Temný Démon - Dark Demon // Kniha #2 (CZ)

19. Kapitola

Archibald

Temná strana

Ten špatný pocit, co měl celu dobu, co byly portály zavřené, vygradovaly, když se otevřely. Věděl, že se stane něco špatného, když byla Stella v přítomnosti Nerona a jednoho Temného. Stella si snad nikdy neuvědomí, jak to funguje. Kypěl v něm vztek smíšený se starostí o ni.

Zastavil se před důvěrně známými dveřmi do haly. Obdařil dva hlídkující Temné tvrdým pohledem. I přesto z jakého těsta jsou Temní, vědí, jaký by měli mýt respekt z Nejvyššího. Pak se brány najednou samy od sebe otevřely. Evidentně ho Nornotur očekával, jak by taky ne, když vězní její chráněnku.

„Dvě návštěvy mého hradu během tak krátké doby. Mám si to vykládat, tak že mě začínáš mít rád?" zaslechl důvěrně známý ironický hlas svého protivníka. Neron byl přesně tak stejný, jako jeho otec. Není divu, že si se Stelou tak sedli. I ona ráda používala sarkasmus.

„Kde je? Kde je Stella?" začal, odpustil si úvod, na rozdíl od Nornotura, nerad jen tak chodil okolo horké kaše.

„Asi bych měl začít typicky zapírat, ale dnes mám upřímnou náladu, takže přejdeme k věci. Je u mě na hradě a ještě než začneš s tím svým dramatickým, Propusť ji! Tak odpovídám, ani náhodou. Mám s ní velké plány," vyzývavě pozvedl obě obočí a čekal na Nejvyššího odezvu.

„K ničemu ti není. Je zrovna uprostřed proměny, jestli ji nepustíš domů, ani ti už k ničemu nebude. Zemře," nerad vytahoval zrovna tohle. O tomhle málo lidí rádo mluví. Nestávalo se to často, ale byly tu ty případy.

„Žádné strachy. Pozastavil jsem její proměnu," informoval ho suše. Teď teprve měl Archibald co dělat, aby nevybuchnul. Což se mu stejnak moc nepovedlo.

„Cože jsi?!" zařval a už se hnal k jeho trůnu, měl v plánu mu vyrvat jícen z hrdla. Neměl svoje emoce pod kontrolou, nikdo z jeho věrných ani netušil, že sem šel. A teď se řítil do problému, cítil se zas jako za mladých let, kdy svoje city ani sílu, neuměl ovládat. Kolem něj se začal zvedat poryv větru, koutkem oka zahlédl, jak se společně s ním pohnula i Temná garda, ale zatím se ho nepokusili zastavit. Buď se báli, nebo ještě nedostali rozkaz.

„Prosim tě, nic se jí nestane!" Archibald netušil, co s ní má Tvrdý vládce v plánu, ale tohle jeho ujištění ho jen z části uklidnilo, že jí nehodlá například jen tak zabít.

„Vydej mi ji, nebo budeš litovat," věděl, že výhružkami to nikam nedovede, ale nemohl si pomoci. Frustrace v něm narůstala každou chvíli, co neviděl Stellu. Nedokázal to zastavit. Nornotur se mezitím postavil na nohy a změřil si ho od hlavy k patě.

„A když ne? Co hodláš dělat?" zkoušel ho, aby věděl, jestli je v tuto chvíli nebezpečný. A sakra že byl. Jako časovaná bomba. Z pouhého větru kolem něj se stala vichřice, byl to jediný element, který v tuto chvíli na tomhle místě mohl pořádně využít.

„Vezmu si ji násilím," zahřměl jeho hlas skrze fičící vítr.

„Jsem tu v několika milionové přesile, troufáš si," Nornotur už nezněj ani trochu pobaveně, už z něj byl zase krvelačnící vládce.

„Přijdu si pro ni," Arichibald nebyl hloupý. Otočil se na podpatku a odešel dříve, než by udělal něco velmi hloupého. Zachrání ji! I kdyby ho to mělo stát život.

Neron

Někde v divočině

„Lilly, přestaň trucovat..." zahučel, už ani nepočítal, kolikrát tohle řekl. Odfrkl si, kdyže se z něj stal ufňukaný žebrák za dveřmi? Protočil oči sám nad sebou. Kdyby ho teď viděl některý z jeho bojovníků, navždy by se znemožnil a ztratil by respekt na deset století. Stačí, že Beuchamp se teď určitě někde chvástá, jaký je následník trůnu měkkýš. Radši ani nemyslet.