Na nové začátky! |ONC 2022| POZASTAVENO

15

„Tak už jste vzhůru, žabky? Paráda," řekla Lily ihned potom, co rozevřela dveře se třemi papírovými kelímky naskládanými v rukou. Podala každé po jedné kávě, za což se na ní obě s temnými kruhy pod očima vděčně usmály. „Nevěděla jsem, jaký chceš, tak jsem ti vzala to, co pije Amy," řekla k Letty trochu nervózně. Plašila v kavárně o dost déle, než čekala, že bude. Jako by tohle ráno už tak nebylo dost absurdní.

„Projednou ten její sladkej patok nějak přežiju," ušklíbla se a do Amy vrazila loktem. Pak se zhluboka napila a zašklebila se. „Vážně nechápu, komu něco takovýho chutná. Jak tohle můžeš pít dobrovolně? Mělo by být nelegální, dělat kafe takhle sladký," dodala a po zakuckání se zasmála.

„Myslela jsem, že..." ohradila se Lily a byla už už připravená se zvednout a nabídnout jí svoje černé double espresso na výměnu.

„Ale vůbec ne, holka, tím se vůbec netrap. My se jen tak škádlíme, viď?" řekla Letty k Amy. „Nevyrazíme někam na jídlo? Žaludek mi za včerejšek pěkně nadává a něco mastnýho a nezdravýho by bodlo."

„Taky míváte ráno po párty tak neutuchající touhu po mexickým jídle?" zeptala se Lily, ale nezdržovala se čekáním na odpověď. „Protože znám kousek jedno parádní bistro, kam se po protancovaných nocích ráda zajdu zašít. Touhle dobou tam nejspíš nikdo nebude."

„Mně je tak zle, že budu ráda, že v sobě udržím to kafe," ozvala se Amy a znovu trochu upila. „Nemůžeme zůstat tady?" prosila a s umíněností malého dítěte se znovu schovala pod deku.

„Kalorií je v tom rozhodně dost na to, aby ti to vystačilo na oběd," popíchla ji Letty. „Něco bys ale měla sníst. Půjdeme a uvidíš na místě, jestli ti přijde něco k chuti."

Oblečené nakonec přemlouvaly Amy, aby vylezla z postele a trochu se zkulturnila. „Nemůžete mě tady prostě nechat?" zakňourala a znovu se zamotala do deky, která byla konečně jen její. Jen deset minut, opravdu, nalhávala si.

„To nemůžeme, žabko. Co když na chvíli zavřeš oči, navalí se ti a ty se pak udusíš ve vlastních zvratcích? Žádný takový. Najít tě tu za pár hodin fialovou, měla bych nadosmrti trauma," pronesla se smrtelně vážným výrazem ve tváři Lily. Od Letty si jen vysloužila pohoršený pohled jejím směrem.

Amy ale už její morbidní humor znala a o něco veseleji se ušklíbla. „No jo, vždyť už jdu," řekla a po velké dávce sebezapření se opravdu zvedla a oblékla do prvního oblečení, které jí Letty ze skříně podala.

„Otrhaný džíny a krátký topy, ze kterých kouká pupík? Tvoje máma by vyváděla, kdyby tě viděla," zasmála se. „Jsem na tebe pyšná, zlato. Dokonce i ty rozcuchaný vlasy ti sluší, ale jsem příliš dobrá kamarádka na to, abych tě takhle nechala jít ven. Už takhle kdoví, co tři holky na jednom pokoji celou noc dělaly," zavtipkovala. „Co si jen lidi pomyslí?" napodobila hlas její matky.

„Jen tak s tím nepřestaneš, viď?" zazubila se na ni Amy a pocítila náhlý příval vděčnosti, že se spolu znovu baví. Svou kamarádku krátce ale pevně objala a pak vyrazily na oběd.

„Nejlepší burrito ve vašich životech, věřte mi,"  nadšeně přeháněla. „Nebudete litovat." Stály zrovna u pultu malého, ale o to kouzelnějšího bistra, které hrálo snad všemi barvami, jaké má mexické bistro mít. Nechyběly dokonce ani červené, bílé a zelené vlaječky pověšené na stěně za pokladnou.

„Měla jsem zůstat v posteli, vážně," ohradila se Amy a přidržovala se okraje sedadla, aby se nezapotácela. Hlava jí pukala bolestí a žaludek se jí převracel jako na centrifuze.