Time crystals

Kapitola 3. Sirotci

Byla noc. Dva obrovské měsíce zářily ve svém úplňku a ozařovaly tím les pod nimi. Hvězdy se třpytily a v souhvězdích ukazovaly cestu mladému páru. Utíkali hlubokým lesem a snažili se ztratit svým pronásledovatelům, kteří jim byli v patách. Tlapy psů a dusot kopyt koní je pomalu ale jistě doháněl.

,,Tady!" zavolal na svou ženu muž a půlroční holčičku, kterou držel v náručí, stiskl pevněji. Žena ho hned následovala. Pár teď běžel potokem, aby psi ztratili jejich pachovou stopu. Brodili se stále dál proti proudu, dokud neuslyšeli bublání vody.

Čím blíž byli, tím hlasitější zurčení bylo a brzy se proměnilo v tříštění. Stáli před vysokým vodopádem, který se rozbíjel o kameny. Na stříbřité hladině šel viděl odlesk hvězd a dvojitého úplňku.

,,Museli běžet tudy!"

,,Rychle! Ať je nestratíme úplně!"

Ozývaly se hlasy vojáků z dálky. Žena se vyděšeně podívala do lesa. Malý půlroční chlapeček v jejích rukách se rozplakal. Zoufale se podívala na svého může svýma pronikavě modrýma očima plnýma strachu. ,,Marco, musíme si pospíšit. Víš kam jít teď?" naléhala na něj černovláska.

Muž zvedl pohled k obloze a zadíval se na hvězdy. Jednu ruku zvedl k obloze a hned se otočil na svou ženu. ,,Tudy." naváděl ji a sám se rozběhl zpět do lesa.

,,Nemůžou být daleko!" zaslechli zase.

Pár běžel a Marco se co chvíli díval na hvězdy, aby se ujistil, že je vede správným směrem. Žena ale zakopla o jeden z kořenů a i s dítětem se zhroutila k zemi. ,,Eleno!" zakřičel muž a pomohl jí zpět na nohy. ,,Už jenom kousek, Eleno," snažil se jí jednou rukou podpírat. Žena už ale byla vyčerpaná. Chlapec jí brečel v náručí a na kotník nemohla ani našlápnout.

,,Marco, vem Christophera a Talii. Dostaň je do bezpečného světa." předala mu svého syna a sedla si mezi kořeny stromu.

,,Já tě tu nenechám." kroutil hlavou muž a snažil se zahnat slzy, které se mu hnaly do hnědých očí. Chtěl ještě něco říct, ale brzy se začal ozývat psí štěkot.

,,Běž." usmála se na něj s bolestí a natáhla se, aby mu pohladila jeho pihovatou tvář. ,,Odvedu jejich pozornost."

,,Vrátím se, pro tebe." vzlykl Marco.

Psi už byli blízko. Muž se narovnal a s oběma dětmi se rozběhl dál do lesa.

,,Máme ji!"

Muž se nemusel ani otáčet, aby věděl, že zatýkají jeho milovanou ženu.

,,Musíme najít toho muže!"

Marco přidal do kroku. No tak, už jenom kousek, žádal své nohy, které se mu začínaly plést. Konečně! vydechl, když spatřil mýtinku s tůňkou uprostřed. Měsíce byly zrovna nejvýš a ozařovaly celé magické místo. Stihl to.

S dvojčátky v náručí přistoupil k mělké hladině, která byla tak akorát velká, aby se tam odrážely oba dva měsíce. Položil děti na měkkou trávu, na které se třpytily krystalky jinovatky.

Z pod svého hábitu vytáhl temně modrý krystal, který měl v sobě drobné bílé plíšky. Byl to Půlnoční krystal. Tyhle krystaly byly extrémně vzácné. Údajně existuje jen pár kusů. Tyhle krystaly v sobě nesou mocnou magii. Pomocí nich se mohl muž dostat do jakékoliv doby a do jakéhokoliv světa. A tůňka, která byla přímo před ním fungovala jako portál mezi světy.