Záznam z výslechové místnosti (Short)

Výslechový záznam ze dne 24. 5. 2024 IV

<Byla vložena další páska, obnovuji přehrávání>

Druhý den ráno jsem vstal jako první. Hned od rána jsem se odebral na své pozorovatelské místo. Věděl jsem, že provést útok za bílého dne je sebevražda. Náš výcvik a noční vidění nám poskytovali dokonalou výhodu nad nepřítelem. V kombinaci s momentem překvapení a dostatečně tichým přístupem by to znamenalo, že po vyřízení ostrahy nám zbyde jen dorážení spících. Ostraha, která nebyla tvořena těmi neostřejšími tužkami v penále také netvořila velikou hrozbu. Obvykle čítala kolem patnácti kutistů s kalašnikovi, RPG a pár staršími kousky z první světové války. 

Z vysílačky se ozval hlas CBA-1004, který mě vytrhl z přemýšlení "Alfa, zde vlčí nora, zpráva."

Suše jsem utrousil "Podávej zprávu vlčí noro."

"Všichni už jsou vzhůru, možná byste chtěl...no...předat nám istrukce?"

"Hned jsem tam.."

Rozdal jsem úkoly, pro většinu to bylo jen čekat na večer, hlídkovat a připravit se do akce. Vše dvakrát zkontrolovat, znáte to, musíte svým lidem dělat trošku chůvu. Ještě ten den jsem sledoval asi třikrát život ve vesnici. Jednou za mnou přišel CBA-101 a proběhl mezi námi osobní rozhovor.

A: "V rozporu s doporučeným postupem agentury."

CBA-221: "Co agentura nechápe, že prášky nám nenahradí kolegy, kteří si prochází stejnou prací a chápou navzájem svoje myšlenky a každodenní problémy!"

Agent A pokynul rukou na znamení aby CBA-221 pokračoval. Odkašlal, kývl hlavou a znovu spustil jako by četl.

Plán byl následující. Celá útočná skupina po setmění zahájila sestup z kopce za jižní částí vesnice. V půlce kopce zůstal odstřelovač s antimateriální puškou a dronař, který zároveň vyfasoval lehký kulomet. Zbytek skupiny sestoupil až ke zdi, kde umístil nálože. Nálože na jižní straně společně s odstřelovačem a kulometem tvořili nouzovou únikovou cestu. Dva z mých mužů jsem vybavil lukem. Plán zněl obejít se za použití luků co nejdéle to půjde. Já a CBA-101 jsme zůstali u automatů.

Vše šlo podle plánu částečně hlavně díky součinnosti luků a průzkumného dronu, vyřídili jsme ostrahu, vyvraždili spící, zbýval poslední domek. Měl zatlučená okna a dveře, červené nápisy na zdech a nevalil se z něj žádný pochybný smrad, což byla ve vesnici vskutku anomálie. Já a CBA-101 jsme universálním nástrojem odstranili prkna a otevřeli dveře. Vtrhli jsme dovnitř a zahájili průzkum.  V jedné z velkých šatních skříní jsme nalezli malého kluka, mohlo mu být tak šest let. Nejevil známky agrese ani viru, byl vystrašený. Neměli jsme ponětí co tam dělal ani jak dlouho tam byl. 

Po chvilce jsem slyšel jak si CBA-101 obmotává svůj mikrofon a záznamovou kameru páskou. Když byl hotov, naznačil mi ať udělám to samé. Zakryl jsem svoje záznamové zařízení kusem hadru a on konečně promluvil-

"Co s ním plánujeme dělat?"..."Není nakaženej, agentura řekla vraždit jen nakažený."

"Zároveň ale řekla vyhladit celou vesnici."

"To ale není správný!"

Odkryl jsem svůj mikrofon a kameru a dítě vynesl ven. Před dveřmi stáli naši dva lukostřelci, jeden z nich se postavil do pozoru a spustil sebejistě směrem ke mně. "Celý komplex je vyčištěn pane, prošli jsme to tu celé, nezůstal ani jediný naživu..."

Co ten mladý agent při svém průzkumu přehlédl, že přímo uprostřed hlavní ulice, ve které jsme stáli byla pod plachtou schovaná stará protiletadlová baterie. A jeden z kultistů zjevně přežil šíp v rameni a vzpamatoval se, protože se k ní doplazil a než stihl mladý CBA domluvit, spustil se neskutečný ryk oné baterie. Řvala jak šlená a chrlila proud olova kamkoliv s ní operátor zacílil. Zároveň osvětlovala celou ulici oranžovo žlutými záblesky, které následovali tak ryhle za sebou, že se jevili jako souvislí proud světla. Stojednička mě a dítě zabalené do ubrusu vtáhl zpátky dovnitř do domu. Z vysílačky se ozval hlas našeho odstřelovače. 

"To vypadá jakože byste ocenili naši pomoc!"

