Na bodu mrazu (HP, Snarry)

Na bodu mrazu - 12. část

Vrátit se zpátky k učení bylo obtížné, ale poctivě se připravoval na OVCE, stejně jako ostatní. V mnoha ohledech byl napřed, jak se už dřív učil samostatně, ale stále víc mu chyběly soukromé hodiny se Snapem.

Sklopil oči ke kotlíku, lektvar pokojně bublal se správnou barvou. S takovou si žádný školní trest nevykoleduje. Sáhl na stolek s přísadami, popadl první, která mu přišla pod ruku. Nerozmýšlel se, vhodil ji dovnitř.

Reakce byla okamžitá.

Směs začala vřít a bublat. Z kotlíku stoupala pára, z jeho stran se začaly drolit kousky mosazi.

Snape se vynořil před ním.

„Finite!"

Lektvar zmizel. Zbyl jen poničený kotlík.

„Pottere!"

Zvedl oči od stolu.

Povedlo se?

„Máte školní trest."

Budeme si moct promluvit o samotě... konečně, nemohl, jen tak říct, že chce se Snapem mluvit, vysmál by se mu. Tím si byl Harry jistý.

Čekal, že v kabinetu uvidí další stůl a bude něco krájet, o to víc byl udivený, že žádný stůl místo nezabíral.

Snape mu gestem pokynul, aby se posadil.

„Ta dnešní hodina... opravdu nebylo moudré dávat do Doušku živé smrti kořen mandragory. Myslel bych, že tenhle lektvar zvládáte bez chyb... nebo se mýlím a rok bez školy se ošklivě podepsal na vašich znalostech," ušklíbl se.

„Vím, že to nebylo správné, pane profesore. Mandragora mi ovšem přišla pod ruku jako první přísada. Nepřemýšlel jsem," mluvil otevřeně.

„Zjevně," konstatoval Severus suše.

„Chtěl jsem s vámi mluvit... a školní trest mi zněl jako dobrá záminka."

„Máte to promyšlené, jak vidím... takhle uvažuje Zmijozel. Nuže, dobrá. Mluvte," byl zvědavý, ale nepřiznal by to.

Harry zalovil v kapse hábitu. Na stůl položil rozbitou lahvičku s vypadanými kousky skla. Nebyla to jediná škoda. Přes dvě S se táhnul rozeklaný šlinc, jak po něm sklouzly hadí zuby.

„Kde jste ji našel?"

„Byla v Chroptící chýši... jsem rád, že vám zachránila život... a nosil jste ji..."

„Ano," dotkl se vyrytých iniciál.

„Možná... by se dala opravit..."

„Ty chybějící kousky... ano, jistě..." vytáhl je ze stolu, namířil hůlku.

„Reparo!"

Kousky skla zapadly do prázdných míst. Popraskané části se zcelily, zůstal pouze vryp po Naginiho zubu.

Severus ji vzal do rukou.

„Vypadá jako nová..." natáhl si řetízek přes hlavu, urovnal přívěšek, aby byla S viditelná.

„Děkuju... Harry," v těch dvou slovech bylo obsažené vše. Nebylo třeba, aby říkal něco víc.

**