Neviditelná // Max Mayfield

7.

Elizabeth uviděla Max a hned se usmála. Přiběhla k ní a objala ji.

"Ahojky" řekla Max a dala ji pusu na čelo.
"Ahoj" začervenala se.

Sedly si na lavičku a začly si povídat, seděly tam hodiny, probraly všechno možné. Oblíbené filmy, zážitky, jejich dětství a problémy. Elizabeth se kolem ni cítila neuvěřitelně, věděla že ji může říct cokoliv bez toho aniž by ji nějak soudila.

"Chceš udělat něco šíleného?" Zeptala se Max, chytla ji za ruku a běžela k houpačkám.
"Tohle jsem vždycky chtěla zkusit" zasmála se.
Elizabeth si sedla na houpačku a trochu nechápala co se děje. Max se na ni podivala a sedla si na ni. Chvíli se na sebe jen potichu dívaly a potom ji Elizabeth políbila. Zahřálo se ji u srdce, byl to skvělý pocit.
Potom se Max odrazila a houpačka se rozhoupala, za chvili obe spadly a začly se smát. Jen se tam tak povalovaly na zemi, už se začínalo stmívat a byl krásný zapad slunce. Přitulily se k sobě a dívaly se, Elizabeth se otočila a dívala se na ni, nemohla uvěřit že se to vážně děje, byla strašně šťastná, všechny problémy které kdy měla byly najednou pryč.

"Nechceš zítra zajit do kina?" Zeptala se Elizabeth.
Max se na ni otočila a dala ji pusu na čelo.
"Jasně" usmála se.
"Děkuju"
"Za co?"
"Že existuješ"
Max se usmála a přitiskla se k Elizabeth.
Už byla úplná tma a ony se mazlily na zemi u houpaček. Elizabeth si přála aby ten moment nikdy neskončil, v jeji náručí se cítila tak bezpečně.

"Betty?"
Elizabeth byla v šoku, takhle ji už strašně dlouhou nikdo neoslovil, kdysi ji tak říkal jeji děda, jenže před pár lety zemřel, bylo to příjemné, slyšet ji to říct.
"Ano?" Usmála se, ikdyž se ji chtěla brečet, vzpomněla si na všechny vzpomínky s dědou.
"Už budu muset jít" řekla trochu zklamaně.
"Jo jasně tak"
"Tak jo"
"Tak ahoj" řekla Elizabeth.

Pomalu se zvedly ze země a oprášily ze sebe hlínu, obě se usmály a objaly se, po chvíli se na sebe podívaly a usmály se, Elizabeth ji chtěla políbit ale Max už odešla.
Elizabeth najednou popadlo smutno a prázdnota, už teď ji chyběla.
Jen se na ni dívala jak dochází. Sedla si na houpačku a ukápla ji slza, ani nevěděla proč.
Jen ji popadl smutek.
Elizabeth přišla domů, byla šťastná ale zároveň tam byla nějaká negativní emoce, kterou nemohla vysvětlit.

"Aleeeee Elizabeth, tak co jak dopadlo tvoje rande" zeptal se Eddie a kulišácky se usmál, s plnou pusou cereálií.
"Panebože co tu děláš"
"No ja tady bydlím, nevim jak ty hele"
"Haha" řekla ironcky.
"Tak co řekni mi jak to šlo" Zajímal se.
"Jo bylo to super"
"To nezní moc přesvědčivě"
"Ne vážně bylo to skvělý, jenom jsem hodně unavená" řekla a odešla.

Lehla si na postel a přemýšlela, vůbec nevěřila že se to právě stalo. Byla tak unavená ze usla v oblečení z venku.

...

"Elizabeth telefon!"
Uslyšela Elizabeth, probrala se celá zmatená, vůbec nevěděla kolik je hodin a proč na sobě nemá pyžamo.
"No tak Elizabeth!" Zavolala jeji máma.
Vtom do pokoje přiběhl Eddie.
"No tak Elizabeth to je určitě Maaaaxxxxx"

Elizabeth se okamžitě probrala a běžela dolů.

Rychle vytrhla telefon z ruky jeji mámy.
"Ano?" Řekla do telefonu.
"Uhm ahoj Elizabeth, to jsem já Max, jen jsem ti chtěla říct že dneska to toho kina nemůžu promiň." Řekla až moc rychle a nervózně, znělo to jako kdyby se to předem naučila.
"Oh no jo to je v pohodě" Odpověděla trochu zmateně.
"Tak ahoj" řekla.
Elizabeth se s ní ani nestihla rozloučit, kvůli toho jak rychle zavěsila.
Byla z toho trošku zklamaná, Max zněla nějak zvláště. Nevěděla co si tom má myslet, snažila se nad tim moc nepřemýšlet, jenže to bylo těžké.

Celou neděli jen proležela. Nemohla na ni přestat myslet.

"Uhm neruším?" Přišel do pokoje Eddie.
"Nene"
"Jdeme si zahrát D&D, nechceš s náma?" Nabídl ji.
"Uhm asi ne"
"Všechno v pohodě?" Zeptal se znepokojeně.
"Popravdě, ani ne," zhluboka se nadechla "mám takový divný pocit a prostě jsem taková smutná ale nevím z čeho"
"Neboj to přejde," usmál se "kdyžtak mi řekni a něco spolu podniknem ať na to nemyslíš"
"Děkuju"

Eddie odešel a Elizabeth zase neměla co na práci.

...

Elizabeth se probudila a pořád měla ten zvláštní pocit. Nasnídala se, nachystala se, všechno jako vždycky.

Přijela do školy, vůbec se ji tam nechtělo, dělala by cokoliv jiného než jít do školy.
Ale těšila se na Max, strašně moc.
Vešla do školy ale Max nikde neviděla, nedělala si starosti, přece jenom má skříňku někde jinde, stejně tak třídu.
Když šla do třídy kolem vchodu uviděla Max na skateboardu, hned jak ji uviděla tak se usmála, byla strašně šťastná.
Čekala na ni. Když Ma přišla do školy podívala se na ni, trochu se usmála a šla dál.
Elizabeth byla trochu zmatená, proč ji nepozdravila? Strávily spolu celou sobotu a teď nic.

"Max ahoj" Přiběhla k ni a pozdravila ji.
"Promiň teď fakt ne." Řekla, zavřela skříňku a odešla.

Elizabeth to nechápala, taky byla zklamaná, myslela že to v sobotu proběhlo dobře.
Myslí si Max snad něco jiného?