Na nové začátky! |ONC 2022| POZASTAVENO

19

Jakmile Lily odešla, měla Amy co dělat, aby se nerozplakala, když na ni dopadla tíha celé té situace a vážnost vyřčených slov. Posadila se na postel, popadla telefon a v mžiku několika vteřin googlila nejbližší ubytování. Nejbližší ale nezní moc bezpečně, měly by s mamkou zmizet někam, kde je nebude čekat... Ne, to nemůžu udělat, napadlo ji po chvilce. Prudce se zvedla a začala popocházet po pokoji a usilovně přemýšlet. Stát má pro tyhle případy jistě nějaké ubytování. Co vyřídit soudní zákaz přiblížení? Prvotní nápad jí ale přišel proveditelnější, než se tahat po úřadech, přesto se nemohla přinutit telefon znovu zvednout. Navíc to Lily už určitě napadlo samotnou, řešit to soudně, pomyslela si smutně. Vrátila se k telefonu a několikrát se nadechla. To zvládneš holka, konec konců, je to tvoje máma.

Zvedla to za několik pípnutí, stejně šokovaná, jako Amy sama. „Zlato? Chtěla jsi mi ještě něco?"

„Mami, chtěla jsem tě o něco poprosit...," začala a vysvětlila matce celou situaci tak, jak byla chvíli předtím předána jí samotné. „Nemohly by zůstat v mém pokoji? Aspoň než se situace uklidní?" zeptala se a se zatajeným dechem vyčkávala. Ze srdce doufala v kladnou odpověď, prsty překřížené na obou rukou.

„Takže ses dala dohromady s problémovou holkou a její ještě problémovější matkou a teď me žádáš, abych je u sebe nechala. To mi tím chceš říct?"

Amy se zhluboka nadechla a snažila se potlačit další příval slz. „Mami, prosím. Ten pokoj je stejně prázdnej. Bylo by to jen na pár dní."

„Jsi z domu pár týdnů a už ti přeskočilo. To je absurdní. Jak můžeš být tak naivní? Ta... žena," vyprskla, jako by to bylo sprosté slovo. „Dostala jen to, co zasela. Ať tak také sklidí." Amy nápor jejích slov nevydržela a bez dalšího naléhání zavěsila. Jak jsem si mohla myslet, že ji obměkčím a přesvědčím udělat správnou věc? Začala plakat.

Vyrušilo ji zaklepání na dveře. Honem si otřela uslzené tváře a pokusila se zklidnit dech. Namísto dále z ní vyšlo spíš zaskuhrání. Odkašlala si a zkusila to znovu. „Dále."

„Říkal jsem si, že tě najdu tady," řekl potom, co se vynořil zpoza dveří se dvěma kelímky kávy. „Lily mi volala. Říkala, ať tě nenechávám samotnou, tak jsem tady. Nebo jestli bys byla radši sama..." řekl Ethan váhavě, když uviděl její opuchlé oči a pláčem zarudlé tváře.

„Zůstaň tady, prosím," řekla a poklepala na místo na posteli vedle sebe. „Sama tu teď budu ještě asi nějakou dobu. Trocha společnosti mi nejspíš bodne," řekla a hlavou se opřela o jeho rameno. Zdvihl k ní ruku a jemně ji hladil po vlasech.

„Bude v pořádku, ničeho se neboj. Myslím, že je ten chlap jen zoufalej, a ne tak nebezpečnej, jak si Lily myslí. Chlapi dělají z osamělosti hrozný věci."

„Zní to, jako bys ho bránil," poznamenala a ramena se jí napjala.

„Nebráním, jen říkám, co si myslím. Představ si, že tvoje žena sebere tvý jediný dítě a zmizí s ním někam do prdele. Ty bys neudělala všechno pro to, abys ho našla?"

To už se Amy odtáhla a zadívala se mu do očí. Hledala známky emocí, které by prozradily, jak se Ethan doopravdy cítí. Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. „Myslím, že ani jeden nejsme v situaci, abychom to mohli posoudit. Stejně ale nedokážu uvěřit, že jsi na jeho straně." Na protest si založila ruce na prsou.

„Dřel, aby se měli dobře a ona ho opustila s milencem. Tobě to připadá v pohodě?"

„Za těhlech okolností? Nejspíš ano."

„Pak je to v pohodě," řekl a přitáhl ji zpátky k sobě a políbil ji do vlasů. Tohle něžné gesto stačilo, aby Amy trochu pookřála.

