Co se stane ve skříni, zůstane ve skříni

Přiznání a vysvobození

Založila jsem si rozhořčeně ruce před výše zmíněným hrudníkem a ze všeho nejvíc jsem si přála vypařit se (dokonce ještě víc než při vyvolávání k tabuli, a to je co říct).

„V klidu, Shittty hair, nemyslel jsem nic z toho vážně," uklidňoval ho Bakugo. Další jeho nedbale pronesená věta mi však vyrazila dech. „A jen aby bylo jasno, já si myslím že Y/N má dobrý prsa."

„Co prosím?! Slyšela jsem dobře?! Cože si to právě řekl?"" Ustupující krev se mi opět vrátila do tváří s nově nabytou silou a já bych přísahala, že ze mě musí jít pára, jak mi hořely tváře.

Bakugo mi položil ruce okolo pasu a přitáhnul mě blíž, nedbaje mého rozhořčeného protestu.

„Řekl jsem," pronesl drsným tichým hlasem, „že podle mě máš dobrá prsa." Naklonil se k mému uchu a zapředl: „Dovolila bys mi taky si na ně sáhnout?

„C-co?" Dostala jsem ze sebe. Byla jsem v šoku z toho, na co se právě zeptal. Netušila jsem, jak se mohly věci, tak rychle zvrtnout. „To myslíš vážně?"

„Ano." Zněl naprosto klidně, jako kdyby o nic nešlo.

V tu chvíli se vzpamatoval Kirishima. „Ale proč bys chtěl zrovna tohle? Říkal jsem, že to předtím byla nehoda." Červenovlasý chlapec se pokusil vzít Bakuga za ramena, ale blonďák byl rychlejší a nějakým způsobem (netuším, co za temnou magii to bylo, aby se mu takový kousek povedl v tak stísněném prostoru) si se mnou prohodil místo a opřel mě tak, že jsem za zády měla Kirishimu. Kiri mě chytnul, jedna ruka spočinula na mém pasu a druhá na mém rameni.

Uvědomila jsem si, jak málo kousků oblečení nás od sebe dělí. On měl obnažený hrudník (nepočítaje v to podprsenku, kterou ještě neměl příležitost si sundat) a já na sobě měla pouze crop top a podprsenku, která moc vrstev oblečení na zádech nepřidala. Mohla jsem tak cítit, jak mě teplo jeho rozpáleného těla líbá na obnažené pokožce. Cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří, jak se naše kůže dotýkala bez jakýkoliv zábran. Kiri se za mnou ostře nadechnul, a tak jsem věděla, že nejsem jediná kdo si je toho vědom.

Celá tato situace mě málem přiměla zapomenout na Bakuga. Málem.

„Proč bych chtěl zrovna tohle?" Zopakoval Kirishimovu otázku, jako kdyby nad ní přemýšlel. „To je jednoduché. Pokud se Kiri dostal až na druhou metu, chci tam také. Nerad bych se vynechaný."

Pokoušela jsem se přimět svůj mozek ke spolupráci, ale program mozek.exe odmítal naskočit.

Když jsem chvíli nic neodpovídala, rozmrzele zavrčel.

„Předtím ses mě zeptala, jestli jsem žárlil. A já jsem byl žárlivý, jako nikdy. Když jsem viděl vás dva, jak se líbáte mezitím co já jsem tam mohl jen sedět a dívat se, tak jsem žárlil na vás oba, že jste mě vynechali. Chci mít vás idioty oba pro sebe a chci se těhle věcí účastnit taky. Vyjádřil jsem se jasně?"

Následovalo šokované ticho. Když jsme ani jeden nic neodpověděli, tak potichu dodal: „Pokud s tím teda oba dva budete souhlasit." Na konci této věty zněl hodně nejistě, jako kdyby si teprve uvědomil, co vlastně řekl. Napadlo mě, že jsem se asi mýlila, když jsem si celou dobu myslela, že je víc opilý Kiri. Tohle by Bakugo za střízliva nepřiznal ani přes svoji mrtvolu.

Kirishima se vzpamatoval jako první. „Bakugo," řekl dojatě. „Netušil jsem, že se tak také cítíš. Já také... hádám že chci být s vámi dvěma a abyste vy dva byli moji. Celý tenhle večer jsem byl vděčný za to, že to jste vy dva, s kým jsem musel plnit... tyhle úkoly. Takže hádám, že to vidím stejně jako ty," zakončil s nervózním zasmáním.