Krev není voda (Supernatural fanfiction)

Hry všeho druhu

„Jojo," kývl Dean ještě na Sama, mrknul na něj a vklouzl do bistra jako ještěrka pod kámen. Moc času venku tedy nestrávili, takže Lucy se ještě nevrátila na zbytek směny, a on si šel tedy sednout k baru, aby nemusel běhat za pivem. Jedno si objednal, zaplatil a začal se rozhlížet, aby si vytipoval nějaké týpky, kteří by byli svolní rozdat si to. V šipkách nebo kulečníku, samozřejmě.

A skutečně tu bylo dost lidí, kterým se nechtělo do toho vedra venku. Jedna partička se dokonce už sama zvedla, muž s mulletem a kšiltovkou, v maskáčovém triku a v džínách, další dva, o něco mladší, ale oba s pivními pupky. Jeden hladce oholený, s přívětivým obličejem, druhý vousatý, asi fanda ZZ Top, tedy, určitě, protože měl tričko kapely. Přesunuli se ke kulečníku a začali se dohadovat, protože byli tři a to byl lichý počet.

Dean si vzal svoje pivo, sklouznul ze stoličky a namířil si to ke kulečníku.

„Zdarec, chlapi," kývnul na ně. „Máte lichej problém?"

Očividně měli, ale on se snažil vypadat tak trochu unaveně, jako by těch piv měl už alespoň deset. Přitom měl dneska čtvrté a na něj to mělo asi takový účinek, jako limonáda. Trénovaná játra a tak...

Muži se na neznámého otočili. Ten s příjemným obličejem se usmál, kývl.

„Hrajeme o peníze, nevadí?"

Mullet vypadal trochu nedůvěřivěji, ale nakonec kývnul, poslední z trojice pak jen pokrčil rameny, nakonec, hra je hra.

„Mně to vyhovuje," ušklíbl se Dean a trochu se zapotácel, všiml si přitom, jak se Mullet uchechtl. Vytáhl z kapsy padesátku a položil bankovku na stůl. Sice to tedy mělo být dva na dva, což mu do karet tak docela nehrálo, protože bude muset hrát v týmu s jedním z nich, ale ten s přátelským obličejem k němu právě natáhl ruku a představil se jako Milton.

Potřásli si rukama, pak se Dean představil i s druhými dvěma, Mullet byl Trevor nebo tak nějak, ale on on mu hodlal říkat Mullet, vousáč byl Jake.

Nakonec to tedy vyšlo na něj a Vousáče, proti druhým dvěma a Deanovi to sice bylo skoro až líto, ale hrál tak, aby prohráli, což se nakonec stalo.

Vousáč z toho byl pěkně zdrblý, bylo to na něm vidět, také byl o padesát dolarů chudší, ale... Tohle byl Deanův plán. Nakonec dali ti tři hlavy dohromady a přišli s tím, že pojedou systém jeden proti jednomu.

Dean se ušklíbl jenom v duchu. Chtěli ho oškubat, takže mu jich přestalo být líto.

Tentokrát vsadili každý stovku a on ze začátku hrál pořád jako ponocný. Až do chvíle, kdy se jaksi zázračně vzchopil a nasázel to tam. Stovka byla v kapse. Zatím tedy vydělal jenom padíka, ale ti týpci už byli řádně nabuzení, považovali to za náhodu a chtěli svoje peníze zpátky, takže následovala další hra o stovku, tentokrát proti Vousáčovi.

Docela se přitom zapotil, doopravdy. Musel se vážně hodně snažit, aby ho dostal, ale ještě... No, prostě ho dostat musel. Kdyby odešel jen s tím, s čím přišel, Sam by se mu akorát tak vysmál. Dělal tohle přece pro ně!

Na čele se mu perlil pot, přesto že prostor byl klimatizovaný, a postupně i dopil svoje pivo. A hned potom dal své tři vítězné šťouchy. Vousáč z toho málem švihnul tágem o podlahu. Na řadě byl Mullet a toho si Dean hodlal speciálně vychutnat, protože to byl prostě Mullet.

„Co takhle to zvednout na dvě stovky?" navrhl mu, ten ale zavrtěl hlavou a Dean nenaléhal, nechtěl na něj tlačit, aby mu necuknul. Kdyby se stalo, a on prohrál, stejně by to byl pěkný propadák, takže nakonec souhlasil se stovkou a dali se do hry.