Brumbálův projekt v temnotách

27. Soumrak časů budoucích

Nafialovělá obloha předpovídala bouřku. Všichni doufali, že ještě chvíli počká, aspoň dokud se rakev neponoří do země. V tu chvíli kdyby začalo pršet, by všichni věřili, že je to správné. Obloha by plakala pro Catherine Wrightovou.

Sešli se všichni, až na samotném konci života mnozí zjistili, že holka, která na počátku šestého ročníku neměla jiného kamaráda než Franka Longbottoma, je vlastně tolik oblíbená. Několika z nich to připadalo, jako by přišli o část duše, se smrtí Cathy zemřela i část jich.

Když první růže letěla na hrob, Lily se pokřižovala po mudlovsku. Přemýšlela, jestli se tomu dalo zabránit, jestli Cathy zemřela hloupou náhodou nebo jestli šlo skutečně o ni. Dívala se raději za obzor, aby neviděla plačící spolužáky a přátele. Každý z nich měl svůj vlastní příběh, ale pro jednou se všechny spojily.

James stál vedle ní, na svoje přání měl na rukou pouta. Bál se, že by mohl začít škodit svým lidem. Měli pravdu, už nebyl jenom Jamesem, byl Jamesem s kusem Voldemorta. A jestli bylo něco, čeho se bál, byl to on sám. Co by mohl udělat, co by ta jeho druhá část chtěla udělat. I on se loučil s Cathy. Vhozená růže byla právě od něj. Statečná a hrdá, taková byla nebelvírka. A pak něžně stiskl Lily ruku na znamení, že to nevzdají.

Pro Cathy by bojovali. Bojovali by i za sebe, ale oba potřebovali postrčit. James věděl, že tu nebude na dlouho, jakmile začnou ničit viteály, zemře také. S každým nádechem ztěžklého vzduchu mu to bylo jasnější a jasnější. Jeho úloha byla zcela přesná. Smrt byla jeho osudem, stejně jako Lilyiným osudem byl život. Věděl to už tehdy, věděl to i teď.

Kdesi za nimi začalo pofňukávat dítě. Docela malá holčička. Anne. Právě teď ji držela Narcissa a pohupovala s ní nahoru a dolu. Cosi k ní šeptala, zřejmě o tom, jak byla její matka úžasná žena. Poprvé se na jejích krásných tvářích objevily slzy veřejně. Nestyděla se za to, Cathy byla její přítelkyně. Holka, kterou potkala poprvé v mudlovském světě a daly si mnohem víc, než by kdy kdo mohl pochopit. Nebýt Cathy, jistě by teď nebyla tam, kde byla. Seděla by kdesi v Manoru a doufala, že se jí Lucius vrátí z vraždění nevinných. Možná by měla Znamení, možná ne.

Její slzy nebyly odrazem slabosti ale síly. Stejně jako Remusova klidná tvář. Byl pravým opakem své dívky. S Cathy se rozloučil klidně jako s kamarádkou, tou také byla. Když tehdy započali svoji cestu, smáli se právě Narcisse s Rodolfusem. Jako přátelé. A těmi zůstali až do posledních dní. Mrzelo ho, že ji od svého návratu neviděl. Pamatoval si z ní ale to nejlepší.

Spolu s Narcissou stál nad jejím hrobem a věděl, že tohle udělala pro svět. Neznal nikoho čistějšího a nevinnějšího než Cathy. A přesně takhle museli pokračovat. V jejím jméně porazit všechny ty zlé, kteří to Cathy napáchali. Otočil hlavu ke svému nejlepšímu příteli, se kterým si toho prožil více než s kýmkoliv jiným, a kývl. Budou bojovat.

Sirius mu kývl zpátky. Poslal Cathy vzdušnou pusu a v duchu slyšel její smích. Objal Beatrici kolem pasu, aby se o něj mohla opřít. Ona oporu nepotřebovala, ale on ano. Stejně jako ji bude potřebovat v nadcházejících časech, stejně jako bude ona potřebovat jeho. Věděli, že možná to pro ně nedopadne dobře, přesto to museli zkusit. Ať už byla Beatrice jakákoliv, Cathy by ji nesoudila. A toho se museli držet.

Zpod stínů vzdálených stromů se dívala Mary. Nesměla se jim ukázat, nesměla na sebe přitáhnout pozornost, než zase zmizí do neznáma. Věčně na útěku a v nebezpečí, ale vybrala si to tehdy sama. Nesla svůj osud hrdě s hlavou vztyčenou, s úsměvem na rtech a se vzpomínkou v srdci. Cathy, rozpustilá holka, která s ní kdysi ukradla rolbu.

Směrem k ní do tmy se podívala Alice Blacková, jako by snad tušila její přítomnost. Pak se jen smutně usmála a otočila se zpět k rakvi. Opřela se rukou o Regulusovo rameno, udělali to přesně podle jejího vzoru. Žádné plány, rovnou svatba. To byla Cathy, neplánovala svět, ona ho žila.