 Vzpomněl jsem si, že výbušniny pro nouzový únik jsou nastražené příhodně za onou protiletadlovou baterií. Odpálil jsem je dálkovým detonátorem a zahlásil do vysílačky. 

"Pálit dle libosti."

Po chvíli ten rachot ustal. Vyšel jsem ven z domu abych zjistil, že dva z našich jsou vlastní nedůsledností rozeseti všude po vesnici. Mladého klučinu jsem nemohl kumpánům tajit, takže jsem šel s pravdou co nejdřív ven. Odstřelovač i dronař vyslovili svůj nesouhlas, ale na moji odpovědnost jsme si ho nechali. Aby se do těchto hornatých končin nemusel táhnout úklidový tým agentury, nakázali nám vesnici spálit. Vesnice plápolala v dáli a my se vrátili zpět na naše jeskynní stanoviště. Všichni poznamenaní smrtí našich druhů jsme ulehli beze slov. Také náš malý kamarád neřekl za celou dobu ani slovo. Ráno jsme mu spolu s CBA-101 dali jméno-Freddie. Vybavení jsme v krabicích poslali dolů z kopce k autům, vše naložili a vyrazili ve zmenšeném počtu zpět na letiště. Tam na nás čekalo nejen letadlo, ale také kární četa agentury v črných unifomách s leštěnými kovovými detaily. Vystoupili jsme z aut a nastoupili před ně. Freddie zůstal v mém voze. Jejich velící důstojník si stoupnul přede mě. Byl jen o něco nižší než já, svalnatý muž, uniforma mu velice dobře rýsovala jeho postavu. Měl průzračně modré oči a zpod důstojnické čepice mu koukal pramínek světlých vlasů. Vzepjal se v pozoru. Škodolibě se usmál a spustil svůj monolog s důrazem na každou slabiku, odsekával a chrlil jako kulomet. Zdálo se mi to snad jako věčnost, ačkoliv mluvil jsem krátce.

"Veliteli operace, jistě je Vám známo, že agentura nahrává veškeré aktivity agentů na zvukové a obrazové záznamové zařízení. Po revizi vašich záznamových zařízení jsme objevili anomálii. Chtěl byste nám ji zajiste objasnit sám..."

Nebyl jsem s to mluvit.

Bezmocně jsem ukázal na svoje auto. Vzal jsem Freddieho do náručí a postavil ho mezi sebe a velícího důstojníka tresné čety. Sám jsem si stoupnul do řady na svoje staré místo. 

"Co to je?"

"Mladý kluk, není nakažený, vytáhli jsme ho z té vesnice."

"Nezněl snad rozkaz jasně?! Přijde vám snad něco nepochopitelného na prostém vyhlazení a vypálení vesnice?"

"Není nakažený pane."

"Agentura si nežádá svědků! Jsem tady abych ověřil vaši loajalitu."

Chvilku se rozlehlo po písečném letišti strašlivé ticho. Pak si náš blonďák sundal brýle, podíval se mi přímo do očí a s úplným klidem, skoro až ledabyle řekl-

"Zastřelte ho."

Reflexivně jsem vytasil zbraň, tatáhl uzávěr a zacílil na týl malého kluka. CBA-101 povystoupil z řady a podíval se na mě. Nemohl jsem stisknout spoušť. Chtěl jsem, ale nešlo to, něco mi bránilo. Začal jsem se klepat, nejprve ruka a pak celý, nohy se mi podlamovaly a čelo se mi osorosilo potem. Takhle situace pokračovala ještě chvíli, jako by mi dával šanci než pronesl.

"...Pak tedy další vadný kus." 

Než jsem stihl mrknout muž přede mnou vytasil svou zbraň a zastřelil malého kluka. Nebylo těžké si domyslet že jsem další na řadě. Osud tomu ale chtěl jinak. CBA-101 vhodil doprostřed mezi nás omračující granát při čemž se zároveň skryl před jeho účinky za rameno jednoho z trestné jednotky. Hodil se mnou do auta a než se všichni probrali. Jeli jsme vstříc poušti. Párkrát za námi hvýzdla kulka, ale nikdo nás nepronásledoval. Doteď jsem se nedozvěděl proč. Agentura zřejmě počítala s tím, že nás dostanou ať už dřív...nebo později. V prvním městě jsme se rozdělili každý svým vlastním směrem, ani jsem mu dostatečně nepoděkoval, ani jsem nezjistil jeho motiv, proč by mě zachraňoval. Asi mi to bylo v danou chvíli i jedno a třeba to ani on sám nevěděl.

Nicméně to netrvalo dlouho a probral jsem se tady obklopený samýma přátelskýma tvářema.

A: "Dobrá práce CBA-221, víc od vás zatím potřebovat nebudeme."

Agent A mávl na ostrahu jakožto signál k odvedení vyslýchaného. Zde zvuková stopa končí. Na obrazu je ještě vidět, jak je CBA-221 vlečen do útrob výzkumného zařízení agentury, kde pobyde po zbytek svého života...

...?