Brumbálův projekt v temnotách

20. Návrat do Bradavic

Pára se vznášela nad nástupištěm a nutila všechny k přivírání očí. Tiše doufali, že tentokrát to vyjde, že se až do konce roku nic nepokazí. Nikdo se nechtěl se svými blízkými vidět naposledy. Každý další nádech byl požehnáním, kterého se jim nemuselo dostat znovu. Rozhlíželi se na všechny strany, když nastupovali do vlaku, jež je měl odvézt do Bradavic.

„Nemůžu se vrátit," vrtěla hlavou Linda a dívala se do očí Cathy, která už jen tak tak dopnula kabát. „Co když se mu něco stane?"

„Takže vrátit se s dítětem do školy ne, ale zahrávat si s viteály ano?" ušklíbla se tiše Cathy a zadívala se na Lindinu ofinu. Nesměle ji upravila rukou a při tom se k ní naklonila. „Nezapomeň, že mi musíš přivézt zpátky něco havraspárského, Lindo. Narcissa tu na to bude čekat."

„Ani ta už se nevrátí?" zděsila se Linda a bezděčně si pohladila rukou břicho.

„Neboj se, pošlu ti lektvar, co dítěti pomůže, jakmile najdeme Lenu. Pokud není mrtvá, jak říká Lily, budeme ji tu co nevidět mít. Já se tak snadno nevzdávám," usmála se a odtáhla se od ní, aby udělala místo Frankovi. „Dejte na sebe pozor, prosím."

„Lindo?" otočil se Frank na svoji dívku. „Zaber nám kupé, Marlene by nás zabila, kdyby musela sedět na chodbě, ačkoliv to nám teď moc nehrozí, když se nás tolik nevrací."

Jakmile Linda zmizela, Cathy se tázavě zadívala na Franka. O samotě s ní často nezůstával, stále jim to přišlo poněkud zvláštní, hlavně když Frank míval Cathy více než rád a ona jeho city nikdy neopětovala.

„Cathy," přitáhl si ji Frank do objetí, kterému se nestihla bránit. „Poslouchej mě, nemůžu se opakovat," začal jí šeptat do ucha, zatímco si hlavu zabořil do jejích vlasů, aby to nevypadalo zvláštně. „V Alectě jsem se spletl, ale nemyslím si, že je nadobro ztracená. Stejně jako tvůj manžel. Ne, počkej," přitáhl si ji blíž. „Ona i Amycus mají Znamení, o něco se pokusí, vím to. Jakmile Smrtijedi získají Bradavice, budou mít prakticky vyhráno. Nedovol jim, aby zemřeli pro výhru," dodal něco, po čem Cathy vytřeštila oči. „Slib mi, že jakmile se tak stane, jakmile padnou Bradavice, ty zmizíš pryč. Vezmi s sebou Lindu i Rodolfuse, koho chceš, ale odjeď někam daleko odsud."

„A ty?" špitla.

„Já budu bojovat. Do posledního dechu. Jsem připravený zemřít, na smrti nic není, to život je těžší. A ti, co smrt rozsévají s ní musí žít, ne ti, co jí podlehnou. Dohlédni na to, že Donovan nepropadne temnotě, slib mi to. Nemáš ho ráda, ale slib mi, že neskončí jako Smrtijed."

„Proč se toho tolik bojíš?" odtáhla se od něj a usmála se, aby to vypadalo jako obyčejná konverzace.

„Až mu skutečně půjde o život, až skutečně bude na pokraji smrti, vzdá to. Rozhodne se pro život a přijme Znamení. Nedokáže s tím žít, ale nedokáže zvolit těžší cestu. Troufám si říct, že jeho zájem o Marlene pramení i z tohohle. Marlene je nebelvírka, která ho stahuje dál od temnoty. Kdyby se Marlene něco stalo," nepokračoval, protože se potřeboval pořádně nadechnout a srovnat si myšlenky. „Nezdá se ti to, ale Donovan ji doopravdy miluje, což Marlene necítí. Možná jsem byl několik let dřevo na city, ale umím číst mezi řádky pocitů svého nejlepšího přítele. Oni dva nejsou spřízněné duše, to ani já s Lindou. Snad jen ty jsi ji nalezla, tak si toho važ. Tvůj život je až příliš krásný na to, aby ti ho ostatní nechtěli vyrvat z držení," rozloučil se s ní prostými slovy, která ale pro Cathy znamenala hodně.

„Franku, pojedeme!" křikl na svého kamaráda Donovan, zatímco Marlene silně zmáčkl zadek, když stála na stupínku k vlaku. Marlene se po něm ohnala a vlepila mu pohlavek, Donovan jí stáhl gumičku z vlasů a blond kadeře se rozlétly všude kolem její hlavy.