Time crystals

Kapitola 4. Nicota

Rok 2022 (Rodrigovi je 76 a dvojčatům 20)

Když je sobota, nebo neděle, chcete se vyspat a probudit se do klidného dne, nemám pravdu? Pro někoho jsou ale tyto dny pouhým snem. Přes týden je rušno, ale ne tak moc jako o víkendech.

Všechno padalo, byly slyšet rychlé kroky, které se každou chvíli přibližovaly a oddalovaly. Chlapec vstal a mnul si unavené oči. Zívl si. Otevřel dveře a dívka se před ním zastavila.

,,Tali~" vyslovil její jméno ospale. Talia se na svého bratra podívala s omluvným pohledem.

,,Promiň, bráško, ale musím pomoct Rodrigovi. Chce dnes dokončit svůj vynález a jít si ho patentovat. Zdůraznil: co nejdřív," omluvila se dívka a dala se zpět do práce. Chlapec si povzdechl a vylezl z pokoje. Měl namířeno do kuchyně. Chtěl si udělat něco k snědku.

Přiblížil se k lednici a otevřel ji. Bylo tam máslo, slanina, kousek šunky a sýr. Pokrčil rameny. Přešel k chlebníku a vzal si chléb. Ukrál si krajíc a namazal na jednu stranu máslo. Položil na to šunku, dva plátky slaniny a nakonec sýr.

Vzal si talíř a položil krajíc na něj. Udělal si ještě jeden krajíc. Úplně stejně a zakousl se. Mezitím schoval vše, co vytáhl. Když bylo uklizeno, posadil se ke stolu a začal jíst.

,,Talio, zašla bys mi prosím pro můj kufřík? Víš, kde ho najdeš," požádal stařík mladou dívku. Talia se opět setkala se svým bratrem - Christopherem.

,,Chrisi, neviděls někde-" chtěla se zeptat, ale Chris ji zarazil. Ukázal na špajz a Talia tam vešla. Zvláštní místo na schování svého kufříku s nářadím, ale nechali to být. Nevěnovali tomu pozornost. „Díky. Máš v některých věcech větší přehled než já," pochválila svého bratra a usmála se.

„TALIO!" ozval se Rodrigo. Talia se až vyděsila.

„Už musím jít. Zatím!" rozloučila se a pelášila ke svému mistrovi. Chris jen mávl rukou a odešel z kuchyně. Když vstoupil do obývacího pokoje, přivítal ho jejich vlčí mazlíček Gilwraeth. Všichni mu ale říkali zkráceně Gil.

„Tak jsme zbyli jen my dva. Co chceš dělat?" zeptal se chlapec a podrbal vlka za ušima. Posadil se na pohovku a vzal si knihu do ruky. Zarazil se, když četl nějaké složité matematické vzorce. Zamračil se. „Co je to za knihu?" zeptal se znechuceně. Zavřel ji, aby si mohl přečíst název knihy. Vytřeštil oči, když přečetl "Jak postavit stroje tak, aby fungovaly". „He?! Talio, nevyměňuj mi knihy!" upozornil svou sestru, která ani nebyla v místnosti. Gil se na něho s tázavým pohledem podíval. „Neboj se, nejsem cvok. Vím, že tady není," odpověděl mu. Jelikož se Chris dost nudil, šel zpět do svého pokoje. Hodil sebou do postele a něco mumlal do svého polštáře. To mu ale také moc dlouho nevydrželo. Musel si něco vymyslet, aby se nenudil! Zase vstal z postele a přešel ke stolu. Otevřel šuplík, ve kterém měl tužky a papíry. Vytáhl to a začal na papír kreslit všechno, co se mu honilo hlavou. Později si potřeboval ostrouhat svou tužku. Chtěl otevřít další šuplík, ale nic. Tázavě se na něj podíval. „Zamčený?" zeptal se sám sebe.

Opustil místnost, aby sehnal klíček od Rodriga. Někdy se stane, že své klíče ztratí, a proto musí Rodrigo mít všechny klíče u sebe. Christopher šel za starým mužem do dílny, kde právě pracoval na něčem velkém. Chrise to trochu zarazilo, ale neptal se. Talia - jeho sestra - byla poblíž a podávala Rodrigovi klíče, šroubováky, hřebíky a jiné věci.

„Strýčku? Mohu si půjčit klíče?" zeptal se Chris. Rodrigo byl natolik zaneprázdněn, že mu okamžitě odpověděl ano. Chris se rozzářil a vzal svazek klíčů, který ležel na komodě vedle dveří. „Děkuji! Za chvíli je vrátím!" Chris běžel zpátky do svého pokoje, ale...pak ho něco zaujalo. Byla to komůrka, do které měli zakázáno jít. Byl to druhý pokoj Rodriga. Chodíval tam, když byl smutný, naštvaný nebo mu něco, či někdo, scházel. Začal hledat klíč, který by ke dveřím pasoval.