2. Kapitola

3.5K 247 10
                                    

*určitě si poslechněte přiloženou písničku, je moje nejoblíbenější z nového alba, slova mě vzdy dostanou :') *

Archibald

Cannohtäere

„Cože udělala?" zeptal se, co nejklidněji svedl. Uvnitř, zuřil.

„Teď je pravděpodobně na cestě po státech. Netuším, kam by mohla mít namířeno," odpověděl Meldon, který mu přišel zvěstovat zprávy.

„Jak to, že jí nedokáže uhlídat ani armáda stopařů?" tentokrát už se neudržel a vyskočil na nohy. Doteď seděl za svým psacím stolem. Zatnul čelisti.

„Nikoho nenapadlo, že se přesune jen tak světlem," Meldon pokrčil rameny. Vypadalo to, jako by ho to ani moc netrápilo. Archibald byl strachy bez sebe. Už ji viděl na Temné straně. Zavřenou v cele. To nemohl připustit. Zavázal se slibem, že se jí nikdy nic nestane!

„Nenapadlo? Ta holka přitahuje všechny možné problémy světa a i ona se za nimi pouští sama! Jistě, že by něco takového udělala, bez mrknutí oka! Už někdo zachytil její stopu?" rozčiloval se. V duchu sice obdivoval její odvahu, ale tohle bylo už moc.

„Ne ještě ne. Ale monitorujeme okolí New Yorku," informoval Meldon. Archibald zavrtěl hlavou. Pochyboval, že se by byla tak hloupá a zdržovala se v okolí NY. Určitě už je někde dál. Snaží se dostat, co nejdál.

„Určitě nebude celou dobu cestovat jen světlem. Až se tak stane, vystopujte ji a přitáhněte ji sem, i kdybyste ji měli svázat!" rozkázal. Meldon sice přikývnul, ale ani se nehnul. Nejvyšší se na ně otočil a tázavě si ho měřil. Moc dobře věděl, že mentor má něco na srdci.

„Řekni, co potřebuješ Meldone," pobídl ho Nejvyšší.

„Při vší úctě, asi bych vám měl říct, co si o tom myslím. Sice vím, že je to nebezpečné, nechat ji takhle potulovat se. Ale je mladá, když zůstane na jednom místě a ještě k tomu, po tom všem, co se v rychlém sledu stalo, nepomůže jí to ani trochu. Myslím, že v jejím zájmu je dobré ji nechat dělat, co v tuhle chvíli uzná za vhodné," promluvil nakonec. Archibald přikývnul.

„Na jednu stranu souhlasím, ale nemůžu dovolit, aby ji oni chytili dřív a uvěznili ji. Tu noc v parku ji chtěli jasně zajmout, Meldone a to se nesmí stát!" argumentoval. Otočil se ke svému dlouholetému příteli zády. Meldon znal jeho slabosti a jeho tajemství. Ale ne všechna.

„Až ji najedeme, nechali bychom ji sledovat tak, aby se jí nic nestalo," odmlčel se a pak znovu promluvil, „Mluvil jsem s Eruannem. Stella se mu jednou svěřila s tím, že ji Neron navštívil a to bez toho, aby jí cokoliv udělal," bylo to spíš jen takové konstatování. Meldon snad doufal, že ho něco takové přesvědčí? Znal Nerona hodně dlouhou dobu, nikdy nic neděla bez důvodu, takže i jakákoliv jeho „ návštěva" měla nějakou záminku.

„To, že s ní Neron strávil nějaký čas v té cele, neznamená, že mu nějak promluvila do duše. Nezapomeň, co udělal panu Beuchampovi. Když už jsme u toho, už o něm někdo něco zaslechl?" zajímal se. O tomhle člověku, tedy teď Temném, potřeboval vědět hodně. Tušil, že bude hrát nějakou roli v budoucnosti Stelly, ale že to bude takhle, nad tím ani nechtěl myslet. Stella si k němu vypěstovala nějaké city a to i přesto, že většinu času strávila tady.

„Ještě nic, nikdo ani nezaznamenal jeho přítomnost na zemi. Musí být stále na Temné straně. Myslím, že už to ale nebude dlouho trvat. Po panu Beuchampovi šli už dlouho, tudíž v něm viděli ideálního kandidáta," zněla odpověď. Archibald znovu přikývnul.

„Dobře, sledujte to. Přesně tak i Nildon s Neronem,"

„Ano,"

„Schyluje se k další bitvě, musíme být ostražití," zamumlal Nejvyšší skoro pro sebe. Meldon se zatvářil na zlomek vteřiny unaveně a povzdechl si.

Temný Démon -  Dark Demon // Kniha #2 (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat