Záznam z výslechové místnosti (Short)

Výslechový záznam ze dne 24. 5. 2024 II

<Byla vložena další páska, obnovuji přehrávání>

"Vzal jsem tedy co mi Greg dal a vyrazil za lokátorem. Dům se nacházel v oblasti těžce postižené chudobou. Temná chudinská čtvrť města a ještě temnější ulička, ve které se nacházel vchod do budovy. Ten dům byl starý vlasový salon s rozbitými, prkny zalučenými okny, jen pár jich zůstalo s původní skleněnou tabulkou, a značně zchátralou omítkou, ale podle to co se tam dělo teď, to s vlasy nemělo ani při nejmenším nic společného. Salon jsem si objel autem párkrát dokola a pozoroval. Potom jsem se rozhodl, že se podívám z jiné perspektivy. Nasadil jsem si svůj respirátor, speciálně upravený pro bojové podmínky a vystoupil z auta s kuší v ruce. Vyšplhal jsem po požárním žebříku na střechu budovy, která stála přímo naproti přes ulici. Měl jsem výhled do všech oken na severní straně salonu. Opřel jsem kuši bipodem o malou zídku, která lemovala okraj střechy a pozoroval.

Byl jsem velice trpělivý, věděl jsem, že musím střílet přesně a jen po osamocených cílech, aby se nespustil poplach, a trvalo dlouho než jsem uviděl první příležitost si vystřelit. V levém horním okně se nacházela koupelna. Jeden z těch skoro až feťáků si šel užít teplou sprchu, té se ale už nedočkal. Zacílil jsem přes přesné puškové hledí a poslal mu šíp skrze otevřené okno rovnou do hlavy. Žádný křik, žádné tříštění skla, perfektní. Natáhl jsem kuši, nabil šíp a čekal na další příležitost. Náš další nešťastník se rozhodl, že si zakouří z okna. No cigaretku už nedokouřil, jedna přesná rána do hlavy a zůstal z toho okna viset, zlomený napůl horní částí do ulice, a cigareta letěla na chodník, kam dopala za doprovodu jisker ze žvavého konce. Uvědomil jsem si, že už uběhl nějaký ten čas a možná by někdo mohl jít zkontrolovat toho hubeňoura ve sprše a vskutku někdo se našel. Viděl jsem jak se otevírají dveře do koupelny. Mým očekáváním bylo, že onen kultista se rozeběhne do chodby aby někoho varoval, tak jsem si zaměřil okno v chodbě a v běhu jsem ho trefil do krku. Teď už se ale tříštilo sklo a to nebylo dobré. Slezl jsem ze střechy a šel to dokončit.

Kuší jsem zatarasil zadní vchod, připravil si Glocka a šel k hlavnímu vchodu. Glock byla nouzovka, ale to mě opravdu nezajímalo. Když mi Greg bral výzbroj, unikl mu jeden omračující granát, ten teď přijde vhod. Dělobuch proletěl oknem a já vykopl dveře přesně zlomek sekundy po explozi. Tři gorily se tam plazily po čtryřech v důsledku omráčení. Jednoduché cíle, tři střely do hlavy z bezprostřední blízkosti a hotovo. Průzkum mě zavedl chodbou až do velké místnosti, která měla těžké dvoukřídlé dveře. Otevřel jsem a nevěřil vlastním smyslům. První mě zalil nechutný pach rozkládajících se těl, ale co jsem spatřil to bylo ještě o poznání horší. Na pěti kadeřnických židlích, takových těch s těmi nástavci na foukání vlasů, tam v kroužku seděli...člověk se tomu snad i bojí říct lidé...ale "lidé" každý z nich měl v žilách pět hadiček a uprostřed bylo nakažené tělo. Těmi hadičkami byli propojeni navzájem a jedna vedla do toho těla. Takhle si mezi sebou šířili virus. Vzadu v rohu na žlutých dlaždicích bylo pohozených několik dalších hnijících těl. Řeknu vám, že nebylo těžké stisknout pětkrát spoušť po tom co jsem viděl. Pročistil jsem i zbytek domu, zastřelil pár dalších goril, ale v hlavě jsem měl jen jedno-CO JSEM TO KURVA VIDĚL?!?

Po tom co jsem byl hotový dorazila úklidová četa, při mém odchodu ze dveří jsem poplácal po zádech člena čety, kterého jsem míjel a popřál hodně štěstí. Určitě ho potřebovali."

A: "Co bylo dál? Asi jste měl otázky."

CBA-221: "Odpovědi přišly samy"

"Můj návrat na základnu následovalo okamžité předvolání nadřízeným. Strašlivě mě seřval za to, že jsem tam střílel a za to že jsem nepoužil doporučenou výbavu-nože. Popsal jsem mu co jsem tam viděl. Jen mě odkázal na to, že výcvik nás na to připravoval a poslal za psychiatrem. Ne že by to pomohlo."

A: "Potom jste poznal sto jedničku?"

CBA-221: "Ano, agent CBA-101 mě vzal na střelnici a promluvil si se mou, pomáhal začátečníkům se se vším vyrovnat."

A: "Je stejný zbabělec jako Vy, neuposlechl rozkaz a teď je na útěku."

CBA-221: "On jedinej tu měl emoce!"

A: "Ty byly u vás trochu nežádoucí, nemyslíte?"

CBA-221 vstal ze židle a naklonil se výhružně nad agenta A. Agent A se nenechal zastrašit a zůstal v klidu sedět.

A: "Posaďte se!"

CBA-221: "Budeme pokračovat?"

A: "Ano, když už jsme ho nakousli...dělal jste na nějaké misi s agentem CBA-101, že?"

CBA-221: "Ano..."

"To už jsem měl něco málo za sebou, už jsem si zvykl na pach těl a válející se končetiny ve všemožných polohách. Bylo mi zrovna uděleno volno. Do mého pokoje vešel agent v bílém obleku, s bílou kravatou a bílou košilí, úplný opak Grega, jen měl stejné brýle a pod oblečením vypadal jako jeho dvojče. Nikdy jsem toho chlapa neviděl. Předstoupil přede mě a zeptal se jestli si nechci prohlédnout sklad zabavených zbraní. Byly tam zbraně, které cíle zahazovali při běhu, nebo které našla uklízecí četa. Nacházelo se tam i pár zajímavých kousků. Prohlídku jsem však nedokončil. Došlo k úniku hned několika subjektů ze spodního patra základny. Všude se rozezněl poplach."

<konec záznamu, prosím vložte další pásku..vložte pásku>