Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

𝓘 𝔀𝓪𝓷𝓷𝓪 𝓯𝓵𝔂 𝓪𝔀𝓪𝔂...

AN: Vám sem hodím fotku Leviho, aby jsme si připomněli jak moc hot je 🦥

V minulém díle jste viděli...

...

TAK MOMENT

„Ty se usmíváš??"

„Proč, nemůžu?" pozvedl Levi obočí.

V mých očích se snad objevily jiskřičky: „Jistě, že můžeš! Proč bys nemohl? Naopak by jsi se měl usmívat častěji."

Na to už jen zakroutil hlavovou: „Co je na tom tak zajímavého, že ti doslova září oči, to teda nechápu."

Tentokrát jsem se na něj usmíval já od ucha k uchu. Tenhle vztah mezi námi se mi líbí, měl by takhle být i normálně.

Ani jsem si to neuvědomoval a Levi se začal až nebezpečně přibližovat. Já jsem se však ani nepohnul.

„Co máte v plánu pane Ackermane?"

Místo odpovědi se mi však dostavil polibek. „Tohle, pane Jeagere." dodal s vážným tónem.

Upřeně jsem ho sledoval s nechápavým výrazem. Zatímco on se mi očima doslova smál do tváře.

On ví jak mi zamotat hlavu.

~~~

Vše vycházelo v pořádku. Já dodělával školu a Levi hlídal Sebu, když teda nebyl v práci.
Od té doby, co se Levi vrátil z nemocnice už uběhly dva měsíce a o Erwinovi nikde ani slechu.
Přišlo mi to zvláštní, čekal jsem, že se za Levim bude chtít co nejdřív dostat.

Co se vlastně stalo?

Ano, mám svoji teorii a je to i celkem logický, ale potřebuju víc informací. Pořád mi to leží v hlavě.

„Levi?"

„Hm?"

„Co se vlastně tenkrát stalo na tý cestě?"

Z Leviho vyšlo hluboké povzdechnutí. „Nechci se o tom bavit."

„Jenže já to chci vědět. Mám o tebe starosti.."

„Nemusíš o mě vědět první poslední!"
Bylo vidět, že byl naštvaný. (Wow Erene, zatleskej si, koho by to jen napadlo) A mnou najednou projela vlna.. vlastně ani nevím čeho „Tak promiň, že o tebe jevím alespoň nějaký ten zájem!"

„Mě je úplně u prdele nějaký tvůj zájem. Stejně si odjedeš za pár měsíců na vejšku a mě tady necháš s tvým synem. Já ani nevím, proč tady vůbec ještě s tebou ztrácím nervy. Mohl jsem si v klidu dělat svoji práci, najít si někoho, koho bych miloval a nemusel se trápit s nějakým středoškolákem, co si neudrží ptáka na uzdě. Chudák Seba... v takové rodině si nezaslouží vyrůstat."

V ten moment jakoby se ve mě něco zlomilo. Nevěděl jsem, co říct. Měl pravdu. Je to moje vina. To já mohl za to, že jsme teď tady u mě v bytě, hádáme se a máme spolu dítě.
Bez dalších slov jsem se zvedl a odešel z místnosti. Cítil jsem se trapně.

Posral jsem to.

Došel jsem ke své brašně, kde jsem si i nechal mobil a začal volat svému známému. Po chvíli se konečně ozval:

„Naazdaaar Ereňáku, ty jsi se konečně ozval!" Starý dobrý Tobby. Nikdy nezklame. „Prej máš v plánu se po střední vrátit sem za náma a dodělat si vejšku. No není to super? Uvidíme se zase jako za starých časů!"

Mě ale do úsměvu úplně nebylo. „Jo eh.. ahoj. Tobby, mám na tebe prosbu. Byl by jsi ochotný dojít někdy pozítří kolem poledne na letiště?"

„No, jasně, že jsem. Proč? To přiletíš už teď?"

Chvíli jsem mlčel.

„Erene? Děje se něco?"

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Vše jsem mu vysvětlil. O Levim, o Sebovi, o tom, jak jsem to zvoral a podobně.

„Erene."

„Hm?"

„To jsi snad takový srab, že utečeš před Omegou? Do prdele, Erene vzmuž se trochu. Jsi snad Alfa, no ne? Musíš mu ukázat, kdo je u vás ta hlava rodiny."

„My ale nejsme rodina. Tedy... Levi to tak vnímá."

„A jak si tím můžeš být tak jistý? Erene, je stejně zmatený, jak ty. Je pro něj zřejmě těžké si zvyknout, že ho někdo "vlastní" a má s někým dítě. A nechce si to přiznat. I když vašeho syna určitě miluje celým srdcem. Dej mu čas.."

„Já mu dávám čas, ale on nechce dát mě šanci mu ukázat, že nejsem zas takový hovado, jak některé Alfy v mém, klidně i starším věku."

„Určitě to tak nevnímá... Hele uvidíš. Jak říkám, dej tomu čas. A ohledně toho, že bys přiletěl... Neříkám, rád bych tě tu zas viděl, ale nechal bych to, až sem pojedeš studovat. A co ty víš, třeba poletí s tebou."

Jo tak o tom silně pochybuji.