„Volala jsem s mámou," řekla najednou. Slova plynula daleko lehčeji, než čekala.

„Jo?"

„Doufala jsem, že bych je schovala u nás, ale byla proti. V podstatě řekla, že si za to mohou samy."

„Možná jen nechtěla cizí lidi v domě," řekl a usmál se na ni ve snaze ji povzbudit.

„Věř mi, jestli zvládá ob týden uklízečku, zvládla by i je. Příčí se jí představa, že by mohla udělat něco hezkýho," odfrkla si znechuceně a zadívala se na místo na zdi, aby se mu nemusela dívat do obličeje.

„To zní trochu krutě, nemyslíš? Je to tvoje máma." Pootočil jí hlavu a konejšivě ji pohladil bříškem palce po tváři.

„Moje matka je netvor. Nemáš tušení, jaký to u nás doma je. Jako zlatá klec, všude naklizeno, nábytek rozestavěnej podle feng shui jak z nějakýho blbýho katalogu."

„Zní to jako hotový utrpení. Čistota, dostatek jídla, hotový peklo na zemi. Máš pravdu, nechtěl bych tam strávit ani minutu," poznamenal ironicky a ušklíbl se.

„Vytrpěla jsem si pod její střechou víc než dost. Dokonce i tady mě ovládá."

Ethan se rozhlédl po pokoji. Zvedl se, nahlédl pod postel, potom i pod stůl a i pod židli. Otevřel lednici a i do té se podíval. „Já ji tu nikde nevidím, jsi si jistá?" popíchl ji a vrátil se k ní na postel.

„Už jen semestr, potom si najdu brigádu a s právy bude konec."

„Ale ale, že bych se konečně dostal pod slupku téhle neprostupné hlavinky? Záhada tvůrčího psaní lomeno práv objasněna, více se dočtete na straně patnáct," dodal teatrálně a naznačil otáčení stran v novinách. „Takže jdeš jen v máminých šlépějích. Myslel jsem, že to bude něco o dost tajemnějšího a záhadnějšího, jak to vy pisálci máte v povaze."

„Vinna, ctihodnosti. Máma je právnický eso a táta jen truhlář. Hádej, čí kariéra musí být pro budoucí generace zachována?"

„Jaké klišé. A to jsem myslel, že ho spisovatelé nesnáší. Nemohla sis vymyslet něco lepšího?" řekl ublíženě a chytl se za srdce. „Ještě mi řekni, že tvoje nejoblíbenější kniha je Malý princ a můžeme se rovnou rozejít každý svou cestou."

„Kdo nemá rád Malého prince?" řekla a zasmála se. „Chtěl bys slyšet něco víc pozérskýho jako třeba Shakespeare, Dostojevskij, Jane Austen?"

„A pak že nejsi intelektuál."

„Můžu být čímkoli, co si budeš přát," řekla a políbila ho.

„Opravdu?" zeptal se a polibek jí o něco pomaleji vrátil.

„Opravdu. Navíc mám dojem, že jsme posledně něco rozdělali," dodala laškovně a propletla si ruce za jeho krkem a posadila se mu na klín.

„Vážně? Nevzpomínám si." Položil jí ruce na boky a přitáhl rty blíž k těm jejím. „Vážně hrozně zapomínám, měl bych si s tím někam zajít."

„Můžu ti pomoct vzpomenout si," špitla a políbila ho na krk. „Tančili jsme. Poznala jsem Taylora a Petera..."

„Paula," opravil ji, ale ona ho spražila pohledem.

„Nemáš náhodou výpadky paměti?" zeptala se hravě a jemně mu skousla špičku nosu.

„Kdo je Paul?" Zakřenil se.

„Přece barman," řekla a sledovala, jak se nad další chybou jen zašklebil. „Pak tam byl Lionel, Raph..." pokračovala, ale Ethan ji odkašláním přerušil. „Pili jsme, tančili... Tebe si pamatuju," řekla s pohledem na pásek, který se objevil, když mu odhrnula lem trička, které mu následně přetáhla přes hlavu a hodila ho na postel. „Dal jsi mi pěkně zabrat, než si tě tady pan Nedostupný znovu zapnul. Něco mi říká, že právě tady jsme přestali," řekla a políbila ho.

Jedním švihem se i s ní na sobě nadzvihl a položil ji na záda a políbil. „Pak je nejvyšší čas, abysme to napravili."