Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

𝓦𝓮𝓵𝓬𝓸𝓶𝓮 𝓱𝓸𝓶𝓮, 𝓛𝓮𝓿𝓲

Už to byly dva týdny, co byl Levi v nemocnici. Asi se ptáte, jak to bylo s jeho heatem.
No, pomohl jsem mu, neměl jsem na výběr, pokud jsem ho nechtěl nechat trpět.

Každý den jsme ho i se Sebastianem navštěvovali. Ale přišlo mi, že Levi byl nějaký.. jiný. Pomalu s námi nemluvil, spíš jsem mluvil já. Nechápal jsem ho. Ale chtěl jsem na to přijít.

Přišel den, kdy jsem si měl Leviho odvést zpět domů. Opět jsem přišel na recepci, oznámil, že jdu (i se Sebou) na jeho pokoj a pustili mě tam.
Seděl tam na své posteli, už normálně oblečený. Když uviděl Sebu mírně se usmál a natáhl k němu ruce. To samé udělal Sebík s těma svýma maličkýma a začal se vesele smát. „Takhle moc se nesmál od té doby, co jsi byl pryč..." řeknu bez toho, abych si vůbec rozmyslel, jestli to řeknu, nebo ne. „Maminka mu zřejmě až moc chyběla."

„A tatínkovi snad ne?" podíval se na mě Levi, který si ode mě akorát Sebíka přebíral do své náruče. Usmíval se na našeho syna od ucha k uchu. Byl značně spokojen.

„Ano, a moc." řekl jsem na rovinu. Nemá cenu před ním něco skrývat. Jenže co? City si k němu vytvořit nemůžu. Vsadím se, že se těší až ho opustím a půjdu studovat...

(AN: Kéž by Erene.. kéž by.. 🫢)

Po chvilce tulení se Sebou mi pobídl ať si k němu sednu. S pozvednutím ramen jsem tak udělal a on se mi doslova stulil do náruče. Chvíli jsem ho absolutně nechápal, ale pak jsem se do té "rodinné hromady" zapojil taky. Respektive jsem jim dělal oporu, protože Levi se mi posadil i se Sebou do klína a pořád se tulil.
„Copak, máme mazlivku?"

„Mhm... Stýskalo se mi taky.."

To jsem nedokázal udržet a musel se usmát od ucha k uchu. Přece jen se mu po mě stýskalo!

Po pár minutách nás museli už skoro vyhnat z Leviho pokoje, takže jsme pobrali jeho věci, které tam měl a jelo se domů. A tam Leviho čekalo...

Menší překvapení. Uvítací výbor, všechno možné.
Když Leviho přivítala Hange s Erwinem, prvně působil šťastně, ale při pohledu na Erwina se zarazil. Abych pravdu řekl, úplně nerad jsem ho zval. Ano, vím, je to Leviho šéf a zároveň celkem dobrý kamarád, ale nemám z něj úplně dvakrát nejlepší pocit. A ten pocit byl oprávněný.

„Ty se mi ještě po tom, co se stalo, opovažuješ lézt na oči?!" vykřikl najednou Levi.

Mým tělem projel pocit vzteku a zároveň nejistoty. Co se stalo? Byl to špatný nápad ho sem zvát i když mě k tomu vlastně donutila Hange? Co ta pavučina v rohu místnosti? Co tam dělá?! Však jsem všechno kvůli Levimu uklízel a doslova se to tady ještě před pár hodinama lesklo!!

„Vypadni." Zazněl Leviho hlas po chvíli ticha. Mezitím co jsem se utápěl u myšlenek nad tou zasranou pavučinou, Erwin odešel. Ohlédl jsem se směrem za ním.

„Huh?" nechápal jsem, co se děje.

„Erwin se v tomhle baráku už nikdy neobjeví." řekl a bez dalších slov vešel dovnitř.
Hange se na mě podívala a položila mi ruku na rameno.

„Jdi za ním. On teď tvoji podporu potřebuje."

A jak řekla, tak jsem taky udělal.
Teda udělal bych to, kdybych ho našel. Nikde v celém domě nebyl.

Tak přece se nepropadl do země...

A najednou mi docvaklo. Posilka.
Doslova jsem se rozběhl dolů po schodech a už to bylo. Tlumená ale přesto hlasitá hudba ve sluchátkách a typické zvuky vydávané během cvičení.
Opřel jsem se o futra a dovolil si ho sledovat.

Zajímavý to výhled mám...