Na párty

229 7 0
                                    

Nemohla jsem si vzpomenout proč vlastně Mina pořádala party. Ale nejspíš to nebyl žádný velký důvod – jak jsem znala Minu, mohlo to být jenom proto, že jsme si podle ní potřebovali 'odpočinout a užít si nějakou zábavu'.

Odpočinout si a užít si nějakou zábavu zřejmě v jejím podáním znamenalo uspořádat jednu z největších párty v celém okolí. Její rodiče byli přes víkend mimo město a dovolili jí pozvat nějaké kamarády.

Hádám, že je v tu chvíli nenapadlo, že Mina má hodně kamarádů. A když řeknu hodně, tak tím myslím vážně hodně moc.

Celý dům byl plný lidí. A to bylo co říct, protože její dům byl jeden z těch větších. Jakože – 3 koupelny? Kdo k sakru potřebuje tolik koupelen? Dobře, zeptám se jinak – kdo si k sakru může dovolit tři koupelny?

Zdálo se, že Miny rodiče si to dovolit můžou. V duchu jsem si poznamenala, že se musím Miny zeptat, čím se její rodiče živí. Protlačila jsem se skrz dav lidí v chodbě (jen pro pořádek – nikoho z nich jsem neznala) do obývacího pokoje.

V obýváku to žilo. Byl zde – DJ pult? a taneční parket – opět plný tančících a pokřikujících lidí. Někteří z nich v ruce drželi typický červený kelímek s jakousi tekutinou – vsadila bych své poslední peníze na to, že se jedná o alkohol.

Na první pohled jsem mezi svíjícími se těly nemohla najít nikoho známého, ale pak jsem si všimnula typického strnulého postoje a brýlí uprostřed parketu. Nemohla jsem zadržet smích. Iida si právě užíval party naplno a tančil jako robot mezi ostatními z UA, kterých jsem si předtím nevšimnula.

Byl tam Deku, Ochaco, Todoroki a Tsuyu a všichni tančili a skákali do rytmu hudby. Z kelímků, které drželi a zčervenalých tváří bylo více než zřejmé že už byli přiopilí.

Ani jeden z nich mě nezaznamenal, a tak jsem se rozhodla nechat je užívat si zábavu. Nechala jsem tedy Deku-squad za sebou a rozhodla se jít najít kuchyň – jednak kvůli alkoholu a jednak abych našla někoho z Baku-squad.

V kuchyni bylo lidí o něco méně, ale i tak jich bylo pořád dost. Protáhnula jsem se ke kuchyňské lince plné lahví s alkoholem a namíchala jsem si drink.

Zvedla jsem kelímek ke rtům a podívala se z okna. Nechápavě jsem zamrkala, netušíc, na co se to vlastně koukám. Pokud mě nešálily oči, tak venku na stromě z jedné větve viselo cosi, co nejvíc ze všeho připomínalo kokon z lepící pásky. What the hell? Promnula jsem si oči – kokon tam byl pořád, pohupující se v mírném vánku. V dalším okamžiku sebou ale začal divoce škubat a měla jsem dojem, že jsem mezi páskou zahlédla záblesk fialové.

Rychle jsem se odvrátila od okna a předstírala jsem, že jsem nic neviděla. Nope, žádný kokon visící z větve venku rozhodně nebyl. Rozhlédla jsem se raději po místnosti. Neviděla jsem nikoho z mých přátel. Kde jen mohli vězet?

Byla jsem na odchodu jít se po nich porozhlédnout někam jinam, když vtom něco přitáhlo mou pozornost. Koutkem oka jsem zahlédla tmavý stín visící v rohu místnosti.

Pootočila jsem hlavu a... uvědomila si, že jde jen o Tokoyamiho a Shojiho, co se bavili v rohu jídelny stranou od ostatních.

Zamávala jsem na ně, šťastná že jsem narazila na někoho známého. Shoji zvednul jedno ze svých chapadel a Tokoyami pokynul hlavou na pozdrav.

Rozhodla jsem se jít si s nimi na chvíli popovídat a případně zjistit, jestli netuší, kam se poděl zbytek mé party. Stihla jsem ale udělat jen dva kroky jejich směrem, než mi někdo skočil na záda. Vyheknula jsem a zapotácela se pod nečekaným náporem váhy, který naštěstí rychle zmizel. Když jsem se otočila, tak jsem spatřila Minu s velkým úsměvem na tváři.

„Hej, konečně jsi dorazila! Už jsme si říkali, kde seš. Pojď, s ostatními hrajeme nějaký hry nahoře!" S tímhle mě popadnula za ruce a odtáhla mě pryč z kuchyně, než jsem se zmohla na protest.

Co se stane ve skříni, zůstane ve skříniWhere stories live. Discover now