Temný Démon - Dark Demon // Kniha #2 (CZ)

11. Kapitola

Neron

NYC

Ve chvíli uzavření portálu

Neron stál na balkóně Lillyina bytu, kam se přenesl pomocí své moci. Jenže tam to končilo. V první řadě měl v plánu se přenést rovnou k ní do bytu a ne na balkón. Jenže dál už to nešlo, jelikož mu došla šťáva. S pocitem, že se snad zbláznil se podíval dolů přes zábradlí. Stačil kousek a sletěl by dolů, a měl dojem, že z toho by se jen tak snadno nevylízal.

Pak si to uvědomil.

K#rva!

Zavřel oči a hledal v sobě ten zdroj síly, kterou nosil už od narození. Jenže... ona nikde nebyla. Jakoby se přímo vypařila. Začal panikařit. Co to do...?

Nemohl se ani přenést. Zjenodušeně nemohl nic. On byl člověk. Takhle pravda ho udeřila celkem rychle. Jak je vidno, dedukovat rychlostí blesku, zůštalo na svém místě. Zhluboka se nadechl, aby zabránil tomu, aby se mu zamotala hlava.

Nepomohlo to a ty úplně normální reakce pro člověka v danou chvíli se dostavily.
Ale dokázal to potlačit. Ty vole, co teď? Trčí tu na balkóně. Odpoutal se od zábradlí a přitisknul nos na sklo dveří. V pokoji panovala tma a nikde se ni nedělo, Lilly tu ještě nebyla. Nevěděl, jestli je to dobře. Zkusil zatlačit na kliku, ani nečekal, že by měl takové štěstí. Jak se odtud dostane, netušil.

Obhlídnul si celý balkónek, ale nikde nebyla žádná možnost se dostat na zem. Stejnak nevěděl, co by dělal, kdyby se tam dostal. V mysli mu vytanul obrázek Stelly. Jen jestli tu taky zůstala zaseknutá. Kolik z démonů a bohů se v době uzavření portálu nacházelo na zemi?

Uzavření portálu. Kdo by to byl tušil, že se to opravdu jednou stane. Vlastně se to už jednou stalo, ale on to ještě nezažil. Jen o tom četl a slyšel. Nikdo ho nenapadlo, že bude mít tu možnost si to vyzkoušet na vlastní kůži. Vůbec nepočítal s tím, jak to nakonec bude vypadat. Přišel o všechno s čím žil těch několik staletí. Neskutečné. Kupodivu, když si to srovnal v hlavě tak byl dost v klidu. Na jednu stranu ho ten pocit normálnosti děsil, ale i nadchnul. Bylo to něco úplně nového. Nikdy neměl problémy, použít cokoliv ze své síly a teď se najednou všechny vypnuly. Něco nepředstavitelného pro Nerona, syna Temného krále, který měl své schopnosti už od ranného dětství. Jenže ta rychlost, jakou se s tím dokázal vyrovnat byla až moc jednoduchá, i když si to pravděpodobně snažil jen namluvit.

Dál už neměl čas rozebírat svoje pocity, jelikož se v předsíni Lillina bytu rozsvítilo. Skrze okenní tabulky nebylo zas tak zřetelně slyšet, ale dupot zvířecích tlapek rozeznal. Pak dokonce i viděl, jak se velký černý vlkodav vřítil do obývacího pokoje a v závěsu za ním vlála Lilly. Bylo to komický pohled. Držela ho na vodítku, i když jí to bylo celkem nic platné, protože pes měl svojí hlavu. Hravě zaútočil na její konferenční stolek a začal ho okusovat. Neronovi ten obrázek, na který měl tu možnost se dívat, přišel nesmírně zábavný. Sice nic přes sklo neslyšel, ale živě si dokázal představit, co na psa Lilly křičí. Asi po minutě kapitulovala a pustila vodiítko k zemi. Mávla nad stvořením rukou a odkráčela do vedlejšího pokoje. V okně vedle balkonku se rozsvítilo, ale tam až Neron nedohlédnul, takže mu nezbývalo nic jiného než se dívat na divocha drásající dřevený stolek na padrť. Lilly se po chvilce vrátila do obývacího pokoje a chroupala jablko. Znuděně se dívala na zvíře před sebou, nijak ji nebral fakt, že během chvíle naseká paseku z celého jejího bytu.
Odpoutala pohled chlupáče a přejížděla jím pokoj. Vypadalo to, že přemýšlí. Bez povšimnutí nechala jeho stín stínem. Nevěděl, jestli si oddechnout, nebo naopak. Když už se rozhodoval dát o své přítomnosti, vědět. Uvědomila si to. Poznal to podle jejího zběsilého výrazu a podle toho, že se začala dusit jablkem. Naštěstí jen mírně zrudla a sousto vykašlala, jenže na něj stále zírala, jako kdyby měl tři hlavy a k tomu ocas.