Co se stane ve skříni, zůstane ve skříni

Ve skříni

Pozn. autora: Y/N má přezdívku Speedy, kvůli svému quirku = super speed (super rychlost). Enjoy.

----------------------------------------------------------------------------------------------

„Speedy, ty mrňavý zrádče. Seš mrtvá." Zavrčel Bakugo. Jeho hlas byl tichý, což nevěstilo nic dobrého.

Pokusila jsem se od něj dostat co nejdál to šlo, ale ve skříni na to nebylo dost místa, díky oblečení po stranách, se kterým jsme museli sdílet prostor.

„Au, počkej Y/N, strkáš do mě. Není tu místo." Kirishima sebou zavrtěl, když jsem se pokusila protáhnout okolo a vmáčknout se za něj.

Náhle jsem ucítila něco na zátylku. Někdo mě rukou popadnul za zátylek. Zaječela jsem hrůzou a chytila se té nejbližší věci, co mě přišla pod ruku – což byl čirou náhodou zrovna Kirishima.

„JÁ TĚ ZABIJU!" zařval Bakugo, cloumajíc mnou.

„NEEEEE!" Ječela jsem, mezitím co jsem se visela na Kirim. Modlila jsem se, aby Bakugo nezaktivoval svůj quirk během toho, co mě drží za zátylek. „OMLOUVÁM SE, JE MI TO HROZNĚ LÍTO! SLIBUJU, ŽE UŽ TO NIKDY NEUDĚLÁM!"

„To teda sakra že neuděláš. Mrtví nemůžou udělat nic!"

„NE, PROSÍM, MĚJ SLITOVÁNÍ!"

„Slitování? Kdo si ksakru myslíš že jsem?" zasmál se nebezpečným hlasem Bakugo. Než stihnul znova promluvit, vstoupil do roztržky Kiri.

„No tak lidi, nechte toho." Pokusil se uklidnit situaci.

„Nechat toho? Viděl si, co udělala? Strčila mě do téhle z*srané skříně a teď sem tu zaseknutý s váma dvěma!"

„Já vím, kámo. Ale praní se nás odsud nedostane. No tak. Je to jen patnáct minut. Musíme jen počkat, až se vrátí Mina a pustí nás odsud."

Ještě nikdy jsem nebyla Kirishimovi tak vděčná. Sakra, měla jsem chuť mu dát pusu za to, že se do toho vložil a uklidnil našeho King explosion murder dynamighta (*Bakugovo hero jméno) a tím zachránil můj život.

Ale Bakugo se nehodlal tak lehce vzdát.

„Počkat? To tak Shitty hair. Já tu nehodlám sedět a čekat, mezitím co se mi ty f*ckers naproti v pokoji smějou!"

„Copak? Bojíš se, co si myslí že tu provádíme?" Nemohla jsem si pomoct a zašklebila se. Na chvíli jsem zapomněla na to, v jaké situaci jsem byla ještě před chvílí.

Čekala jsem další výbušnou odpověď, ale k našemu překvapení se Bakugou zakoktal. „D-drž hubu," dostal ze sebe. Rozšířily se mi oči údivem. Vážně se to stalo? On se zakoktal? Bakugo? To ale znamená...

„Cože?" Vypadnulo z Kirishimi, který se stejně jako já pokoušel zpracovat, co se to právě stalo.

„Držte huby oba dva!" rozkřiknul se Bakugo.

„Bakubro, ty se bojíš toho, že by si mohli myslet, že se tu fakt vykousnem?" Zasmál se Kirishima, který se nedal zastrašit.

„Drž hubu!" Zopakoval Bakugo, ale z jeho hlasu bylo zřejmé, že ztrácí půdu pod nohama.

Zčervenala jsem při představě toho, co si ostatní musí myslet, že se tu odehrává. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je naše skříň malá – sotva zde bylo dost místa pro tři lidi. Mohla jsem cítit teplo z Bakugova těla za mnou a Kirishimův pevný hrudník (na kterém stálě měl tu hloupou podprsenku) před sebou, jak jsem se ke Kirimu pořád tisknula. Zrudnula jsem, když jsem si uvědomila, co dělám. Pokusila jsem se odtáhnout a posunout se o kousek dozadu, ale podařilo se mi vrazit do Bakuga. Ten na mě podrážděně zavrčel, a tak jsem se raději přestala hýbat, abych ho nerozdráždila ještě víc.