Záznam z výslechové místnosti (Short)

Výslechový záznam ze dne 24. 5- 2024 III

<Byla vložena další páska, obnovuji přehrávání>

A: "O tomto poplachu máme samostatný záznam sestavený z úryvků z bezpečnostních kamer a výpovědí hrstky svědků. Chcete pokračovat pro úplnost vašeho příběhu?"

CBA-221: "Ale ano, rád bych pokračoval, pro úplnost výpovědi, pokud to agentura pokládá za doporučené.."

"Já a ostatní agenti jsme se přesunuli okamžitě ke vchodu do vězeňské části komplexu, která byla izolovaná od zbytku...Čekali jsme před těmi obřími betonovými dveřmi. Já se kryl za betonový zátaras, pušku jsem měl nataženou a připravenou střelit cokoliv, co z těch dveří vyjde. Měli jsme nakázáno nezabíjet vězně, vyfasovali jsme náboje s gumovými projektily a jasné instrukce mířit na hlavu. Bylo to sotva pár minut, ale nám to připadalo jako celá věčnost. Každý faktor nás víc a víc znervózňoval, mrholilo a ze stříšky nad dveřmi kapali kapky dešťové vody, které byly jasně viditelné v záři reflektoru na rohu oné stříšky. My měli nervy ze železa, nic nás nepřinutilo udělat chybu.

Už to bylo tady, rozzářil se červený maják a zvuková signalizace začala nepříjemně houkat, znamenalo to, že se vrata otvírají. Malou škvírou ve vratech začali vězni vystrkovat zkrvavené ruce mnohdy se strhanými nehty. Měli na rukách krev svojí i krev personálu. Museli jsme počkat až se vrata otevřou natolik aby se na nás vyvalila ta horda a my mohli začít střílet. V ten moment se nám naskytl děsivý pohled. Nemocní lidé celý od krve, s roztrhaným oblečením a šílenstvím ve tváři. Vypadali jako horda zombie, ale tyhle měli mozky a byli schopní docela dobře přemýšlet, což bylo horší. Samozřejmě jsme měli ochranné pomůcky, ale jediná kapka jejich krve mohla při narušeném obleku znamenat konec. Museli jsme být opatrní.

Na rozkaz CBA-111 jsme zahájili palbu. Pár jsem jich sundal, ale byl to chaos. Pokaždé, když to jeden dostal, spadnul na zem a dva naši ho společně s bandou štítařů museli čapnout a odvléct do připravených vozidel, při čemž jsme je museli krýt. Po nějaké době jsme se postarali o první vlnu a rozdělili se. První půlka nasedla do aut a odvezla nejprve stovky omráčených nemocných na přerozdělovací místa a do jinačích komplexů, kde je prozatímně museli přijmout. Byl to rozkaz v vyšších míst.

Během noci nám byl dopraven paralyzační plyn v podobě granátů, předem nabitých v granátometech označených červenou barvou se žlutými diagonálními pruhy. Speciální komanda se s chutí zhostila své práce a před rozedněním bylo po všem. Naše zařízení však zůstalo ještě dlouhou dobu mimo provoz, vzhledem k nutné údržbě, vyšetřování a napravení bezpečnostních pochybení předchozí posádky ."

Agent A se podíval na CBA-221 upřeným pohledem jako by mu chtěl naznačit ať se drží otázky a nemluví o akcích na které nebyl tázán. 

Po tomto gestu pokračoval CBA-221 zcela soustředěn a bez zbytečných průtahů.

"Mise se 101-kou přišla hned poté, z té šílené šichty nás poslali rovnou do Iráku. Jak jsem řekl, pro agenturu jsem dělal už nějaký ten pátek, pro mou spolehlivost a důslednost mi byl přidělen tým pěti...plus samozřejmě já-velitel. CBA-101 byl starší, zkušený agent, zajímalo mě proč zrovna on nevede akci, ale tázat se přímo se mi nechtělo. Náš tým měl za úkol se dostat ze vzdáleného letiště na pozici v horách, ze které provedeme útok na menší vesnici, kterou obýval kult. Vzhledem k přirozenosti prostředí se všude povalovali ruční a pěchotní protitankové zbraně. Dalo se tak očekávat, že naše cíle budou dobře ozbrojeny.

Naše vojenské nákladní letadlo přistálo na malém letišti obklopeném pískem, na palubě jsme měli vše co jsme potřebovali včetně dvou pick-upů. Jeden z nich měl na sobě namontovaný kulomet DShK, druhý pod plachtou ukrýval antimateriální pušku. My byli vybaveni více méně dle vlastních představ, agentura nás žádným způsobem nelimitovala. Měli jsme automaty, odstřelovací pušky, podhlavňové brokovnice pro otevírání dveří a každý pistoli a nůž, kdo co chtěl, si ve skladu vzal. Naložili jsme se, utáhli šátky na ústech, nasadili sluneční brýle a vyrazili na cestu. 

Pamatuji si, že cesta mě naplňovala melancholickým klidem, slunce zářilo, naše auto nemělo přední dveře, takže jsme mohli cítit jak profukuje okolní vzduch a bičuje odhalené části našich těl odlétajícím pískem. Připadal jsem si naživu, ani jsem nemyslel na úkol, který nás čekal. Cesta byla bezproblémová, ani jsem nepostřehl, že slunce začalo pomaličku zapadat za obzor a my konečně spatřili jeskynní systém, ze kterého máme připravit útok. Cesta strměla a naše vozy měli co dělat aby se dostali alespoň do půlky kopce. Tam jsme je museli nechat. Písečná duna, která doposud tvořila zvukovou bariéru mezi námi a vesnicí, která se rozkládala pouhých pár kilometrů pod námi se srovnávala s kamenitým povrchem skal a postupně mizela. Nebylo možné vyjet celý kopec aniž bychom vyvolali podezření. 

Tou dobou už byla tma. Svým lidem jsem dal za úkol vynosit krabice s vybavením nahoru do jeskyní. Sám jsem se vydal na okraj písečného útvaru abych se podíval dolů a začal studovat život ve vesnici. Vzal jsem si dalekohled, pušku a čutoru s vodou. Zalehl jsem s moderním dalekohledem na úpatí a naskytl se mi pohled na hradby vesnice a velice limitovaně i na bránu, která se nacházela na severní straně města. Před velkou zužující se dírou v hradbě, která sloužila jako brána k přístupu zásobování a tranzitu osob stál opřený kultista. Pod nohama mu leželo RPG-7. Hlavu měl svěšenou a pohupoval s ní vždy legračně když slyšel cokoliv se šustnout. Jednu ruku měl nataženou podél zdi a tu druhou na spoušti svého dosti opotřebovaného kalašnikovu, který mu visel z popruhu na rameni.  Jedinou ulicí města se sem tam potulovalo pár pochybných existencí houpavou, klopýtavou chůzí. Začal se mi v hlavě formovat plán. Ostraha nebyla tím pravým problémem, tím se zdála být spíše kamenná zeď všude po obvodu vesnice.

Vrátil jsem se za svými muži, vše se zdálo již přemístěné a připravené. Moji lidé však vypadali značně znavení. Řekl jsem jim, že dnes v noci útok neproběhne. Mohli jsme si to dovolit za předpokladu že se uskromníme se zásobami. Chtěl jsem si nechat čas na pozorování a svým hochům odpočinek.

<Konec třetí pásky záznamu...prosím vložte další pásku..prosím vložte další pásku..prosím vl...>