, abyste předstoupil před Starostolec," podal mu oficiální dopis.

„Do... bře," mluvil ztěžka a pomalu, jak se jeho hlasivky uzdravovaly. Netroufal si ani na dlouhé věty, natož na použití jízlivého tónu. Docházelo ke zbytečnému přetížení, které nezhojený hrtan nesnesl. Severus si tak zbytečně protahoval vlastní léčbu.

Přelétl dopis očima.

Přelíčení stanoveno na... zadržel dech.

Neurčito... z jakého důvodu? Dávají mi čas na zotavenou? podal dopis Harrymu.

Se Snapeovým svolením si ho přečetl.

„Neurčito... to je dobrá zpráva, ne? opatrně. Ulevilo se mu, když nemluvný čaroděj přikývl.

**

Severus Snape seděl v ředitelově pracovně. V ředitelčině, opravil se v duchu. Obvaz mu z krku sundali před pár dny, zranění připomínaly jizvy, které mu zůstaly.

„Slyšela jsem to od pana Pottera, ale chci, abys mi to řekl ještě ty, Severusi. Všechno, do posledního detailu," Minerva zněla rozhodně.

Zaslouží si pravdu, začal mluvit, jen občas se odmlčel, aby si utřídil myšlenky a dal odpočinout hlasivkám.

Nepřerušovala ho, nechala Severuse mluvit. Počkala, až skončí. Neskrývala otřesenost z jeho slov.

Obětní beránci, on i Potter. Oba měli splnit svoje úkoly jako šachové figurky.

„Při slyšení Starostolce se za tebe postavím, ale co budeš dělat do té doby? Chceš znovu učit?"

„Doufal jsem, že mi to nabídneš, Minervo... a rád zůstanu u lektvarů."

„Žádná Obrana?"

„Žádná," odvětil pevně.

Počítal s tím, že do Velké síně vklouzne neviděný, jako vždy, ale to se přepočítal.

Upřela se na něj spousta očí, hlavně jedny zelené.

Dodělává si ročník? překvapilo ho to, stejně jako potlesk, který začal burácet Velkou síní, a byl určený jemu.

To on byl hrdina, který celou dobu dával v sázku život. Ten nejodvážnější muž, jakého Bradavice poznaly.

Za celou dobu neodtrhl oči od Harryho, nedokázal to.

*